Od Botiče přes vinohrady až na břehy Oslavy
Zveřejněno 15. 3. 2024 10:26
Konec podzimní části fotbalové sezony byl ve Velkém Meziříčí mimo jiné ve znamení nového trenéra A týmu. Nakonec se zadařilo, a po téměř třinácti letech se na hřiště U Tržiště vrací Milan Volf, který velkomeziříčské fotbalisty vedl už v letech 2009–2011. Jeho úkol na staronovém působišti je jasný a jednoduchý – zachránit divizi.
V jakém stavu jste převzal tým a kam se vám to za těch pár týdnů podařilo posunout?
Je nás málo, naštěstí vedení klubu pracuje neustále na příchodu nových hráčů. Přišli kluci ze Startu Brno a z Tasovic. Trápí nás také nemoci a zranění, takže úvodní tři týdny byly takové, že nás nebylo ani dost na zápas, proto jsme si museli vypomáhat hráči z béčka a dorostu. Na zápas se Slavií Brno nás bylo již více, ovšem někteří hráči hráli jen poločas, protože naskočili do přípravy nedávno a nechceme, aby si přivodili nějaké zranění. Radim Šuta také začíná téměř naplno trénovat, takže věřím, že do začátku soutěžní sezony ještě nějaké hráče přivedeme.
Lze některou z posil vyzdvihnout?
Všichni noví hráči, kteří s námi zůstali do dnešního dne, jsou mladí, zajímaví a pokud budou na sobě pracovat jako doposud, měli by být pro nás přínosem. Nechci nikoho z nich zvláště vyzdvihovat, protože jsme jeden tým a každý hráč má svoji důležitou roli. Tak to vidíme a jedinec není u nás nad celek.
Na kterých pozicích by bylo ještě třeba posílit?
Když se podíváme na statistiku, tak jednoznačně v obraně, ale i v útoku. Na podzim jsme inkasovali téměř nejvíc branek a vstřelili skoro nejméně branek ze všech divizních týmů. Uvítali bychom i další krajní rychlostní hráče.
Vytáhli jste si některé hráče i z béčka nebo z dorostu?
Ondra Chodák a Matěj Votava, oba k nám přišli z béčka. Rád bych, aby kluci z béčka i z dorostu viděli, že cesta do áčka je v dnešní době schůdnější, než když áčko hrálo MSFL, což byla extrémně náročná soutěž. Kluky v dorostu teď chceme nechat v klidu, aby se soustředili na cíl, a to je také záchrana soutěže, takže pendlování mezi „A" a dorostem by asi v současné chvíli nebylo pro ně přínosem.
Ladislav Císař přišel z Tasovic, kde jste na podzim trénoval. Takže jste si ho tam vyhlédl?
Ano. Laďa bydlí v Dukovanech, takže dojezdová vzdálenost je ještě v rozumné míře. Oslovil jsem ho, protože oceňuji jeho přístup k fotbalu i charakterové vlastnosti. Jsem rád, že jsme se domluvili, protože je rychlostní hráč a takové hráče dnešní fotbal vyžaduje.
Co vás přivedlo z Tasovic zpět do Velkého Meziříčí?
Když jsem tady poprvé působil, byl jsem moc spokojený. Byla tady tehdy výborná hráčská parta. Takže na to první působení ve Velkém Meziříčí mám jen pozitivní vzpomínky. Když jsem tady končil, říkal jsem si, že bych chtěl ve VelMezu ještě jednou trénovat.
Většinu trenérské kariéry jste si odkroutil na úplném jihu Moravy, nebude vám chybět teplo a víno?
Víno nepiju a teplo mi určitě chybí a bude chybět. Jelikož moje bydliště je téměř u rakouských hranic, z tohoto důvodu jsem trenérsky působil převážně na jihu Moravy.
Vaše první a druhé působení ve Velkém Meziříčí dělí zhruba třináct let. Co se za tu dobu v Meziříčí změnilo?
Změnilo se určitě zázemí. To je neporovnatelné. Možná si někteří kluci ani neuvědomují, co tady dneska mají. Je tady lepší zázemí než na ligovém stadionu ve Znojmě. Co se týče hráčské party, jak jsem se zmiňoval, tak za mého prvního působení tady byla parta výborná a kdyby se podařilo utvořit teď podobnou, bylo by to skvělé, protože výborná parta je základ úspěchu. Pak by byl cíl, kterým je záchrana divize, jednodušší.
Kromě trenéra se ve Velkém Meziříčí změnilo i vedení klubu. Jak vycházíte s novým předsedou a s novým výborem?
Vycházíme spolu bez problémů. Máme podobný náhled na fotbal a chod klubu.
Současný předseda Jan Šimáček ještě na podzim za áčko nastupoval, zahraje si na jaře i pod vámi?
Hodně jsem na něj ze začátku tlačil, když nás bylo málo, a stále ho tak trošku přesvědčuji, že by nám měl pomoci. Má obrovské zkušenosti, výbornou herní kvalitu a vůdčí schopnosti na hřišti, takže by nám určitě hodně pomohl, ale zatím si musíme poradit bez něj.
Pojďme k vám. Jak jste se dostal k fotbalu?
Fotbal jsem hrál od devíti let a hrál jsem do padesáti. Začínal jsem v Bohemce. Nejprve jsem hrál závodně tenis, ale chtěl jsem zkusit fotbal, tak mě můj spolužák vzal jednou s sebou na trénink. Uspěl jsem a až po týdnu jsem zjistil, že se jedná o tréninkové centrum Bohemky, které bylo od domu 5 minut chůze. Jsem tedy Bohemák tělem a duší, navíc táta hrál za Bohemku a dokonce mladší bratr to dotáhl na chvilku z přípravky až do áčka, když hrál druhou ligu pod trenérem Petrželou. Pak ovšem upřednostnil studium. V Bohemce jsem působil ještě rok v dorostu a následně odešel studovat střední školu do Bzence. V době studií jsem hrál půl sezóny za Bzenec, abych se adaptoval ve škole, pak jsem přešel do Kyjova, který v té době hrál divizi. Nikdo v okolí vyšší soutěž nehrál a jelikož jsem měl ambice, dojížděl jsem po vyučování do Kyjova. Bylo to celkem náročné, ale vzpomínky mám nádherné. Tenkrát jsme hrávali s Drnovicemi, Karvinou, Poštornou a dalšími velkými kluby. Divize byla na Moravě tehdy jen jedna a jezdívali jsme až do východních Čech. Dneska Kyjov hraje bohužel jen 1.B třídu. Po maturitě jsem nastoupil na vojnu do Hodonína, kde jsem hrál za VTJ. Na studiích jsem si našel manželku, v průběhu vojny se oženil a narodila se nám dcera. Po návratu z vojny jsem dal přednost proto skvělému zaměstnání, tak jsem hrál fotbal už jen pro zábavu, krajský přebor v Praze za ČAFC. V roce 1993 jsme se přestěhovali na jih Moravy a hrál jsem postupně za Šanov, Mikulov a v Rakousku za Laa an der Thaya a kariéru dohrál v USC Neuruppersdorf, kde jsem dělal i hrajícího trenéra. Tam jsem poznal výborné lidi.
A jak jste se dostal k trénování?
Když jsem byl malý, chodili jsme se dívat na Bohemku. Stál jsem za bránou a nejen, že jsem hltal takové výborné fotbalisty, jako byli Panenka, Dobiaš, Prokeš, Zelenský, Sloup, a představoval si, jak jednou na hřišti budu i já, ale učaroval mně i trenér Tomáš Pospíchal, a tak nějak postupem času ve mně začala uzrávat touha, že by mě určitě bavilo i trénovat.
A vaše první trenérské angažmá?
Tak to bylo v Šanově. Ve třiceti letech. Tenkrát jsem hrál už za Laa, Šanov postoupil do I. A třídy a já nahradil místní trenérskou legendu. Nakonec jsem tam vydržel tři roky a pak jsem šel do Mikulova zachraňovat krajský přebor. Nejvýše jsem trénoval 1.SC Znojmo ve třetí lize. Mikulov je také taková moje srdeční záležitost. Dokonce jsem tam působil třikrát.
Po sestupu Velkého Meziříčí z třetí ligy řada fotbalistů odešla. Nebyla snaha některé dovést zpátky?
Snaha byla, ale pravděpodobně nemají chuť se vrátit, což je bohužel škoda. Konkurovat euru momentálně nedokážeme.
Cíl je jasný – zachránit divizi, ale určitě chcete přilákat lidi i na pohledný fotbal.
To by bylo to nejkrásnější, kdybychom hráli hezký fotbal a ještě vyhrávali. Nějakou představu máme, jak bychom chtěli hrát. Líbil se mně teď od kluků první poločas proti Moravské Slavii, takže kdybychom se prezentovali v soutěži podobným způsobem, fanoušci by byli jistě spokojení.
První jarní divizní utkání odehrajete doma se Ždírcem, pak jedete do Speřic a pak vás doma čekají Tasovice. Asi klíčové zápasy.
Týmy od devátého místa dolů nemají vůbec záchranu jistou, takže první tři kola pro nás budou extrémně důležitá a těm přizpůsobujeme celou přípravu.
A Tasovicím máte po podzimu co oplácet.
To tedy rozhodně máme. Až teď mě mrzí, že jsme na podzim Meziříčí porazili vysoko 5:1, protože v tabulce rozhodují vzájemná utkání. Mým přáním je toto utkání samozřejmě vyhrát a abychom se společně s Tasovicemi zachránili.
Petr Chňoupek
