Tátova volha

Průběžné poznámky: Nějak nedokážu spolknout, jak jsou všichni furt v pohodě. Objíždění bývalých milenek otce a manžela, a milenky jsou děsné kamarádky mamky, to mi přijde zvláštní. Opět je to celé postavené na premise - nevěra je lék, je dobrá, utužuje manželství. No to nevím. Slušná kamera a drobnější vtípky v druhém plánu (ryčný klavír vzbudí důchodce doposud pospávajícího v pozadí). Celkově mi to připomíná kombinaci Zlomených květů a Než si pro nás přijde. Ty vole, představte si, jak v nějakém filmu Indiana Jones hledá nějakou vzácnou relikvii, a nakonec si stoupne před nějaké dveře, řekne, že relikvie je za nimi - a tím film skončí. Tady hledají bráchu/syna, maminka přednese naprosto neuvěřitelnou zpověď, která popírá dosavadní viděné, získají adresu, sednou holky do auta - a konec? Jinak fakt nechápu holku, která se chce rozvést s manželem, který se o ni během nemoci den co den staral, protože je šedivý a nudný. O to snad ženským celou dobu jde, ne, mít milujícího a pečujícího manžela? A když ho mají, je nudný a šedý a ony by rády letěly někam dál a výš na vlnách romantiky? Navíc ani tenhle problém není dořešen. Spousta krásných záběrů, hezké lokace a místa, i docela slušné herecké výkony, kamera skvělá, ale tím tématem, nedořečeností a falešným sentimentem o ničem, pokřivenými pohledy na vztahy si mne film nijak nezískal. (28.03.2019)

Mám ráda Vejdělkovi komedie. Ten přímočarý humor nemusí vyhovovat každému, ale aspoň na první zhlédnutí potěší. Ale jak to bývá, každý autor se časem unaví, začne tak trochu vykrádat sám sebe nebo ještě hůře - přechází do sentimentu. Téma i upoutávky byly hodně nadějné. Proti hereckému obsazení ani proti hereckým výkonům nemám větších výtek. I tu přílišně optimistickou atmosféru bych nějak skousla. Ale co mi úplně chybělo byl originální přběh. Po závěrečných titulcích musím konstatovat, že té volze by bylo lépe doma v garáži. A za ty ušetřené prachy se mohl natočit nějaký dobrý film. Je mi to líto o to víc, že jsem do poslední chvíle doufala, že něco podobného nebudu muset napsat. (25.03.2019)

Po smrti někoho blízkého vždy existuje nemalá možnost, že se objeví pořádné dluhy, velké dědictví nebo třeba nemanželské dítě. Poslední varianta zůstala i po manželovi Elišky Balzerové, která spolu s dcerou Tatianou Vilhelmovou při likvidaci pozůstalosti objeví starou dětskou malůvku. Vezmou nebožtíkovu milovanou červenou Volhu a pokusí se zjistit pravdu: u manželových milenek. Výsledkem návštěv jsou úsměvné scénky, ovšem nijak hluboký význam nemají. Ačkoliv ony milenky hrají vynikající herečky, kterým tvůrci přichystali nejlepší gagy, jsou tyhle vsuvky zaměnitelné a nijak dramatické. Zapadají tak do poměrně velké plytkosti děje, protože i mezi matkou a dcerou je vřelý vztah, který žádný vývoj nepotřebuje. Dramatičnost Jiří Vejdělek těží alespoň z dceřiny manželské krize a z čekání na výsledky lékařských testů. A to si přiznejme, že ona vztahová krize je poměrně umělá. Výsledek je nicméně milý a nostalgický, mírně dojímající a výtečně nasnímaný Vladimírem Smutným. Pokud ovšem hledáme v daném tématu něco náročnějšího, Zlomené květiny od Jima Jarmusche jsou někde úplně jinde. (15.08.2018)

Tátova volha je zejména o mezilidských vztazích (rodinných i partnerských) a vyrovnávání se s kolami osudu (těžká nemoc a tajemství z minulosti). Film působí vcelku nenáročně a oddychově - tragická, ale i komická rovina se drží na uzdě, což je v obou případech poněkud škoda, jelikož se z toho dalo rozhodně vytřískat více. Avšak herecký ansámbl byl skvěle zvolený - nejvíce mě zaujaly linie s Holubovou a Polívkou. Rovněž musím filmu uznat plusový bod za jistou nedořečenost v závěru. Snímek, který neurazí, ale ani neohromí, přičemž u něj nejvíce zamrzí onen nevyužitý potenciál, když vezme člověk v potaz námět a obsazení. (06.01.2019)

Tragikomedie (mezi výbuchy smíchu uměřený stesk) až melodrama (vršení ran osudu) s ozdravným šibeničním smíchem. Rozbolavěnost je korigována jízlivým shazováním sentimentu. Zápletka je úmorná, ale pobaví detaily (návštěvě vnutí hrozné rukodělné výrobky). Krajina kameramana Smutného je osvěžující. I klasické zastávky běžné road movie jsou každá jiná. Pobaví i výměna ženských jedovatostí. Muži stojí spíše v pozadí až na sólo Polívky. (13.09.2018)