Chudáčci

Asi tak by vyzeralo, keby Wes Anderson nakrútil sexploitation. Gotický úvod a najmä fantastický Willem Dafoe (ktorý má skvelo napísané dialógy) ma bavili, ale od Lisabonu je to čisté exploitation bez sebareflexie. Vzorec je presne taký istý ako v 70tych rokoch a to vytrieskať z príbehu čím viac erotických eskapád a na konci trochu zamoralizovať, aby sa svedomie diváka (a najmä tvorcov) trochu očistilo. Je pravda, že keby to bol taliansky artový brak zo 70tych rokov, asi by som bol nadšený. Ak to ale porovnám s tematicky podobným The Opening of Misty Beethoven, rozdiel 50 rokov významne nebadať, s čím mám dosť problém jednak, lebo je to nudné a obohrané, zároveň spoločnosť i kinematografia sa niekam posunuli. Nemám principiálny problém s nakrútením moderného sexploitation, očakával by som ale aspoň nejakú reflexiu žánru. Viaceré dobové exploitations (napr. od Jacka Hilla) boli napriek prvoplánovej exploatácii viacvrstvovejšie a progresívnejšie než toto tu. (25.02.2024)

Další Lanthimosova podivnost. V kulisách, jak od Karla Zemana, se klátí perfektní Emma Stone hladová po informacích a zkušenostech. Doprovod jí dělá Mark Ruffalo, kterej je hrozně vtipnej. Hraje světáka, co konečně našel někoho, na koho nestačí a je prdel jak tam furt žárlí a naříká. Jinak je to chytré, dialogy jsou velice zábavné a pořád se tam souloží. Emma Stone je tam fakt hodně často nahá a ne, není to ani trochu sexy. (30.03.2024)

Surrealistický gejzír, kamera utržená ze řetězu (miluji záběry rybím okem, co už dneska nejsou jaksi moderní) a mrazivě dunivá hudba měnící se tu v kakofonii, tam jen v pár vybrnkaných tónů. Orgastická extáze snad ještě neměla lepší hudební doprovod, o řádění na parketu nemluvě. Při některých intenzivních pasážích jsem si vzpomněl na Michaela Nymana a jeho hudbu k filmům P. Greenaway. Magický mix steampunku a secese doplněný vizemi jak od Karla Zemana (včetně té mořské ryby). Navrch ještě něco z Felliniho a Tinta Brasse. A z černobílého Londýna do světa plného barev, dobrodružství, sexu, krutosti a smrti. A ty skvostné interiéry! Jedním z hlavních motivů je emancipace, ale nějak to nevadí. A samozřejmě svoboda. A ač se tu skáče o sto šest, film vůbec není oplzlý a vulgární. V menších rolích mě potěšila H. Schygulla, vynikající německá herečka. Její scénka točící se okolo sexu a masturbace neměla chybu. Film, co je třeba zažít v kině - obraz + zvuk=dokonalost. Myslím, že dlouho nic lepšího z poslední doby jen tak neuvidím. (26.01.2024)

Hoci Chudiatku nemožno uprieť, že je šialenou a provokatívnou jazdou, i tak ide z hľadiska režisérovej rannej tvorby o pomerne divácky kúsok a z obsahovej stránky aj jeho najčitateľnejší. Yorgos Lanthimos smeruje k hollywoodskemu štýlu, ale našťastie veľmi nenáhlivým tempom a spôsobom, ktorým si udržiava svoj jasný rukopis. Čím je Chudiatko natoľko výnimočné, až mala Akadémia pocit, že si zaslúži byť nominované v 11 kategóriách? V prvom rade ide o výkon Emmy Stone, ktorý je skutočne dychberúci. Naozaj neviem, ktorá iná herečka by dokázala tak výstižne zahrať mnohotvárnosť a dramatický vývoj Belly Baxter. Od detskej otvorenosti, nespútanej mysle, ktorú ešte nekrešú žiadne spoločenské limity, cez ženu, v ktorej sa prebúdza sexualita a zmyselnosť, až po akési záverečné uzemnenie. Oscar by bol v tomto prípade celkom namieste. Emmou to však rozhodne nekončí a hlavnému mužskému hereckému triu (Mark Ruffalo, Willem Dafoe, Ramy Youssef) prakticky tiež nie je čo vytknúť, vrátane maskérskej práce odvedenej na Willemovi. Kostýmová návrhárka Holly Waddington odvádza fantastickú prácu premyslenú do úplných detailov. Všimli ste si, ako sa odev Belly vplyvom času mení a svojou štruktúrou, farbou či zvolenou látkou determinuje jej ďalšiu premenu? Šaty s volánmi ako pre bábiky nahrádza latexový plášť či riasená blúzka, svojimi tvarmi pripomínajúca ženské genitálie a v závere menej odhalené kostýmy ladené do tmavých farieb evokujú Bellyno dozretie. Napriek dominujúcemu viktoriánskemu štýlu, pre ktorý je typické vrstvenie a široké rukávy, nezabúdajme na to, že sa stále nachádzame vo svete Lanthimosa, takže v modeloch nájdeme patričný surrealizmus a stretneme sa aj netypickými materiálmi ako plast či latex. Iba 29-ročný skladateľ Jerskin Fendrix prekračuje akékoľvek hranice konformity a je dokonalou časťou Yorgosovej bizarnej skladačky. Vo svojej hudbe odráža samotný príbeh – zatiaľ čo raz z nej sála hravosť a roztomilosť, inokedy v divákovi vyvoláva skôr pocity trápnosti, až stavy silného znepokojenia. Spolupráca Yorgosa s kameramanom Robbiem Ryanom, ktorý má mimochodom na konte niekoľko fantastických festivalových filmov, nebola tiež ich prvou. Pracovali spolu už na Favoritke, za ktorú Robbie získal Oscarovú nomináciu. Jeho práca s kamerou je rovnako experimentálna a kreatívna ako zvyšné zložky filmu (kľúčové momenty sledujeme často cez širokouhlý objektív Fisheye). Chudiatko je potrebné vidieť opakovane. Nie kvôli komplikovanosti príbehu, ale pre jej vypiplanosť na každom fronte. Snáď jedinú výhradu mám k minutáži, ktorá by sa dala jemne okresať a to práve o zopár sexuálnych scén, ktoré sa chvíľami už zbytočne (i v samotnej myšlienke) opakujú. Každopádne si nenechajte v kinách tento bizarný, hravý, vtipný a nesmierne nápaditý film ujsť. Na Chudiatko tak skoro nezabudnete (18.02.2024)

Yorgos Lanthimos je svůj a bylo by asi zajímavé vidět, co se mu děje v hlavě. Chudáčci můžou působit jako jeho nejpřístupnější film, ale stále je to čistokrevný art a ne mainstream. Hlavním bodem je zde téma sexuality, které je prezentováno do příběhu někde na rozmezí Střihorukého Edwarda a Frankensteina. Film je odvážný a milovníci Emmy Stone (která zde popravdě není moc atraktivní) si přijdou na své a užijí si hromady sexu i nahoty. Pořád jsou ale Chudáčci od tvůrce Humra a to je důležité si uvědomit, protože vydržet toto audiovizuálně náročné, nepřístupné a dvě a půl hodiny dlouhé dílo, není jednoduché ale zároveň si divák odnese neobvyklý a neopakovatelný zážitek. (11.04.2024)