Režie:
Jonathan GlazerScénář:
Jonathan GlazerKamera:
Łukasz ŻalHudba:
Mica LeviHrají:
Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz, Marie Rosa Tietjen (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Rudolf, Hedwiga a jejich děti žijí ve velkém domě s krásnou, udržovanou zahradou. Každý den slaví společnou večeří, vzpomínají na milovanou Itálii, užívají si víkendové výlety k vodě a procházky s přáteli. Zpoza zdí jejich domova se však ozývají znepokojivé zvuky a občas něčí zoufalý křik. Rudolf Höss je totiž velitel koncentračního tábora v Osvětimi. Mrazivý snímek Jonathana Glazera o banalitě zla si díky svému výjimečnému zpracování odvezl Velkou cenu z festivalu v Cannes. (Aerofilms)
(více)Videa (4)
Recenze (244)
Hodně velká zóna nezájmu všech zúčastněných. Neobvyklý pohled na zvěrstva koncentračních táborů, tentokrát z druhé strany zdi ... doslova. Po stránce audia jeden z nejsilnějších zážitků co jsem u filmu zažil a ve výsledku ta největší deviza, která mě udržela. Všechny ty ruchy z dálky jsou opravdu mrazivé a o to více zamrzí, že příběhově film prakticky nikam nesměřuje a i přes kratší stopáž přijde nuda z neustálého sledování nic nedělání všech zúčastněných. Ojedinělý zážitek ale Zóna zájmu určitě je. ()
Parádní kamera, pár scén s až roztomile jemným humorem, zajímavej nápad, působivý zvuk.. ale tím to tak hasne a z kina jsem zase jednou odcházel otrávenej z toho jak jsem se chytil na lep toho (pravda, až podezřelého) hajpu. Možná jsem už fakt cynická zrůda, ale všechny ty psychologicko-stylistické fintičky, kterýma se to snaží diváka vmanipulovat do požadovaných emocí, jsou tak strašně okaté a blbě navlíknuté, že jsem chvílema oči protáčel až někde dozadu do lebky. Ta forma na které to celé stojí bohužel není všespásná a takto sama o sobě by utáhla nějakej geniální kraťas, možná i středometráž, ale celovečerák je na jeden takto prvoplánový nápad prostě moc. Je to jen takový upachtěný kalkul průměrnosti a artová póza co chce být hrozně závažnou výpovědí... Ne, fakt není povinnost kladně hodnotit všechno co se nějak otírá o holokaust. Klidně můžete zkusit fim hodnotit i podle toho jak na vás skutečně (ne)zapůsobil. ()
Film o koncentračnom tábore bez sekundy záberu na koncentračný tábor. Zaujímavá myšlienka, kde po celý čas divák sleduje iba bežné činnosti rodiny jedného veliteľa koncentračného tábora v priľahlom dome a znepokojenie je dotvárané len občasnými zvukmi ďaleko v pozadí. A tento nápad funguje tak zhruba prvých pätnásť minút, kde by následne Zóne záujmu prospelo byť skôr úderným, krátkometrážnym filmom, no v celovečernej stopáži je skôr úmorným filmom, ktorý nemá okrem ústredného nápadu veľmi čo ponúknuť. O postavách sa tu nedozvieme nič, nevedú ani nijako podnetné dialógy, a tak sa skutočne jedná iba pohľad na život pri káve, v záhrade a podobných činnostiach bez náznaku nejakej zlovestnej atmosféry, pokusu o dramatizáciu udalostí alebo aspoň náznaku akejkoľvek zdrvujúcej emócie, ktorú by si podobný námet žiadal. Vo výsledku tak pre mňa skôr tá Zóna nezáujmu, so síce fajn nápadom v úvodných minútach a zaujímavým záverom, ale medzitým nerozpracovaným do ničoho zaujímavejšieho. CELKOVO: 6/10 ()
Přestože oceňuji originální nápad o banalitě zla, kdy veškeré explicitní scény, které jsou k vidění v hromadě jiných filmů či dokumentů, tu absentují, tak si přesto troufám tvrdit, že onen znepokojující prvek v podobě zvuků v pozadí není dostačně silný, aby se skrz na skrz obyčejné žití vedle největšího vyhlazovacího tábora přeneslo v hutný zážitek. Neustálé znění lomozu ve formě přijíždějících transportů, křiků a krematorií vzbuzuje v divákovi nepříjemné pocity, avšak jako hlavní pilíř filmu je poněkud slabý a nepodpořila jej ani práce uklízeček v dnešním osvětimském muzeu... ()
Nejpůsobivější a nejemotivnější byla ta hudba v pasážích s jednolitou barvou na plátně. V kině mimořádně hypnoticky působivá abstrakce. V kontrastu s mrazivě působivou hyperrealistickou zvukovou stopou zpoza zdi. Černobílé infračervené záběry polské členky odboje také byly atmosférické, ale úplně mi nezapadaly do příběhu. Neměly žádnou pointu a až pak jsem se v zajímavostech dočetl, že ji nikdy nechytili, takže to ani nemělo kam vyústit. Pohled na zvěrstva skrz banalitu všedního dne je skvělý a pro mě, neznalého knihy, velmi originální. Ale čtu tu ty těžce zklamané komentáře lidí, co ji četli. Chápu to zklamání. Na film se nedá emocionálně napojit. Höss jako postava není vůbec prokreslený. Furt se o něm mluví jako o workoholikovi a většinu filmu nic nedělá a je s rodinou, nebo s ní chce být. Nevidíme mu do hlavy co a proč dělá. Na konci zvrací a nevíme proč a jak to máme chápat. Při natáčení se šlo do tolika neuvěřitelných detailů a to hlavní (Hössova perspektiva) se naprosto opomíjí. Trochu emocí vyvolávají záběry z muzea, ale nic extra silného. Jak psal Marigold, reflexe filmu a jeho perspektivy je mnohem lepší než film samotný. Doporučuji shlédnout. Bez velkých očekávání. Höss po válce jako jeden z mála otevřeně přiznal a popisoval co dělal. Prý vůbec neuvažovali o tom jestli to je správné či špatné. Byly to rozkazy. Když ne oni, udělají to jiní. Že za vše mohli Židé byla žitá samozřejmost. Všichni to věděli a neslyšeli/nečetli nic jiného. Až po válce o tom začal přemýšlet, když se k němu začaly dostávat jiné informace. No a pak ho odsoudili a oběsili. RIH. Zlo je někdy strašně banální a ani nevíte, že ho pácháte. Místy ani nevíte, jestli vám jich není líto, že se narodili do takové doby. Přemýšlíte o tom nakolik i oni byli obětmi všudypřítomné propagandy a vyvolává to ve vás smíšené pocity. ()
Galerie (14)
Photo © A24
Zajímavosti (19)
- Jonathan Glazer nechtěl, aby zvěrstva, k nimž v táboře docházelo, nikdo viděl, pouze slyšel. Za tímto účelem sestavil zvukový designér Johnnie Burn 600stránkový dokument obsahující příslušné události v Osvětimi, výpovědi svědků a velkou mapu tábora, aby bylo možné správně určit vzdálenost a ozvěnu zvuků. Před zahájením natáčení strávil rok budováním zvukové knihovny, která obsahovala zvuky výrobních strojů, krematorií, pecí, bot, dobově přesnou střelbu a zvuky lidské bolesti. V budování knihovny pokračoval i během natáčení a postprodukce. Většina hudby Micy Levi zůstala nevyužita, protože Glazer a Burn nechtěli, aby byl film její pomocí „oslazován nebo dramatizován“. Hudba, kterou Levi napsal pro prolog, zůstala, stejně jako zvukové krajiny vytvořené pro několik sekvencí a zvuková koláž pro epilog. (classic)
- Jonathan Glazer potvrdil vývoj projektu v roce 2019, na jehož financování a produkci se podílely společnosti A24, Film4 Productions, Access Entertainment a House Productions. (classic)
- Podľa Justyny Szklarskej, ktorá hrá domácu záhradníčku, bola krv na topánkach, ktoré umývala, skutočná krv. (Arsenal83)
Reklama