Články

Velikonoční výstava připomněla blížící se svátky jara

Jaro a čas Velikonoc opět svojí stejnojmennou výstavou přiblížil Český svaz žen a Jupiter club Velké Meziříčí v minulém týdnu. V prostorách zdejšího kulturního zařízení bylo po tři dny k vidění nepřeberné množství výrobků, dekorací, aktivit a expozic vztahujících se k tomuto tématu. Tradičně je doplňovaly ukázky pletení pleskačů z pedigu či košíků z proutí, stejně jako malování kraslic voskem, zdobení perníčků nebo výroba nejrůznějších tvarů skládaných z papíru, takzvané origami. Tu předvedl student HŠ Světlá a OA Velké Meziříčí Telmen Baigal.
Některé výrobky, které vytvořili jak jednotlivci, tak kolektivy, včetně školních dětí, si zájemci mohli nejen prohlédnout, ale rovněž i zakoupit.
Všechnu tu krásu, kterou jsou šikovní lidé schopni vytvořit, si můžete prohlédnout také v sekci fotogalerie. V dalších řádcích se pak dozvíte něco málo o lidových zvycích od zdejší historičky Marie Ripperové.

Iva Horká

Nápaditou velikonoční dekoraci – beránky z popcornu - vyrobili žáci Základní školy a Praktické školy Velké Meziříčí.

Foto: Iva Horká

Znáte lidové velikonoční zvyky?

Jak prožívali Velikonoce naši předkové, připomíná historička velkomeziříčského muzea Marie Ripperová. „Základním rozměrem Velikonoc byla pochopitelně připomínka smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Naši předkové byli vesměs křesťané, takže se v tyto dny pilně zúčastňovali bohoslužeb,“ říká M. Ripperová, „zároveň si však vytvořili celou řadu zvyků, pověr, pranostik, které k tomuto období neoddělitelně patřily. Specifický byl i jídelníček.“
Velikonoční menu prý podle některých pramenů muselo být po předešlém půstu pestré. Nesmělo chybět hlavně hodně masa. Zámožnější si obvykle zabili telátko nebo je již poražené koupili od řezníka. „Na Boží hod velikonoční bývala hovězí polévka, maso s bílou omáčkou, pečeně se zelím a ‚hlavička‘. Velikonoční hlavička je jídlo z vařeného masa z telecích nožiček a hlavy, dále z masa uzeného i vepřového, k tomu se přidávala krupice, mouka, koření, smetana a vejce, kypřilo se kvasnicemi a peklo na plechu v pekárně při pečení koláčů. Studená hlavička se pak krájela na porce o velikosti cihly,“ přidává historička, „dále dostal každý kus mazance a dvě červená vajíčka. Oběd měl dostávat i obecní pastýř, ale místo toho mu dávaly hospodyně mísu jahelné kaše, kousek hlavičky a koláč.“
K jednotlivým dnům velikonočního týdne se pak pojí pranostiky a zvyky. Tak například na Zelený čtvrtek musí být vítr, protože se oběsil Jidáš. „Pokud na Velký pátek prší, bude žíznivý rok, pokud mrzne, neuškodí. Před východem slunce chodili lidé polooblečení k ovocným stromům, modlili se a třásli jimi, aby měly hojně ovoce,“ vyjmenovává M. Ripperová a dodává, že na Bílou sobotu se nemá nic dělat na poli ani na zahradě, neboť Ježíš Kristus v ten den ležel v hrobě. Na Boží hod velikonoční (někde i v pondělí) hospodář s hospodyní obešli pole osetá žitem, pokropili svěcenou vodou a do vzrostlého osení zastrkovali svěcené kočičky. Pak se modlili za úrodu. No a patrně nejoblíbenější den – tedy zejména u chlapců a mužů - bývá Červené pondělí, neboli „mrskačka“ či též pomlázka nebo žíla. Děvčata dávala chlapcům za vymrskání „pomlázku“, zámožnější i šátek na krk. „Samozřejmě ne všem, jen tomu svému,“ upozorňuje historička. A v úterý po Velikonocích mohla děvčata klukům mrskačku oplatit, neboť to byli „sekáni“ zase chlapci.

Připravila: Iva Horká

Za mrskut dostávají chlapci od děvčat pomlázku. Povětšinou barvená vejce a další pamlsky symbolizující Velikonoce. Ozdobené perníčky nevyjímaje. Na snímku je perníkový beránek Marie Markové.

Foto: Iva Horká