Chudáčci

Současný hit Yorga Lanthimose nominovaný na extrémní počet ocenění vychází z knihy Alasdaira Graye Poor Things: Episodes from the Early Life of Archibald McCandless M.D., Scottish Public Health Officer (1992). Gray bývá srovnáván s Jamesem Joycem, přesto máme v českých překladech jen dva jeho texty a Poor Things mezi ně nepatří. I proto je tak snadné podlehnout dojmu o genialitě Lanthimose, jehož přínos nicméně spočívá jen ve spojení Grayova pseudoviktoriánského románu s Frankenhooker (1990) Franka Henenlottera. Osobně vnímám samozřejmě mnoho dalších odkazů, ať už to jsou Freaks nebo Elephant Man, každopádně celek tvoří nevšedně půvabný pastiš. O kouzelných hereckých kreacích Stone, Ruffala, Dafoa, Schygully nebo Qualley se není nutné rozepisovat, protože v takto kreativním filmu musela být radost pracovat. Mary Shelly by jistě byla nadšená. #čsfdprojekce (29.01.2024)

U Favoritky se dalo hravě říct, že šlo o zatím nejméně ujetou šílenost řeckého klenotu Yorgose Lanthimose. S Chudáčky je zase zpátky na koni a kouzelně pitvá slasti i strasti lidského bytí. Jeho vykulená a zatím nenaplněná ženská nádoba Bella se učí zvyklostem za pochodu, krouží mezi mužskou ješitností a vyčkává na pestrou road movie plnou chytrých myšlenek. Po bizarním úvodu kino opustil první kus, zhruba v polovině pak mladý pár, zbytek v sobě nechal tuhle atrakci doznít až do konce závěrečných titulků. Ač je to absolutně netradiční filmařina, líbí se mi, že je Lanthimos čitelný a nehází ramena á la Nolan. Willem Dafoe roky trpěl, jak na něm vlastní otec prováděl pološílené anatomické pokusy a tu a tam ho připravil o nějakou důležitou žlázu, sám coby geniální nekonvenční vědec rád kuchá, a ještě raději cpe zvířecí hlavy na nepatřičná těla, teď se nicméně vyšvihl s dospělou oživenou černovláskou s mozkem batolete. Zatím je to o neudržení moči, rozbíjení nádobí a nekoordinovaném pohybu, ovšem pokroky má značné. A londýnský dům toho času v 19. století jí přestává stačit, protože vsunování ovoce do tělních otvorů je jen začátkem jejího poznávání onoho velkého světa tam někde venku. A dozrávání v nezávislého jedince… Průvodcem je jí nejprve světácký a oknírkovaný (a pořád krapet nedoceněný) Mark Ruffalo, alfasamec i uplakánek v jednom, který si střihne vkusný taneček, je skvělý a mělo ho být prostě víc. Ještě větší tanec ale předvádí Emma Stone, která režisérovi povolila až nečekaně moc a která musí v březnu získat svého druhého plešouna. Její tělesné herectví, její živelnost, její ignorace společenských konvencí. Absolutorium si zaslouží i výtvarná stránka, kdy onen malý černobílý bizarní mikrosvět nahrazuje ten dobrodružný pastelový venku. Kostýmy, masky, kamera a nasvícení, zvuková složka, hudba a experimenty s ní. Radost. Místy sice krapet přešlapujeme na místě (divočení s klienty nevěstince už bylo dlouhé, i když se mezi ně vklínila třeba otcovsky obětavá výuka), humoru postupně ubývá a s pistolníkem v závěru zase lehce opadne tempo a krapet už se zkouší trpělivost diváka, nicméně Lanthimosovy velmi křehké vztahy zase trochu jinak mě jednoduše baví. Testování hranic publika mu opět vyšlo. A možná i proto, jaká je věnovaná pozornost Scorsesemu či Nolanovi (přitom mě oba zklamali), prostě dávám lehce nadhodnocený plný počet. Cukající koutky a znovu příjemně nepříjemná podívaná. (01.02.2024)

Dokonalé ať už se týče zvolené obrazové formy i v postupném vývoji postav. Herecký výkon Emmy Stone se dá rozhodně považovat za galapředstavení a Oscar pro ni je jediný možný výsledek. Věřím že tímto filmem se Yorgos dostane mnohem více do mainstreamu, takže lidi zpětně docení jeho předchozí tvorbu, která je rozhodně zajímavá. Poor Things stojí bez debat hlavně na skvělé ústřední myšlence. 80% (13.03.2024)

Tolik důstojnosti, sebevědomé emancipace, z lásky k životu ve společnosti většinově sešněrované diktátem moci vyvěrajícího humoru, smutku, spiklenectví, zvědavosti, odvahy, tvořivé vynalézavosti z nezbytnosti... a objevované, vytvářené, prožívané a sdílené krásy.  *** Fascinující život, fascinující film. *** Nejlepší snímek, formou i obsahem, přinejmenším v tomhle tisíciletí, ne-li vůbec. *** Touché! *** Detaily tohohle brilantního osvobodivého počinu, tak zdravě nakažlivého, se mi jen nechce rozepisovat.  *** Každopádně budu dál zvědavě sledovat vývoj režiséra, který se tematicky posouvá od ulpívání u nezdravých choromyslností a mocenských schémat k inspirativnímu vymaňování se z nich.  *** Vidět na pláně nutné. *** (Na Probo, s R. 26. 4. 2024.) *~ (27.04.2024)

Frankensteinova dcera a její emancipační odysea napříč Evropou a Středomořím. Yorgos Lanthimos nám opět představuje úryvek z pokřiveného fantaskního světa, jenž však nese s tím naším více paralel, než by člověk z prvopočátku čekal. Příběh je zaměřený na vývoj postavy Belly, která byla po smrti přivedena k životu svérázným vědcem, načež s mozkem dítěte poznává svět a postupně se rozvíjí po všech směrech a to i těch, které by se daly označit jako tabuizované. Emma Stone podává mistrovský herecký výkon a její charakter na sebe s ubíhajícími minutami snímku nabaluje stále nové a nové vrstvy až do triumfálního finále. Tahle poutavá, vizuálně extravagantní a humorná podívaná o cestě nerozkoukané hlavní hrdinky za poznáním reálného světa a postupnou emancipací vás rozhodně nebude ani chvíli nudit. [Sitges 2023] (12.10.2023)