Články

Na první pohled je celkem v pořádku, ale posudky říkají opak

V rozhodování - co s budovou - by zástupcům města mohla pomoci osobní prohlídka, kterou radní absolvovali minulý týden ve středu. Přímo na místě, na vlastní oči se přesvědčili, jaký je její stav. „Samozřejmě, a to jsem očekával, na první pohled je všechno v pořádku. Na druhý pohled je to horší. O tom svědčí posudky od nás z odboru výstavby a také z majetkoprávního odboru kraje Vysočina,“ popsal starosta Necid. Například odborný statický posudek z fakulty stavební VUT z roku 2007 říká, že „převážnou většinu betonů v nosných konstrukcích lze hodnotit jako nekonstrukční betony. Tento nález je hodnocen jako havarijní stav stropních konstrukcí v původních budovách komplexu“. Beton ve stropech má tedy problematickou kvalitu i soudržnost s výztuží, která je minimální. „Stropy podle posudku hrozily zřícením – průměrná hodnota kvality betonu u odebraných vzorků byla zhruba 13 MPa, stavební normy přitom povolují nejnižší hodnotu 20 MPa, laicky řečeno dvacítku beton,“ doplňuje k tomu vedoucí stavebního úřadu Antonín Kozina. Podle posudku byly vodorovné nosní konstrukce v budově na tehdejší dobu progresivní a odvážnou technickou novinkou.
Po zjištění havarijního stavu stropních konstrukcí v domově důchodců kraj Vysočina přijal bezpečnostní opatření a urychlil výstavbu nového domova pro seniory v Čechových sadech. „Po zprávě statika jsme přijali opatření o odlehčení strany, kde hrozilo největší nebezpečí. Měli jsme vypracovaný evakuační plán pro případ, že by se s budovou něco dělo. A hejtman kraje byl připraven požádat složky integrovaného záchranného systému kraje o pomoc při případné evakuaci obyvatel domova,“ popisuje opatření krajský radní pro oblast sociálních věcí Petr Krčál. Ten potvrdil, že součástí integrovaného záchranného systému kraje Vysočina je i armáda a k pomoci s evakuací byla tedy připravena i její letecká složka ze základny v Náměšti nad Oslavou. Jak vypadala bezpečnostní opatření kraje konkrétně na místě, popisuje ředitelka domova Helena Chalupová: „Snižovali jsme počty klientů na pokojích. Najednou se mohlo scházet maximálně dvacet lidí, takže jsme některé akce dělali třeba nadvakrát. Nesměli jsme stěhovat do místností těžké věci. A kapli, která byla původně v prvním patře, jsme přestěhovali dolů místo bývalého bufetu.“ Pod ním byl totiž archiv, jehož stropy byly kvůli kapli provizorně vyztuženy železnými podpěrami.
Starosta přislíbil, že odborné posudky i závěrečná zpráva o stavu budovy se objeví i na webu města, aby si lidé mohli udělat vlastní úsudek a byli dostatečně informovaní.

Zbourat, prodat, rekonstruovat nebo zakonzervovat?

Proč tedy v minulosti město souhlasilo s převzetím budovy domova od kraje, když její stav je neutěšený a jde v podstatě o danajský dar? „V té době to mělo logiku. O špatném stavu nevěděl ani kraj ani město. Navíc byla stavba ve třicátých letech postavená jako sídlo okresního úřadu. Chápu tedy svého předchůdce, že sem chtěl radnici přestěhovat,“ vysvětluje R. Necid a uvažuje, „teď aktuálně říkám, že sám nevím, co s tou budovou dál. Dá se prodat za korunu, ale to koupí spekulant a máme problém.“ Oprava objektu by přitom byla nákladná. Odhady na rekonstrukci se pohybují kolem 150-155 milionů korun. „Jestli se bude rekonstruovat, předpokládám, že to nebude město Velké Meziříčí, protože na to prostě nemáme peníze,“ konstatuje starosta. Přitom jde o obrovské prostory – víc jak 4 tisíce metrů užitné plochy. „Prakticky pro úřad i mnoho dalších institucí téměř nevyužitelné,“ podotýká ještě s tím, že třeba jen za plyn a elektřinu kraj, coby zřizovatel domova, platil ročně 2,3 milionu korun. Zakonzervovat objekt a ročně platit stovky tisíc korun za to, aby nechátral, také rozhodně není ideálním řešením. V případě demolice budovy by tak podle něj město získalo alespoň dobrý pozemek s infrastrukturou, který by v budoucnu mohlo třeba i výhodně prodat.

Martina Strnadová

Strop pod kaplí byl vyztužen a podepřen železnými nosníky, aby nespadl.

Foto: Martina Strnadová