Občanská válka

Olympijská úroveň v disciplíně "vyvolávání pocitu hlubokého niterního neklidu". Dlouho jsem neviděl něco tak mnohdy krásného, přitom odpudivého a zneklidňujícího. A omlouvám se A24, že jsem ji neprávem podezíral, že vyprodukuje přímočarej válečnej blockbuster. Je to samozřejmě zase autorskej film jak řemen, přesně jak to máme rádi. (24.04.2024)

Že z toho Garland neudělá blockbuster bylo jasné. Nejasné ale bylo, co svým mistrným balancováním mezi realitou a dimenzemi mimo lidské vnímaní vnese do filmu, který má stát pouze na syrové realističnosti. Civil War obsahuje i velké scény s tanky a vrtulníky, ale bez úžasného kameramanského konceptu, kterým nás dostal Alfonso Cuarón v Children of Men a který tu bylo potřeba. V jádru je Civil War pouze komorní “road movie” napříč rozbitou Amerikou ve třech zkušených a jedné juniorní žurnalistce, která svou neviností kontrastuje s jejich otrkaností a profesionálním odstupem. Naše otázka, proč tak mladá holka dělá takovou práci, je nám hned zodpovězena: “I've never been so scared in my entire life. And I've never felt more alive.” ___ Civil War se vyhýbá sentimentu a temný tón příběhu odlehčuje americkým oldies popem, ale Garlandovu uměleckou optiku, pro kterou ho máme tak rádi, postrádá. Vysloveně děsivou scénu, z jakých měl být film poskládaný celý, obsahuje pouze jednu. Reflektuje jednorozměrnost myšlení americké redneck populace a exceluje v ní Jesse Plemons. Syrovost režisér neumocňuje temnou instrumentální hudbou, ale intenzivním zvukem střelných zbraní. A přestože vtáhne a zaujme postavami, chybí mu více vytříbených a nečekaných konfliktů i myšlenkový přesah, který by sahal dál, než k varování před Donaldem Trumpem. To finále je doslova úsměvné. (17.04.2024)

Sugestivní a vysoce osobité dílo, které s nečekanou syrovostí varuje před možnou blízkou budoucností. Snímek Civil War režiséra Alexe Garlanda se může opřít o skvěle vystavěný scénář, jemuž vévodí místy až děsivá realističnost zlomové události, v níž se tato verze USA zmítá. V tomto bodě je ale záhodno zmínit i vtahující kameru, díky níž jste doslova vtáhnuti mezi nesourodou partičku novinářů cestujících skrze zdevastované Spojené státy americké. Právě díky kameře a přesvědčivým hereckým výkonům (Tandem Kirsten Dunst a Wagner Moura!) nahlédneme mezi nevýznamné půtky, organizovanější bojůvky až nakonec skončíme úžasnou sekvencí v obrovské operaci, při níž se masivní separatistická armáda přesouvá směrem k Bílému domu. V tento moment se pomalá, místy až hypnoticky děsivá jízda najednou přepne do zběsilého válečného módu, z něhož jsem hltal každou vteřinu a kterou jsem si chtěl na velkém plátně pustit ještě jednou. Co tedy dodat na závěr? Civil War je divácky nepřívětivou, avšak právě o to více naléhavou podívanou, která ve velmi jasných konturách nahlíží za oponu spojení „Co kdyby?“. Na jednu stranu děsivé a na druhou efektní, ovšem v každém případě se jedná o důležité filmové dílo, které ve mně bude svými myšlenkami a tématy rezonovat ještě hodně dlouho. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „I've never been so scared in my entire life. And I've never felt more alive.“ (18.04.2024)

Naprostý odpad, velké zklamání. Vzdal jsem to, když se první půl hodiny řešilo, jestli měli vzít mladou s sebou do auta. To snad psaly děti... Uf. A taková to mělo očekávání, vzhledem k současné americké politické situaci... Dialogy jak ze školní besídky, absence jakéhokoli reálného občanského a politického kontextu. Nuda, nuda, nuda... Nedoporučuji. (21.04.2024)

Je to překvapivě dobrej film a já si tímto sypu popel na hlavu jak jsem podle traileru soudil, že to bude nejspíš volovina. Není. Vše co mi v traileru nesedělo má ve filmu jiný kontext a vyznění. I ta Kirsten Dunst, kterou spíš nemusím a kterou Garland vytáhnul z toho hereckého zapomnění, tady se svým důstojně nevybotoxovaným obličejem parádně seděla. Má to super kameru co umí dramatické celky i artové hry s hloubkou ostrosti. Má to luxusní zvuk (kdy třeba střelba zní reálně nekompromisně) a atmosférickej soundtrack. Je to sympaticky apolitické (není z toho cítit nějaká agenda a není tam vyloženě dobrá a zlá strana). Herecky je to koncert (a speciálně pro Cailee začínám mít slabost). Režijně vyvážené a pevné. Má to uvěřitelnou psychologii.. Navíc je to celé namotané na motiv humanistické/reportážní/válečné fotografie, což je pro fotofetišistu prostě lahoda (exhibuje tam jak Sony α7 s Leica sklem, tak třeba i Nikon FE2, Cailee tam vyvolává filmy v uprchlickém táboře.. no prostě žůžo-labůžo).. Jedinou výtku bych měl k tomu, že jak je to celou dobu poměrně syrové a realistické, tak je tam pár okamžiků kdy se tahle realističnost nabourá nějakým filmovo-klišoidním postupem. Blbě se to vysvětluje bez spoilerů, ale konkrétně řešení situace vojáka s červenými brýlemi prostě působí zbytečně lenivě. Nebýt těchto drobností, klidně bych šel i na plnou palbu.. Koho nezajímá fotografie, nechť si z mého hodnocení půl až jednu hvězdu odečte. (20.04.2024)