Občanská válka

Už řadu měsíců jsem neodcházel z kina s větším nadšením. Předesílám ovšem, že očekávání apokalyptického obrazu důsledku kulturních válek současné západní společnosti se míjejí s tím, jak je film vystavěn - což je zjevné i z rozhodnutí udělat spojence z Kalifornie a Texasu. OBČANSKÁ VÁLKA je primárně vystavěná jako komplexní esej o novinařině a umění fotografie (pro mě možná nejkrásnější film o fotografii, co jsem viděl), jejíž konstrukční princip bych pojmenoval jako dynamiku významu a výrazu. Ne, nikdy to není ve filmu explicitně řečeno, ale jak se pokouším ukázat ve své tentokrát především interpretačně založené analýze - ač jsem film zatím viděl jen jednou, příště budu vědět víc -, je tímto principem na mnoha úrovních řízen. A je excelentní. (26.04.2024)

Skvěle natočená (už dlouho jsem v kině tak intenzivně nevnímal podobně zdařilé propojení zvuku - a hudby zvláště - s obrazem) iniciační jízda, která se sice nevyvaruje několika klišé (včetně jednoho, které jsem očekával od samého začátku), ale nesoudí, nabízí ne snad ty nejpravděpodobnější, ale přitom určitě ne nemožné varianty budoucího vývoje a zároveň je v některých ohledech nepříjemně jasnozřivá a realistická, včetně samotného závěru, který se může odehrát nikoliv jen "někde v Africe", ale v podstatě kdekoliv. A rozhořčené výkřiky naivků, kteří vidí svět (nebo alespoň tu jeho "vzornou" část) růžovými brýlemi, na tom nic nezmění. (19.04.2024)

Violent Nightmare, která se mi zdála z neznámého důvodu. Jsou to takoví Potomci lidí z Wishe. Garland trochu mechanicky navěšuje na svůj náhrdelník pofidérní road movie náhodné obrazy vykloubené Ameriky. Řada z nich je působivých, vizuálně a inscenačně silných (hlavně ta s Jesse Plemonsem). Film dovede vzbudit úzkost až nauseu z krutého světa, který nemá tak daleko k Walking Dead svou absencí morálky a nadvládou bestiality. Jenže. Celé to působí strašně samoúčelně, na všechny otázky, co tím vlastně film chce pojmenovat, krčí Garlandovo dílo rameny a sází jen další efektní kompozici. Postavy jsou ploché, nějaká etika a psychologie válečných reportérů působí jako hodně povrchní rešerše. Nietzscheánské hledění do propasti je málo u filmu, který paradoxně působí strašně tezovitě a ilustrativně, přitom vůbec není jasné, jakou tezi zastává a co vlastně ilustruje. Působivé cvičení nejasně rozkročené mezi zručný spektákl a zdaleka ne tak zručnou metaforu rozdělené země. Vlastně se opakuje můj problém s Garlandem, autorem efektních filmů, které ale v jádru vyznívají tupě. (15.04.2024)

Sugestivní a vysoce osobité dílo, které s nečekanou syrovostí varuje před možnou blízkou budoucností. Snímek Civil War režiséra Alexe Garlanda se může opřít o skvěle vystavěný scénář, jemuž vévodí místy až děsivá realističnost zlomové události, v níž se tato verze USA zmítá. V tomto bodě je ale záhodno zmínit i vtahující kameru, díky níž jste doslova vtáhnuti mezi nesourodou partičku novinářů cestujících skrze zdevastované Spojené státy americké. Právě díky kameře a přesvědčivým hereckým výkonům (Tandem Kirsten Dunst a Wagner Moura!) nahlédneme mezi nevýznamné půtky, organizovanější bojůvky až nakonec skončíme úžasnou sekvencí v obrovské operaci, při níž se masivní separatistická armáda přesouvá směrem k Bílému domu. V tento moment se pomalá, místy až hypnoticky děsivá jízda najednou přepne do zběsilého válečného módu, z něhož jsem hltal každou vteřinu a kterou jsem si chtěl na velkém plátně pustit ještě jednou. Co tedy dodat na závěr? Civil War je divácky nepřívětivou, avšak právě o to více naléhavou podívanou, která ve velmi jasných konturách nahlíží za oponu spojení „Co kdyby?“. Na jednu stranu děsivé a na druhou efektní, ovšem v každém případě se jedná o důležité filmové dílo, které ve mně bude svými myšlenkami a tématy rezonovat ještě hodně dlouho. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „I've never been so scared in my entire life. And I've never felt more alive.“ (18.04.2024)

Bezprostřední dojmy po zhlédnutí? Režisérovi by se to asi nelíbilo, ale tohle byl intenzivní sneak peak do nervydrásajícího světa The Last of Us od toho pravého a jediného tvůrce, od kterého jste zfilmované houbičkové univerzum kdy chtěli vidět, ale neměli jste o tom doteď ani ponětí. Garland sice nabízí trochu odlišný příběh oproti spórovité zombie apokalypse, a jeho doslovné finále mě zanechává mírně rozčarovaného, ale jinak teda wow. Za tenhle trenažér animálního strachu jsem si na velkém plátně rád připlatil. This Is Horror! "Nikdy jsem se tolik nebála a zároveň necítila víc naživu." [Kino Aero] (21.04.2024)