Sladký život
The Sweet Life
Režie:
Tomáš HoffmanKamera:
Jan DrnekHrají:
Vladimír Polívka, Petra Hřebíčková, Jan Cina, Alžběta Dolečková, Olivie Sulženková, Jenovéfa Boková, Vojtěch Kotek, Hynek Čermák, Miroslav Táborský (více)Obsahy(1)
Hokejový reprezentant Rosťa Beran (Vladimír Polívka) je borec každým coulem. Žije v luxusním bytě, má rychlé auto a spoustu mladých milenek v duchu hesla: Nad třicet let neberu! Peníze a titul mistra světa mu dávají báječný pocit nedotknutelnosti a nadřazenosti. Ale nic netrvá věčně… Nečekaný kolaps v posteli s krásnou blondýnou udělá za Rosťovou bohorovnou pohodou tlustou EKG čáru. Transplantaci jeho nového srdce povede přísná lékařka Magda (Petra Hřebíčková), se kterou kdysi strávil jedinou noc a už se jí nikdy neozval. Dluhy z rozmařilého života navíc Rosťu připraví o poslední korunu a jediné, co mu ze slavného života zbude, je medaile mistra světa, kterou pro něj zachrání bývalý manažer a kamarád (Vojtěch Kotek). Rosťa v sobě musí najít novou životní energii, optimismus a odvahu začít znovu od nuly. Pomáhá mu především Jindřich (Jan Cina), seriózní a zodpovědný chlapík, který sám vychovává šestiletou dcerku, má zlaté srdce a i když Rosťu nejdřív upřímně nesnáší, brzy se z nich stanou nejlepší přátelé. Rosťa s překvapením zjišťuje, že život obyčejných smrtelníků může být stejně nádherný a jedinečný, jako láska k té pravé ženě nad třicet… (CinemArt)
(více)Videa (1)
Recenze (27)
Nejhorší český film posledních let, takto mě vytočila snad jen přihlouplá "komedie" Grand Prix. Vyloženě hloupý film pro hloupější publikum, kdy děj nedává smysl, jeho další směřování se vyvíjí až téměř náhodně či dadaisticky, obecně scénář působí jako sepsaný dvanáctiletým dítětem. Film v některých momentech jako by trollil sám sebe, vše působí jako špatný vtip nebo snad nějaká hloupá sázka. Buzna Cina v roli otce opravdu nepřesvědčí; myslím, že do jeho role by lépe pasovala persona jakéhokoli jiného herce, přeci těch normálních tady máme stále dost, ne jako na sousedním Slovensku. Závěrečná rekapitulace scén z filmu při hudbě Chinaski byla jedním z nejvíce wtf momentů české kinematografie. Zkrátka: všechno špatně. Je mi líto peněz vynaložených na vstupné do kina. Radím všem, ať neudělají stejnou chybu. ()
Cíl v podobě moralistické feel-good komedie o proměně jednoho hajzlíka a nalezení pravé lásky se v mezích oddychové zábavy a nulového očekávání snad i daří naplnit. Pomáhá tomu i profesionální vizuální stránka zdůrazňující fotogenické pražské lokace a patrná je i schopnost působivě nasnímat jednotlivou scénu. Celkový příběh však osciluje mezi banalitou a bizarností a divácký zážitek shazuje do tuzemského žánrového průměru. Vrcholem zmaru je pak nepochopitelně vložená montáž záběrů z filmu, zatímco na podkresu hrají Chinaski. Cesta vstříc divákovi nekončí vždycky dobře. Více zde. ()
Největší slabinou filmu je vyloženě pitomý děj, nad jehož některými aspekty zůstává rozum stát. Chlapáckému hokejistovi je po infarktu transplantováno ženské srdce, takže se pochopitelně stane empatičtějším a začne se aktivně zajímat o pletení a vaření marmelád. Zamiluje se do doktorky, která mu tu transplantaci prováděla, ale zároveň se začne tajně scházet i s její dospělou dcerou. A rozhodne se zjistit identitu dárkyně a nastěhuje se k jejímu ovdovělému manželovi, aby jejich šestiletá holčička mohla v jeho hrudi poslouchat maminčino srdíčko. --- Postavit proměnu hlavního hrdiny z ješitného sexisty na postavu hodnou sympatií diváků z větší části na tom, že se mu v důsledku vpravení orgánu patřícího zesnulé ženě do těla významně posílí ty aspekty jeho osobnosti, které tvůrci filmu považují za typicky ženské, vyznívá dost obludně. Naštěstí jeho charakterová přeměna není hlavním tématem filmu, tím je těžkopádná a nevěrohodně působící romantická linie, která vrcholí jednou z nejkřečovitěji realizovaných sérií závěrečných zvratů v historii českých komedií. Pozitivum je, že místy je se čemu zasmát a řemeslné zpracování je v rámci žánru nadstandardní, když si člověk odmyslí zcela generickou hudbu a chvílemi i chyby v návaznosti mezi scénami. ()
Zezačátku abych jen nehejtil, tak musím říct, že občas se pár situačních vtípků povedlo a párkrát jsem se i zasmál. Tím ale všechna "pozitiva" končí a musím konstatovat, že Sladký život je jen další brak vzniklý na našem českém rybníčku, ve kterém už několik let prostě jen tápeme na místě a naše tvorba se neposouvá vůbec nikam. Nepochopím, že čeští dětští herci nejsou schopni říct pár vět, aby to neznělo jak čtená básnička nejvyššího stupně trapnosti a nepochopím, že čeští režiséři nemají oko na to, aby si uvědomili, že některe scény (třeba ona dvouminutová rekaputilace předchozích scén ve filmu za doprovodu 10 let staré songy od nejmenovaného zpěváka z české trash pop scény) jsou prostě do očí bijící sra*ky. Herci prostě neumí hrát, přehrávají a nejde jim věřit skoro nic, všechny dialogy jsou zas a znova naprosto debilní a vůbec mi nejde hlavou, že tyhle prkotiny se vůbec dostanou do postprodukce, natož pak do kin. Že já se zas nechal překecat do kina (po druhé vživotě) na český film. A největší bizár je, že klasický boomerský čech si zajde raději na tohle než na několikamiliardovou Dunu, která válcuje kinematografii posledních 20 let. ()
Když jsem poprvé viděl plakát filmu, myslel jsem si, že se jedná o pokračování Srdce na dlani, které měl na svědomí Martin Horský, spoluscenárista Sladkého života: Polívka se jen z invalidního vozíku přesunul na operační sál, aby zažil cestu za niterným prozřením aneb Jak se ze šovinistického borce stal chápavý sympaťák (se "srdcem na dlani"). Samotný scénář a v něm obsažené peripetie (ba dokonce plot twisty) působily sice kdovíjak - místy až jako kýčovitá telenovela - avšak film jako takový jsem si v kině veskrze užil. Cameo Táborského a Adamovské bylo, ehm, překvapivé a lehce zarážející. ()
Reklama