Kreativitu mám v práci zakázanou
Zveřejněno 3. 8. 2017 9:06
„Máme na starosti provoz jednoho ze čtyř bloků dukovanské elektrárny. Ještě s dvěma kolegy sedíme na velíně, takzvané blokové dozorně, kam máme vyvedena všechna měření z elektrárny a staráme se o veškerý provoz bloku,“ popisuje svoji profesi blokový operátor Jaderné elektrárny Dukovany, osmadvacetiletý Jakub Bezděk z Velkého Meziříčí.
Chápu to tedy správně, že máte u ruky vypínač k elektrárně?
Ano, máme tam to velké červené tlačítko, kterým můžeme reaktor odstavit. Blok jede jedenáct měsíců v nominálním provozu a naše hlavní práce nastává tehdy, kdy jde blok do odstávky, mění se v něm část paliva a připravuje se na další roční kampaň. Proces trvá zhruba jeden měsíc a po něm musíme blok opět přivést ke stoprocentnímu výkonu.
Jak moc se při standardním provozu i třeba při výjimečných situacích musíte spolehnout na své dovednosti?
Naše osádka je složena ze dvou operátorů a zkušeného kolegy, který prošel oběma pozicemi a je vedoucím reaktorového bloku. Práce máme rozděleny mezi sebou. Operátor nesmí být příliš kreativní člověk - na všechno máme předpisy a předepsané postupy, které velmi přísně dodržujeme. Jakákoliv situace je v těchto předpisech podrobně popsána a je stanoven přesný postup.
Četl jsem o tom, že operátor nesmí být nejen kreativní, ale musí být také schopen téměř absolutně přijímat pokyny. Musí prý být duševně vyrovnaný, klidný a schopný předvídat. Jak je to? A cítíte se tak?
Je to samozřejmě týmová práce. Musíme být schopní přijmout to, co zazní z vyšších míst. Každý z operátorů prostě takový je. Je to dáno i způsobem, jakým jsou do této pozice vybíráni.
A vy sám se tak cítíte?
Ano. Nemám s tím problém. U nás v práci je výborný kolektiv. Navíc je náš vedoucí bloku mazák, který je tam od roku 1985, tedy od spuštění elektrárny, což je pro mne taková autorita a vzor, že bych ani nepomyslel na to v něčem mu oponovat.
Operátorů reaktorových bloků jsou v naší zemi jen desítky. Myslíte si, že máte výlučné zaměstnání?
Je nás málo, to ano. To, že takovou práci nemůže dělat každý, je také jasné. Při výběru mají hlavní slovo psychologové. Například já jsem nikdy nebyl premiant a výjimečný student, spíš naopak. Ale ze sta vysokoškoláků, kteří jsme se na tuto pozici přihlásili, nás vybrali jen dva - oba víceméně průměrné studenty - právě kvůli našemu psychologickému profilu.
V současné době je to docela problém - starší generace zaměstnanců elektrárny je už v důchodovém věku a je třeba udělat generační obměnu. Jenže techniků je obecně málo, psychologické síto je přísné a jaderná elektrárna stojí mimo město, někde uprostřed polí Vysočiny, takže to pro mnohé není atraktivní destinace, ač jde o prestižní povolání.
Co vlastně musí člověk studovat, pokud by se chtěl stát operátorem?
Škola není přesně stanovena. Strojní fakultu, elektrofakultu, chemickou fakultu - obecně to musí být vysokoškolák - technik. Po škole následuje dvouletý cyklus, kdy nastoupí do školy pod hlavičkou ČEZu, kde se vše potřebné naučí. Po dvou letech složí státní zkoušky před Státním úřadem pro jadernou bezpečnost a to ho opravňuje vykonávat tu práci.
Jak vás to vůbec napadlo? Nepředpokládám, že to byl váš dětský sen.
„To určitě ne. Na střední škole se o tom zmínil jeden z učitelů, že Dukovany a Temelín spouští stipendijní program. Přihlásil jsem se tedy, absolvoval jsem několikahodinové zmíněné psychotesty a smlouvu na stipendium jsem získal.
Popisujete to celé jako malou vojnu s plněním příkazů. Je to náročné na psychiku?
Psychologická zátěž v naší práci je. Máme na starosti zařízení za miliardy korun a musíme se k němu podle toho chovat. Jak říká jedno přísloví z operátorského desatera: “Jadernému reaktoru se vyká”. Na druhou stranu nám to nesmí svazovat ruce.
Jak si podle vás dnes stojí jaderná energetika? Má v porovnání například s novými zdroji budoucnost?
Fukušima byl zlom. Každá elektrárna na světě po této havárii musela projít takzvanými stresstesty, které měly za cíl vyzkoušet její připravenost na neočekávané přírodní události. Jaderné elektrárny pak byly navíc posíleny miliardovými investicemi. To vše je samozřejmě správné. Nová jaderná elektrárna znamená obrovskou investici v řádech stovek miliard a pokud k tomu připojíme současné nízké ceny elektřiny na burze, stává se z toho projekt s návratností v nedohlednu. Obnovitelné zdroje totiž úplně zlikvidovaly trh s elektřinou. Cena elektřiny na burze je dnes hluboko pod třiceti procenty někdejší ceny. Takže se nové jaderné bloky téměř přestaly stavět. Výsledkem je to, že know-how firem, které umějí postavit takovou elektrárnu, je pryč. Důkazem je i nedávný krach jedné z těchto firem - Westinghouse. Mluví se o tom, že nastane jakási renesance jaderné energetiky, ale já jsem v tomto ohledu spíše skeptický.
To jsou obnovitelné zdroje o tolik výnosnější?
Nikoliv. Je to důsledek dotování obnovitelných zdrojů. Ty dnes přicházejí na burzu klidně s nulovou, nebo dokonce zápornou cenou, jen aby se prosadily, a je jim jedno, zda na elektřině něco vydělají - jejich zisk jsou právě dotace. Současná energetika nemůže fungovat bez základních zdrojů, jakými jsou jaderné elektrárny nebo elektrárny spalující fosilní paliva. V blízké době bych viděl jako ideální kombinaci “jaderky” a obnovitelných zdrojů. Spalování fosilních paliv je nesmyslné, především kvůli přispívání ke globálnímu oteplování. Bohužel, obnovitelné zdroje dnes nejsou na takové technologické úrovni, abychom se mohli spolehnout jen na ně. Stále potřebujeme stabilní zdroje, které nejsou závislé na rozmaru počasí.
A budou někdy na takové úrovni?
Určitě. Já tomu věřím. Ale je třeba buď zdokonalit akumulaci energie, nebo na jinou úroveň posunout ty obnovitelné zdroje. A vývoj jde samozřejmě neustále dopředu. Například v Německu, kde jsou velmi zelení a snaží se obnovitelné zdroje podporovat, to má dvě strany mince. Kvůli velké podpoře těchto ekologických zdrojů a odklonu od jaderné energetiky, což je pofukušimské opatření, spouští nové uhelné a plynové elektrárny. Je to z důvodů předtím zmíněných. Neblahým následkem těchto kroků je i zvýšení jejich emisí oxidu uhličitého za loňský rok. Ale svým způsobem jsou průkopníci v tak masivní podpoře obnovitelných zdrojů a já jim v tom fandím.
Z toho tedy vyplývá, že díky zeleným politikům byla čistá jaderná energetika nahrazena špinavou uhelnou.
V Německu tomu tak bohužel je. U nás je naštěstí situace jiná, odklon od jádra se nechystá, za což jsem rád i kvůli mé práci. I naše vláda se vyslovila ve Státní energetické koncepci, že počítá do budoucna s podporou “jádra” a obnovitelných zdrojů. Životnost našich uhelných elektráren pomalu dobíhá, budou se postupně odstavovat, takže se tím i my vydáme podle mého soudu správnou bezemisní ekologickou cestou.
Když novináři už opravdu nemají o čem psát, napíší, že lidstvu hrozí blackout. Hrozí nám blackout?
Aby se něco takového stalo, musí nastat velké výkyvy mezi výrobou a spotřebou elektrické energie. Tomu hodně napomáhají právě obnovitelné zdroje, které vyrábějí, když si počasí zamane a je tedy daleko těžší síť regulovat. Není to tak dávno kdy blackout zažila Itálie, kdy se tam opravdu rozpadla celá energetická síť. Blackout může nastat, ale přenosová soustava je už dnes na takové úrovni, že riziko blackoutu je velmi malé.
Letos jste se sám aktivně přihlásil k pomoci s organizací Evropského festivalu filosofie a velmi intenzivně jste v organizačním štábu pracoval. Jak vás to napadlo? Mezi řízením jaderné elektrárny a filosofií jsem moc pojítek nenašel.
Mám rád kulturu a rád navštěvuji nejrůznější kulturní akce. Meziříčský festival filosofie považuji za jeden z vrcholů všeho, co se v našem městě děje. Chodil jsem na něj pravidelně jako divák a letos jsem dostal nápad, že bych přiložil ruku k dílu a pomohl především s propagací. Navštívil jsem tedy pana ředitele Dufka se svou nabídkou a on ji přijal. Letošní ročník festivalu jsem tedy zažil nejen jako divák, ale i trošku z druhé strany a moc jsem si to užil, bylo to fajn.
Petros Martakidis
__________________________________
OPERÁTOR V JADERNÉ ELEKTRÁRNĚ
Pracuje na blokové dozorně a řídí chod jaderného reaktoru, rukama mu protékají milióny kilowatthodin elektrické energie, pracuje se systémem, který zpracovává desetitisíce údajů o teplotě, tlaku, průtocích a nejrůznějších radiačních veličinách.
Jeho činnost v jaderné elektrárně probíhá na základě předem popsaných postupů vyžadovaných jadernou legislativou, tyto předpisy musí dodržovat; krizové situace se učí zvládat na simulátoru.
Řídí akce během období odstávky pro výměnu paliva, odstavení různých zařízení elektrárny, aby na nich mohla proběhnout kontrola či oprava, a poté dohlíží nad tím, aby byla znovu správně uvedena do provozu.
Jednou za dva roky skládá náročné zkoušky, musí projít úspěšně přes všechny znalostní zkoušky i náročné psychologické, zdravotní i bezpečnostní prověrky.
Požadované vlastnosti: zodpovědnost, spolehlivost, schopnost vysoké a dlouhodobé koncentrace, odolnost vůči zátěži, psychická stabilita, schopnost rychlé reakce.
