Chudáčci

U Favoritky se dalo hravě říct, že šlo o zatím nejméně ujetou šílenost řeckého klenotu Yorgose Lanthimose. S Chudáčky je zase zpátky na koni a kouzelně pitvá slasti i strasti lidského bytí. Jeho vykulená a zatím nenaplněná ženská nádoba Bella se učí zvyklostem za pochodu, krouží mezi mužskou ješitností a vyčkává na pestrou road movie plnou chytrých myšlenek. Po bizarním úvodu kino opustil první kus, zhruba v polovině pak mladý pár, zbytek v sobě nechal tuhle atrakci doznít až do konce závěrečných titulků. Ač je to absolutně netradiční filmařina, líbí se mi, že je Lanthimos čitelný a nehází ramena á la Nolan. Willem Dafoe roky trpěl, jak na něm vlastní otec prováděl pološílené anatomické pokusy a tu a tam ho připravil o nějakou důležitou žlázu, sám coby geniální nekonvenční vědec rád kuchá, a ještě raději cpe zvířecí hlavy na nepatřičná těla, teď se nicméně vyšvihl s dospělou oživenou černovláskou s mozkem batolete. Zatím je to o neudržení moči, rozbíjení nádobí a nekoordinovaném pohybu, ovšem pokroky má značné. A londýnský dům toho času v 19. století jí přestává stačit, protože vsunování ovoce do tělních otvorů je jen začátkem jejího poznávání onoho velkého světa tam někde venku. A dozrávání v nezávislého jedince… Průvodcem je jí nejprve světácký a oknírkovaný (a pořád krapet nedoceněný) Mark Ruffalo, alfasamec i uplakánek v jednom, který si střihne vkusný taneček, je skvělý a mělo ho být prostě víc. Ještě větší tanec ale předvádí Emma Stone, která režisérovi povolila až nečekaně moc a která musí v březnu získat svého druhého plešouna. Její tělesné herectví, její živelnost, její ignorace společenských konvencí. Absolutorium si zaslouží i výtvarná stránka, kdy onen malý černobílý bizarní mikrosvět nahrazuje ten dobrodružný pastelový venku. Kostýmy, masky, kamera a nasvícení, zvuková složka, hudba a experimenty s ní. Radost. Místy sice krapet přešlapujeme na místě (divočení s klienty nevěstince už bylo dlouhé, i když se mezi ně vklínila třeba otcovsky obětavá výuka), humoru postupně ubývá a s pistolníkem v závěru zase lehce opadne tempo a krapet už se zkouší trpělivost diváka, nicméně Lanthimosovy velmi křehké vztahy zase trochu jinak mě jednoduše baví. Testování hranic publika mu opět vyšlo. A možná i proto, jaká je věnovaná pozornost Scorsesemu či Nolanovi (přitom mě oba zklamali), prostě dávám lehce nadhodnocený plný počet. Cukající koutky a znovu příjemně nepříjemná podívaná. (01.02.2024)

Asi maximum, co se dá z artu propašovat do mainstreamu. Fér film, který má člověk rád víc proto, jak je roztomilý, než proto, nakolik je hluboký. ///  (5. 3. 2024) Napodruhé už víc vadí ty vulgárnější a prvoplánovější vtípky, a hlavně hrozná ukecanost, doslovnost, aby pochopil i ten nejnatvrdlejší z diváků. No, je to daň za globální úspěch. Žena mezitím přečetla předlohu - kromě mnoha změn (manžel skončí jinak, místo černocha Rus) ve filmu skoro absentuje téma socialismu, které v knize řeší několik postav, tady je smrsklé jen do postavy prostitutky, což mi bylo podezřelé už při prvním podívání, jak je to nápadně nevytěžené. (02.02.2024)

Jeden velký „experiment“, který může vzbuzovat rozporuplné pocity. Film je to veskrze bizarní (což je zřejmě pro tohoto režiséra příznačné, pro mě je to však první setkání s jeho dílem, takže nemůžu posoudit), místy může dělat až zvrácený dojem – např. minulost a dětství doktora Godwina Baxtera a jeho vztah s otcem, ale i mnoho dalšího. Na druhou stranu film obsahuje mnoho podnětných myšlenek a zajímavých replik, skoro by se až dalo říct „životních pravd“ vzhledem k tomu, že mnoho vyvěrá z nezastřeného „dětského“ vidění, smíšeného s podivnou jiskrnou dávkou intelektu. V jádru jde o film o svobodě a nesvázanosti pravidly či společností, ale úžeji jde o svobodu žen vůči mužům a jakousi ženskou emancipaci. Nicméně obsah nejde ve skutečnosti moc do hloubky a myšlenky, ač zajímavě podané, nejsou nijak převratné ani nové. Co totiž film opravdu odlišuje a dělá speciálním, je jeho forma, nikoli obsah. Vizuál, scénografie, zpracování příběhu a jeho podání jsou rozhodně nevšední, místy až kontroverzní. Bohužel, určité věci jsou v důsledku trochu sporné a na hranicí přijetí a pochopení, z velké části proto, že film dává velký důraz na sexuální scény a je jich doslova plný. Divák se pak může ptát: Pokud je v těle dospělé ženy mentálně dítě, je vůbec v pořádku dávat tak obrovský důraz na jeho pohlavní život? A pokud je film o emancipaci žen a osvobození z majetnického přístupu a sexismu mužů, proč dobrou polovinu stopáže tvoří scény s nahou Emmou Stone a sexem ve všemožných polohách, což (přiznejme si to) do důsledku potěší především mužské osazenstvo diváckého publika? Není v tom určitá míra pokrytectví? Nemohla jsem si pomoct, ale v tomhle ohledu film dělá dojem, že jde o vyobrazení ženské „emancipace“ z pohledu mužů. A pokud si všimneme, že jak předlohu, tak scénář i režii mají na svědomí muži, možná nejsem tak daleko od pravdy… Nicméně, toto je forma, kterou si film zvolil, a rozhodně si neklade za cíl být umírněný a korektní, takže je nutné ho tak taky brát. Když tedy odhlédnu od některých sporných otázek, jde v zásadě o výborný a nekonvenční film, kterému se rozhodně daří podněcovat diskuzi. Téma svobody je mi osobně blízké a v tomto snímku má sex a fyzičnost své zcela důležité místo, jen by mě popravdě zajímalo, jak by film působil, kdyby se zaobíral i jinými aspekty svobody než pouze sexem. Ohledně svobody jde přece o více, no ne? Jak by film asi působil, kdyby byl v tomhle ohledu více vybalancovaný, se už můžeme jenom domnívat… (na závěr ještě samozřejmě dávám palec nahoru za Emmu Stone a její famózní výkon, této role by se rozhodně nedokázala ujmout jen tak ledajaká herečka). ~(4,1★)~ (17.02.2024)

Bouře v papundeklové sklenici vody. Emma je jako Bella skvělá, ale to její šukání, pardon hopsání podle půlky Kámasútry zas takové podnětné není a ta ala Frankensteinova satira se taky rychle vyčerpá. Má to poměrně originální (ne tak pro diváky znalé Karla Zemana) výtvarný design, kamerové snímání rybím okem jsem taky dlouho neviděl, ale přesto je to dosti chladné a strojové a ani toho podnětného vtipu, který by to mohl významně povýšit se nedostává. Vlastně jsem se upřímně zasmál jen při svatební scéně. Chudáčci někteří diváci. (26.01.2024)

Poor Things je filmová špecialitka pre určitý typ diváka, ktorý ocení nekonvenčný scenár a technicky nápaditý a zvádzajúci vizuál. Emma Stone skvele stvárňuje psychosexuálny vývoj ľudsko-neľudského stvorenia, ktoré sa od malého dieťaťa v dospelom tele vydiferencuje do podoby emancipovanej ženy. Počas svojho zrenia prechádza z orálno-análnej fázy do falicko-latentnej vyvrcholením poznania, že svet je plný zmyslových vnemov, túžob, citov a vzťahy sú to, čo dáva zmysel. Chvíľami som myslela na filmového surrealistu Luisa Buñuela a temného Tima Burtona. Po technickej stránke sú uchvacujúce najmä kulisy, symbolická projekcia a čáry-máry s kamerou. Viem si predstaviť, že si herci pošmakovali na možnosti vyhrať sa s expresívnosťou postáv, Emme Stone sa to podarilo naozaj bravúrne. Po stránke obsahovej príbeh aj so všetkými uchvacujúcimi výrazovými prostriedkami vyvoláva chlad a prázdno. Vydýchla som si až keď skončil. (14.04.2024)