Občanská válka

Mám rád tvorbu Alexe Garlanda a ikdyž tvoří né úplně divácky vdečné filmy, tak zatím u mne nešlápl ani jednou vedle, takže jsem byl zvědav jak si poradí s trochu jinou látkou, divácky vděčnější, s blockbusterovým formátem a na velmi aktuální téma a je to super, ikdyž ne bez výtek. Jde o válečné road movie zpustošenou Amerikou s apokalyptickým nádechem, které má většinu času hodně pomalé tempo, ale díky přesvědčivým hercům, slušným dialogům a nepříjemné atmosféře to naštěstí funguje. Trochu mi vadilo, že nevidíme zrod konfliktu, ale jsme vrženi někde doprostřed a taky, že je celý film jen z pohledu novinářů, rád bych viděl, co se děje v jiných částech Ameriky, či nějaké zákulisí z vlády, co zrovna řeší/plánuje prezident, ale nevadí. Vrcholem jsou dvě scény a to střet s Jesse Plemonsem, kde panuje hodně mrazivá atmoška a tahle scéna je vygradována opravdu par excellence a pak samotné finále ( Bál jsem se, že Garland nám dá finále ve stylu 3 minutové přestřelky, ale překvapil) Dostanem totiž víc jak 20 minutový military akční nářeeeeez! Masivní útok na bílý dům a má to všechno. Úžasné ozvučení zbraní, perfektní kamera, strhující atmosféra, zkrátka to vypadá fakt hutně a autenticky, perfektně akční válečné finále jak ze snu. Samozřejmě potěší i těch pár naturalistických záběrů, ale klidně jich mohlo být více. 80% (20.04.2024)

Alex Garland servíruje film žánrově odlišný od své dosavadní tvorby, ovšem jeho rukopis nikam nezmizel. Symbolismus a metafory nahradilo syrové drama, které varuje před lhostejností a před tím, kam může zajít polarizace společnosti. Válkou rozštěpené Spojené státy vnímáme skrz optiku několika odlišných postav a díky tomu prožíváme více druhů emocí. Garland je navíc šikovný režisér a jeho pohled na rozvrácenou krajinu dokáže lusknutím prstů vyvolat melancholii či nahnat mráz do zad. Napětí se dá krájet a hereckým výkonům není co vytknout. Válečné téma tak bývalému spisovateli sedí stejně jako mysteriózní sci-fi a dokáže ho pojmout svým osobitým a přemýšlivým stylem, což je přesně to, proč se vyplatí vyhlížet každou jeho další premiéru. (30.04.2024)

Po Ex Machina a Anihilaci mé třetí setkání s režijní tvorbou Alexe Garlanda, který podobně jako u výše zmíněných snímků vypráví příběh z více či méně blízké budoucnosti - tentokrát ale ve více současném a realistickém duchu, z čehož diváka zamrazí o to více. Dějově jde o jednoduchý příběh na bázi road movie s akčními mezizastávkami, na nichž jsou hlavní postavy konfrontovány se znepokujícími výjevy z "každodenního života v USA". Líbilo se mi audiovizuální zpracování filmu - ať už se jednalo o fotografie novinářů vložené do obrazu, nebo hudební podkres, který jako by svými přátelskými country podtóny zmírňoval zobrazované hrůzy. Nejnepříjemnější sekvencí byla pro mě zcela bezpochyby konfrontace s Jessem Plemonsem; výtvarně na mě nejvíce zapůsobil průjezd hořícím lesem; a z hlediska akce se mi nejvíce líbilo napínavé finále. Solidní čtyři hvězdičky! (21.04.2024)

Takový film o ničem, kde to nic vnímám jako záměr. Neznáte kontext války ani minulosti postav. Příběh si v podstatě utváříte sami stejně jako u "bezduché" novinařiny, kterou hlavní postavy vytváří. Ono konec konců je úplně jedno, proč se ta válka děje. Končí bezdůvodným zabíjením, kde už ani nejsou žádné jasné strany a lidskost není k nalezení. Práce s hudbou a zvukem byla vynikající. (20.04.2024)

Občanská válka je pro Alexe Garlanda návratem k osvědčenému schématu, kdy skupina postav putuje „nelidskou“ krajinou za nejasným cílem, nicméně oproti 28 dní poté, Anihilaci a potažmo i Sunshine se britský filmař nyní zabývá poměrně přízemním a docela realistickým scénářem. Já ho vždy vnímal jako velmi schopného žánrového tvůrce a od jeho nejnovějšího počinu jsem taky dostal, co jsem čekal, tedy solidní jednoduchou žánrovku. Nečekejte nic komplikovaného ani kdovíjak hlubokého. Poměrná přímočarost mi však vlastně u Garlanda sedí daleko víc než artistní symbolika jeho předchozích dvou počinů, čímž zároveň neříkám, že by na ni Občanská válka zcela rezignovala. Pokud bych měl něco vytknout, jsou to některé až příliš očividné vizuální volby - ve snímku, kterému by vzhledem k tématu nejvíc slušelo nějaké hodně neučesané a skoro dokumentaristické pojetí, se až příliš často režisér snaží postavy snímat ve vší symetrii uprostřed záběru, jak kdyby byly ve filmu Wese Andersona, a do konceptu se to úplně nehodí. Oproti tomu cením, že ve scénáři Garland nesáhl po nějakém nízko visícím ovoci a nerozhodl se film v jádru nějak jednostranně politizovat, takže se dočkáváme vyrovnané a hlavně nečernobílé podívané. (16.04.2024)