Tancuj Matyldo

Kvalitne zahraný film, ktorý však ostal v scenári na polceste. Hlavný hrdina musí byť sebec a mať morálne pochybné zamestnanie, aby jeho premena bola viditeľnejšia. Jeho priateľka má svoj názor na vec a i keď má svoju obhájiteľnú pravdu, divák si ju má zaškatuľkovať viac menej ako záporáčku. Alebo nemá a my jej názor máme brať ako oprávnený postoj? Odpoveď tvorcov nie je jasná. Príbeh by si vystačil "iba" s postavami bez akéhokoľvek zaradenia do klišé škatuliek, pretože by pôsobil autentickejšie a dobre vieme, že s podobným problémom v rodine sa stretávajú aj ľudia so zamestnaniami, ktoré z nás nerobia sebcov. Opäť sa však treba vrátiť ku kvalitným hercom, ktorí potrebnú ambivalenciu svojim postavám dodávajú lepšie ako scenár. Podobne aj fotka z minulosti sa mala v deji objaviť oveľa skôr, aby mal záver potrebný emocionálny dopad. (10.05.2024)

Docela depka. Silná. Zajímavý film, který ukazuje poctivou filmařinu ukazující, že Češi se snaží k návratu fundamentálnímu filmu. Zpátky ke kořenům. Jít na jistotu. Což u nás moc není. Takže i když je to krok vpřed. Je to vlastně krok dopředu. I když zde trochu vrtkavý. Super výkony. Hezká hudba. Celkově vzato spíše opravdu ten dojem nečekaného zásahu na psychiku. Scéna s oknem na konci nečekaně silná. (23.01.2024)

Dávám silné 4*, kdyby to šlo dám 4,5, absolutní herecký koncert Regini Rázové, kde musela zahrát velmi silné téma Alzheimerovy choroby, za který by jsi letos lví sošku zasloužila také, bohužel konkurence byla letos opravdu překvapivě velmi silná, ale jsem rád, že po Přišla v noci, Němých tajemstvích je tu další český film, za který se nemusíme ale vůbec stydět, ba naopak. (30.03.2024)

Rok 2023 byl v rámci tuzemské kinematografie silným ročníkem na kvalitní dramata: Po afatických Němých tajemstvích, hermafroditickém Úsvitu a černohumorném Přišla v noci přichází na scénu další solidně natočený kousek - tentokrát z oblasti Alzheimerovy choroby, o níž mají diváci (vedle nečekané návštěvy tchýně) možná největší povědomí. Tancuj Matyldo stojí hlavně na silných výkonech Rodena, Šopoského a zejména Rázlové, jejichž herecké kreace dávají vzniknout uvěřitelnému příběhu, který může jednoho dne potkat každého z nás. Vedle zobrazení typických příznaků a projevů Alzheimera problematizuje film stejnou měrou i důsledky a dopady nemoci na blízké, kteří jsou postaveni před těžkou zkoušku. Slavíkův film je dalším z řady filmů, který potvrzuje, že stáří dokáže být opravdu kruté. (19.12.2023)

Pred troma rokmi sa mi neľahko pozeral oscarový film Otec s Anthonym Hopkinsom, lebo v tom čase už moju babku trápil alzheimer. A ani teraz sa nemôžem na podobný film pozerať s odstupom, keď už to má babka za sebou. Bez ohľadu na kvalitu spracovania je dobré, že takéto filmy vôbec vznikajú a robia osvetu. Alzheimer býva terčom nie kvalitných anekdot o Nemcovi, ktorý schováva babkám veci, ergo synonymom pre vtipné zabúdanie. Ale ako môžeme vidieť, je to naozaj strašná choroba. Film Otec pozeral na demenciu z pohľadu postihnutej osoby, Matylda je skôr pohľadom rodiny pacienta. Téma bola spracovaná celkom verne, ale po filmárskej stránke to až také slávne nie je. Človek sa celé dve hodiny nezbaví pocitu, že sleduje film. Dialógy šuštia papierom, scenáristi tlačia postavy do vykonštruovaných scén. Rodena sme tiež už videli v autentickejších snímkach. P.S. Keď nám babka utiekla raz a to len z druhého poschodia bytovky na prízemie, považovali sme to za strašný prúser. Matylda utečie asi päťkrát, sama sa túla po Prahe a syn s vnukom len doma čakajú, než im niekto zavolá. (19.04.2024)