Sucho

Bohdan Sláma se vrací na vesnici, aby podal další zprávu z tamního života, jenže to se mu tentokrát daří tak z poloviny. Sucho je příliš obsáhlé, věnuje se velkému množství postav, přitom těmi nejzajímavějšími zůstávají otcové (a matka) rodin. Aktivismus dětí samozřejmě dává smysl, má jasné opodstatnění v tom, v čem vyrůstají, přesto mu nemuselo být věnováno tolik prostoru, vůbec když se právě postavy dětí nijak zásadně nevyvíjí, což hlavně v případě Míry zamrzí. Děda je tu pouze jako symbol doby, v pozadí dění zůstávají i Viktorovi ženy. Jinak je tomu u Josefa, Magdaléna Borová nejen že podává vůbec nejlepší výkon, ale je i tou nejzásadnější ve filmu, tou, se kterou je možné soucítit, rozumět jí. Podobně silnou roli má i Martin Pechlát, ale tam už ty motivace nejsou tak zřejmé, vůbec když chybí důvod zásadní změny jeho životního stylu... proč žije, jak žije. Klasicky výborná je kamera Diviše Marka, jízdy po vlnách Moravského Toskánska mají poetiku, zatímco tam, kde se řeší život, dokáže i kamera přitvrdit. 65% (19.02.2024)

Z nějakého podivného důvodu se nový Slámův film řadě lidí nelíbí, dle hodnocení a komentářů. Bohužel, když komentáře pročítám, budí to ve mně soucit a lítost na touto databází, která už není "rájem cinefilů", ale pouhopouhým odkladištěm něčích komplexů z toho, že když si zajde do kina na vpravdě současný film, který navíc zdaleka není doslovný, tápe a tápe a tápe... Proč je Sucho současný film? Na to snad netřeba odpovídat nijak detailně – jde o žalozpěv nad současným úpadkem vztahu mezi námi a půdou, jež nás živí a po níž kráčíme. Jak by řekl přírodovědec, ta půda tady je, něco z ní roste, mnohé závisí na správné péči o ní. Z takového pohledu se ovšem kompletně vytrácí perspektiva, kterou nabízí třebas vědy humanitní (a umění, v tomto případě umění filmové) – ona to není prdel žít v současném světě, protože sice všechno můžeme dát pod mikroskop a dát do laboratoře na rozbor, ale co pro koho příroda znamená a jak ovlivňuje něčí myšlení (a následné zacházení s ní), na to jsou třeba jiné dovednosti: empatie, soudnost, rozvážnost a taky altruismus (neexistuje pilulka, co by ve vás probudila soudnost). Sucho zcela podmanivě ukazuje, že současný svět je v rozporu, ten rozpor ale netvoří svět sám (v tom přírodovědném smyslu), nýbrž lidé (navíc lidé v tom humanitním, a bohužel i nehumanitním smyslu slova). Na jedné straně jsou tací, jimž osud místa (a půdy), kde žijí, není lhostejný, a na druhé straně jsou tací, kteří té empatie a soudnosti nejsou schopni. A pak je tu strana třetí, prostor pro možnost přecházet od jednoho k druhému, zažije-li impuls k tomu, aby dosáhl nějaké sebereflexe a našel v sobě lítost. V případě Sucha je tímto impulsem bohužel zbytečná a nespravedlivá smrt. S "poselstvím" filmu nemusíme souhlasit všichni, rozhodně ale není fér jej torpédovat nálepkami "agitka" nebo "nefungující". (27.02.2024)

Sucho je Modelář téhle sezóny. Film jako od mimozemšťana, který se pokouší pochopit lidstvo. Ale vlastně to respektuju. Má to v sobě zranitelnost a upřímnost. Snahu člověka pochopit věci, kterým nerozumí. Některé se týkají lidské smrtelnosti, některé společenské odpovědnosti a některé toho, kam postavit kameru, aby to dávalo smysl. Nejhorší druh filmu je ten kompetentně bezpečný. A tuhle nekompetentní nebezpečnost je třeba cenit. Sucho je typ filmu, nad kterým sedíte dvě hodiny v hospodě a propadáte se králičí norou ve snaze pochopit, co se Slámovi honilo hlavou. (17.02.2024)

Slámův návrat na vrchol se úplně nekoná, přesto je jeho první film této dekády mnohem sympatičtější podívanou, než tomu bylo u jeho filmů za uplynou dekádu. Filmy málokterého lokálního tvůrce vypadají tak dobře, jak se tomu dá říct u Bohdana Slámy, potěší také zajímavé prostředí, které netěží pouze z moravské variace na italské Toskánsko a navzdory očekáváním nesází pouze na prvoplánovou moravskou variaci na Romea a Julii. Sláma nenatočil další Štěstí nebo Venkovského učitele, přeci jen ovšem ve formě Sucha dokazuje, že jde pořád o tvůrce, který by mohl v budoucích letech nadále minimálně příjemně překvapovat.... (14.02.2024)

Veliké zklamání a nenaplněná očekávání. Film, který má ambice oslovit evropské festivalové poroty, ale ne českého platícího diváka. Film, který brilantně shrnuje upoutávka a který v plné stopáži nic nosného navíc nenabízí. Je to doslova film deptající diváka svou vyprázdněností. Neúměrně rozvleklý, mělký a vlastně bezprizorní. Postavy jsou napsány suše, bez emocí, s deklamujícími dialogy; možná to byl i záměr, ale ztrácí se tím poslední zbytky autenticity. I tak jsou za mne herecké výkony nejlepším aspektem filmu a zachraňují celkové skóre, a to spolu se zvukem. Ale pořád je to hodně málo. 29 % (28.02.2024)