Její tělo

Waw! Dosť zaujímavý film o ambicióznej športovkyni, ktorej zranenie zničilo kariéru, a tak sa snaží získať si slávu iným spôsobom. Natalia Germani dala na výbornú - a musím uznať, že zobrať takúto odvážnu rolu je fakt dosť silná káva. Príbeh Andrey Absolonovej je napriek viacerým vzostupom (a bohužiaľ aj pádom) pomerne smutný. V takom mladom veku rozbehnúť 2 veľké kariéry, a napokon prísť o život, to je fakt smola. Na film sa však netreba pozerať ako individuálny príbeh Andrey, ale ako globálny pohľad na ženy, ktoré sa ocitnú v tomto priemysle, občas ani samé nevedia, že ako... (02.04.2024)

Sin in the pyramid, if you want, yeah. Pokud někdo pátrá po filmu, který mu objasní důvody dívek, které do téhle branže přicházejí, měl by se snad podívat na nějaký dokument. Její tělo pracuje s jemností, náznaky, téměř neznatelnými souvislostmi a metaforami (akvárium). Motiv vody a jiných tekutin je prostě všude. Snímek zkrátka spoléhá na lidskou vnímavost. Není to film pro každého, ale zároveň žádná artovka. Užijete si dril ze sportu, i animální nadšení z tělesnosti a nezávislosti, za kterou se ale těžce platí. Chválím tvůrkyně, že to takového těžkého úkolu šli, i když na mě měl také menší dopad. Nebudu je ovšem peskovat za to, že vše, co chtěli říct, nestrkají divákům až pod nos. 70%. (18.01.2024)

Zdlouhavé záběry s maximálně televizní kompozicí. Které působí spíše jako nevzrušivý dokumentárně pojatý obrazový doprovod příběhu, který si přečteme zde na ČSFDS v obsahu nebo kdekoliv jinde na webu. A příběh o ženě, která sice umřela mladá, ale to žádným způsobem neospravedlňuje to, co dělala. Jako mám ji litovat? Nebo co po mně tvůrci chtěli? Denně umírá hromada lidí, kteří se ve svém životě alespoň snaží něco se sebou dělat, něco změnit, někomu pomoci. Proč mám fandit sportovkyni, která se po úraze dá na porno a pak umře na nádor v mozku? A jako sorry, fakt tímhle chtěly tvůrkyně nějak podpořit feminismus a bojovat proti těm maskulinním chlapům? Se jim nějak nepovedlo, řekl bych. Medvědí služba. (17.04.2024)

Byla nejlepší ve skákání do vody, pak byla nejlepší ve skákání na penisech a na konec ji zaskočil nádor na mozku. Podání bylo spíš televizní, překvapila mě v jedné scéně absence cenzury, ale nic převratného. Ale taky to neurazilo, jen to bylo takový fádní. Příběh napsal sám život a ten s ní nakonec vyjebal. Smutné. 3* a.k.a 55% (06.03.2024)

Když je Andrea v jednu chvíli napřímo dotázána, proč skáče, nemá na to odpověď. Tvůrci se s tím spokojují a po jejích motivacích po zbytek dvouhodinového filmu nepátrají. Její tělo je tudíž přiléhavý název. Film se vůbec nesnaží o její psychologizaci (a je v tom důslednější než nedávno Bratři). Zblízka vidíme, co v různých fázích života zakoušelo její tělo, ale do hlavy jí nevidíme. Scéna rozhovoru s novinářem naznačuje, že ani neměla moc co říct. V kontextu životopisných dramat, která mají potřebu vysvětlovat, proč někdo udělal to a ono, je to neotřelý přístup. Jenomže co z toho? Neschopnost jít hloub není kompenzována originalitou nebo intenzitou stylistických postupů. Na body horor je film málo tělesný, málo tvrdý. Opravdu nepříjemná je akorát scéna, kdy Andrea po úrazu klečí na čtyřech a protahuje si pochroumané tělo. Jinak se na to kouká až podivuhodně snadno. Dokonce i když protagonistka leží v nemocnici s krunýřem na krku nebo nádorem na mozku, vypadá výborně (víckrát jsem si vzpomněl na Ebertova slova o „Ali MacGraw's Disease“: a movie illness in which the only symptom is that the patient grows more beautiful until finally dying). Ve skutečnosti jsou bolestivé ještě rodinné scény s otcem nebo matkou, jenomže pro svou divadelní křeč a nepřesvědčivost, kdy jsem měl pocit, že sleduju několik cizích lidí (kteří napříč časem ani nápadně nestárnou), předstírajících, že je pojí pokrevní příbuznost. O fungování pornoprůmyslu na přelomu milénia se dozvíme minimum informací. Příběh je osekán na základní události. Žádný kontext (přitom zrovna akcentování v devadesátkách normalizované posedlosti výkonem a úspěchem by motiv práce s tělem jako s nástrojem mohlo učinit vrstevnatějším). Andrea má prostě jen sex s různými pornoherci. Nic okolo neřeší. Nemusí. Všichni jsou extrémně milí a chápaví. Je sympatické, že film k pornu nezaujímá moralistní postoj (na rozdíl třeba od švédského Pleasure). (On tedy kvůli opatrnosti v přístupu k životům reálných lidí nezaujímá žádný postoj k ničemu.) Jde jen o další fyzickou aktivitu, ve které chce být ctižádostivá hrdinka nejlepší... kterážto paralela je polopaticky zdůrazněna Adamovou replikou „tady nejseš na závodě“ (a podobně zbytečných, návodných replik je tam plno).  Ale co dál? Problém nespočívá v tom, že by film málo vysvětloval, co vidíme, ale že prostě nemá co vysvětlovat. Je prázdný, nebaví, nedojímá, nevytváří dramatické napětí. Nemá jasné téma a hledisko (problém dramaturgie). Jen bez překvapení rekonstruuje pár volně pospojovaných epizod ze života Absolonové. Byla výborná skokanka, pak se zranila, pak se bez nějaké viditelné námahy stala slavnou pornoherečkou a pak v mladém věku zemřela. Blízký vztah měla akorát s mladší ségrou, což je ale ve filmu potácejícím se mezi dokudramatem a rodinným melodramatem stejně chabý, nepropracovaný motiv jako všechny ostatní (např. porucha příjmu potravy). Žádné drama a emoce navíc, žádná hlubší reflexe čehokoliv. Jen její (stále hezké) tělo. 50% (07.11.2023)