Sladký život
The Sweet Life
Režie:
Tomáš HoffmanKamera:
Jan DrnekHrají:
Vladimír Polívka, Petra Hřebíčková, Jan Cina, Alžběta Dolečková, Olivie Sulženková, Jenovéfa Boková, Vojtěch Kotek, Hynek Čermák, Miroslav Táborský (více)Obsahy(1)
Hokejový reprezentant Rosťa Beran (Vladimír Polívka) je borec každým coulem. Žije v luxusním bytě, má rychlé auto a spoustu mladých milenek v duchu hesla: Nad třicet let neberu! Peníze a titul mistra světa mu dávají báječný pocit nedotknutelnosti a nadřazenosti. Ale nic netrvá věčně… Nečekaný kolaps v posteli s krásnou blondýnou udělá za Rosťovou bohorovnou pohodou tlustou EKG čáru. Transplantaci jeho nového srdce povede přísná lékařka Magda (Petra Hřebíčková), se kterou kdysi strávil jedinou noc a už se jí nikdy neozval. Dluhy z rozmařilého života navíc Rosťu připraví o poslední korunu a jediné, co mu ze slavného života zbude, je medaile mistra světa, kterou pro něj zachrání bývalý manažer a kamarád (Vojtěch Kotek). Rosťa v sobě musí najít novou životní energii, optimismus a odvahu začít znovu od nuly. Pomáhá mu především Jindřich (Jan Cina), seriózní a zodpovědný chlapík, který sám vychovává šestiletou dcerku, má zlaté srdce a i když Rosťu nejdřív upřímně nesnáší, brzy se z nich stanou nejlepší přátelé. Rosťa s překvapením zjišťuje, že život obyčejných smrtelníků může být stejně nádherný a jedinečný, jako láska k té pravé ženě nad třicet… (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (27)
Když jsem poprvé viděl plakát filmu, myslel jsem si, že se jedná o pokračování Srdce na dlani, které měl na svědomí Martin Horský, spoluscenárista Sladkého života: Polívka se jen z invalidního vozíku přesunul na operační sál, aby zažil cestu za niterným prozřením aneb Jak se ze šovinistického borce stal chápavý sympaťák (se "srdcem na dlani"). Samotný scénář a v něm obsažené peripetie (ba dokonce plot twisty) působily sice kdovíjak - místy až jako kýčovitá telenovela - avšak film jako takový jsem si v kině veskrze užil. Cameo Táborského a Adamovské bylo, ehm, překvapivé a lehce zarážející. ()
Cíl v podobě moralistické feel-good komedie o proměně jednoho hajzlíka a nalezení pravé lásky se v mezích oddychové zábavy a nulového očekávání snad i daří naplnit. Pomáhá tomu i profesionální vizuální stránka zdůrazňující fotogenické pražské lokace a patrná je i schopnost působivě nasnímat jednotlivou scénu. Celkový příběh však osciluje mezi banalitou a bizarností a divácký zážitek shazuje do tuzemského žánrového průměru. Vrcholem zmaru je pak nepochopitelně vložená montáž záběrů z filmu, zatímco na podkresu hrají Chinaski. Cesta vstříc divákovi nekončí vždycky dobře. Více zde. ()
Zezačátku abych jen nehejtil, tak musím říct, že občas se pár situačních vtípků povedlo a párkrát jsem se i zasmál. Tím ale všechna "pozitiva" končí a musím konstatovat, že Sladký život je jen další brak vzniklý na našem českém rybníčku, ve kterém už několik let prostě jen tápeme na místě a naše tvorba se neposouvá vůbec nikam. Nepochopím, že čeští dětští herci nejsou schopni říct pár vět, aby to neznělo jak čtená básnička nejvyššího stupně trapnosti a nepochopím, že čeští režiséři nemají oko na to, aby si uvědomili, že některe scény (třeba ona dvouminutová rekaputilace předchozích scén ve filmu za doprovodu 10 let staré songy od nejmenovaného zpěváka z české trash pop scény) jsou prostě do očí bijící sra*ky. Herci prostě neumí hrát, přehrávají a nejde jim věřit skoro nic, všechny dialogy jsou zas a znova naprosto debilní a vůbec mi nejde hlavou, že tyhle prkotiny se vůbec dostanou do postprodukce, natož pak do kin. Že já se zas nechal překecat do kina (po druhé vživotě) na český film. A největší bizár je, že klasický boomerský čech si zajde raději na tohle než na několikamiliardovou Dunu, která válcuje kinematografii posledních 20 let. ()
Mám pocit, že Tomáš Hoffman je sázka na jistotu a oceňuji jeho přístup, že česká komedie nemusí být trapně třaskavá. Umí najít laskavý příběh a podat ho citlivě i s humorem. Našla bych spoustu chyb, ale úplně se mi nechce. Drhlo mi trochu ženské obsazení (Jenovéfa Boková ale skvělá) a vadil mi pocitově zvláštní věkový rozdíl. Nejhorší byla asi volba většiny hudby. Ve vysledku ale odcházíme z kina dojaté a vlastně spokojené, že jsme dostali, na co jsme měli náladu. ()
Tomáš Hoffman se stává takovou sázkou na jistotu…..můžeme očekávat veskrze romantickou komedii, která nebude vyloženě propadákem, jakými jsou například tematicky podobné kousky Milana Cieslara, ale zároveň laťka nastavená jím produkovanými Ženami v běhu přeskočená nebude. Poslední Hoffmanovu positive marmeládu jsem viděl v kině……nachos, cola, manželka vedle…..takže dejme tomu…..ale z pohodlí domácího gauče bych zřejmě začal mít připomínky. Proč mi celé dění okolo připadalo až přespříliš cílené na ženské pohlaví? Proč Polívka mladší víc pasuje ke své filmové dceři, než Petře Hřebíčkové? Proč režisér dokola oslovuje stále stejné herce? Proč se průběhem vytratil veškerý humor na úkor vlhkých kapesníčků? Proč? Proč? Proč? Neurazilo - nenadchlo, ale možná by bylo načase přestat se točit v romantickém začarovaném kruhu a poohlédnout se taky po jiné látce. ()
Reklama