Články

Mozek funguje stejně v osmnácti jako v osmdesáti

Cvičení paměti je účinnější než uzel na kapesníku, míní Jana Vejsadová

Nemůžete si vzpomenout, jak se jmenuje váš spolužák ze základní školy, kdy se narodil Bach nebo kam jste si dali klíče? Běžné situace jak mladých, tak starších lidí, řekne si mnohý. Ovšem není dobré je přehlížet, zvláště tehdy, pokud se opakují podezřele často. Všichni vědí, že tyto nepříjemné ‚úkazy‘ souvisejí s lidskou pamětí. Ale už se možná nesetkali s názorem odborníků, že i o paměť se má pečovat. „Naše paměť funguje stejně v osmnácti i v osmdesáti, není pravda, že musí nutně stárnout,“ míní lektorka paměti Jana Vejsadová z Havlíčkova Brodu, „ale je třeba o paměť už od čtyřicítky pečovat, procvičovat ji a nenechat zahálet.“

Účastníci kurzu zaměřeného na trénování paměti se pokouší složit Mánesův kalendář.

Foto: Iva Horká

Pod jejím vedením uspořádala místní knihovna ve svých prostorách jeden z jejích tréninků paměti. Kurz pro seniory nazvaný Nedovolte mozku stárnout tam probíhá od šestého září letošního roku a je zdarma. Osm lekcí po dvou hodinách ukončí účastníci prvního listopadu.
Jde o projekt, zaměřený na využití literatury a čtení k tréninku paměti a podpořilo ho ministerstvo kultury dotačním programem ‚Kulturní aktivity zdravotně postižených občanů a seniorů‘. Tyto kurzy se konají i v dalších městských knihovnách na Vysočině.
„Kurz má mít oficiální kapacitu dvacet účastníků, my ho přeplnili na 26, a to jsme některé zájemce ponechali na listině náhradníků,“ upřesnila Mgr. Ivana Vaňková, ředitelka velkomeziříčské knihovny, „protože plánujeme akci opakovat příští rok, dostanou šanci i oni.“
Dvěma nejstarším účastnicím je podle jejího sdělení dvaaosmdesát, průměrný věk se pohybuje kolem 68 let, v to počítaje také čtyři odvážné muže, dodala ředitelka knihovny.
„Díky grantu je pro účastníky bezplatný a knihovna se smluvně zavázala pouze k zajištění hladkého chodu a koupi odborné literatury v hodnotě 2 700 korun, což obojí rádi uděláme,“ sdělila I. Vaňková, „nutno také zmínit, že během kurzu vždycky panuje naprosto pohodová atmosféra a pokaždé se těší jak paní lektorka, tak já a úplně očividně i samotní účastníci.“
A proč se ředitelka rozhodla tuto aktivitu nabídnout veřejnosti? Jak sama říká, ráda přijímá výzvy a krom toho ji práce pro lidi a s nimi baví. Proto knihovna velmi často překvapuje naprosto netradičními akcemi. „Mám vlastně štěstí, že to ten můj tým tak dobře snáší,“ přemítá ředitelka Vaňková, „ jen se mi už nepokrytě smějí, když v lednu tvrdím, že rok bude klidnější.“
Jana Vejsadová, členka České asociace trenérů paměti a mozkového joggingu se zkušenostmi trénování paměti i s prací s lidmi v důchodovém věku, vede kromě zmíněného kurzu také přednášky v rámci Univerzity třetího věku (U3V) v novém domově pro seniory v sídlišti Čechovy sady ve Velkém Meziříčí.
Zatímco seniorská univerzita pracuje především s teorií, v knihovně jsou lekce zaměřeny jak na teoretickou část, tak na praktické dovednosti. Kupříkladu na techniky, jak si některé věci zapamatovat, najít vodítka k vybavení si informací všemi smysly a dobře získané vědomosti v paměti ukládat. „Paměť je knihovnou našeho ducha,“ zdůraznila lektorka Vejsadová, „měla by proto být jako dobře uspořádaná knihovna, správně uložit zprávu či fakta do mozku tak, jako když skládáme publikace a knihy do knihovny. Ale je také potřeba umět knihu/informaci vyřadit či zasunout do pozadí, abychom ji, až bude potřeba, uměli ihned vyhledat.“
Hodně se mluví o tom, že s přibývajícím věkem paměť slábne, že si člověk musí nutně pamatovat daleko míň a zapomínat o hodně víc. Ale podle Vejsadové to není tak úplně pravda. „Mozek dozrává ve dvacítce, což je doba, kdy se stále připravujeme vzděláváním na svoje budoucí povolání. Poté, kdy se člověk zařadí do života, už se jeho mozek rozvíjí většinou jednostranně. A že paměť slábne je způsobeno tím, že slábnou vstupní kanály do paměti. Po čtyřicítce pak začne ochabovat zrak, sluch, zhoršují se i vlivem nemocí další smyslové vjemy jako chuť, čich, hmat a podobně. Ale paměť se nemusí dramaticky zhoršit, pokud o ni dbáme,“ přibližuje problematiku Jana Vejsadová. Ta proto důrazně apeluje, ať se lidé začnou o svoji paměť zajímat dřív, než pocítí problémy. Velmi často se ale podle jejích slov svádí na špatnou paměť i to, co je otázkou pozornosti, která ji ovlivňuje. Zvlášť v současné době zapomínáme jedno pro druhé, informací je moc, valí se na nás ze všech stran a my je nejsme schopni všechny zdárně vstřebat. V současné době byl totiž už definován pojem ‚informační přetížení‘, kdy má člověk pocit, že zpráv a faktů je tolik, že si je raději napíše či uloží do mobilu, než aby si je zapamatoval. A tím záměrně paměť necvičí. Což se pak s přibývajícím věkem promítá. „Kdo byl zkrátka zvyklý hlavu namáhat až do vysokého věku, tak problémy s pamětí nemívá. Může být sice proces zpracování informací pomalejší, ale mozek může fungovat stejně jako v mládí,“ připomíná Vejsadová, „a pokud člověk podává úžasné paměťové výkony, tak to není tím, že mu paměť funguje líp, ale on ji pouze má více trénovanou. Je zvyklý pořád mozek cvičit, namáhat.“
Tuto schopnost ilustrovala na příkladu paní z jednoho kurzu. Ta byla schopná si zapamatovat v číselné řadě víc numer, než ostatní. „A těch čísel bylo tolik, že jsem se s tím za celou svoji desetiletou praxi ještě nesetkala - a tento výkon odporuje všem publikacím,“ přidává svoji zkušenost lektorka, „proto jsem se paní pochopitelně zeptala a ona mi řekla, že byla pokladní. Všechny operace na pokladně si zároveň počítala i v hlavě. Ale co mne fascinovalo nejvíc bylo to, že žena za sebou měla tři operace mozku. Čili měla předpoklady, že paměť bude z chorobných příčin fungovat hůř. Jenomže ona na sobě skutečně tvrdě pracuje, aby posílila plasticitu mozku.“
Jana Vejsadová potvrdila, že posledních dvacet let už se opravují údaje z dob dávno minulých, kdy se veřejnost učila, že paměť zkrátka musí slábnout jak z geneticky daných důvodu, tak i z těch fyziologických. „Nyní se ví, že to není pravda a že se vhodnou aktivitou plasticita mozku může udržet až do vysokého věku. Dokazují to lidé, kteří v devadesáti letech například přednášejí na univerzitách, ale najdete také člověka, který ve čtyřiceti marně hledá slova,“ uzavírá cvičitelka paměti.
A co přiměje člověka v důchodovém věku, aby se donutil dál vzdělávat?
„My jsme se přihlásili proto, abychom měli s manželem společnou aktivitu,“ vyjádřila se například Marie Janíčková z Velkého Meziříčí, „a také od toho očekávám příjemné prostředí, nové spolužáky a zážitky, ale i to, že si s pamětí budu umět lépe poradit.“
To jednoho ze čtyř přítomných mužů Bohumila Příhodu z Velkého Meziříčí prý přihlásila dcera. „Aby se o mě nemusela starat, až zblbnu,“ dodal s úsměvem.

Iva Horká