Císařské manévry: Jak to tehdy bylo
Zveřejněno 17. 10. 2023 9:05
Oznámení o jejich konání od 8. do 12. 9. 1909 na Velkomeziříčsku přišlo na okresní hejtmanství v červnu 1909. A nastal shon, rozruch a velké chystání – zvláštní výbor ustanovený na mimořádné schůzi zastupitelstva měl vše zařídit pro důstojné uvítání vzácných hostů.
Ulice byly rozšířeny odstraněním zahrádek a teras před domy, ze Skutče byly objednány dlažební kostky nahrazující dosavadní dláždění kočičími hlavami; ulice osvětlily petrolejové lampy, kostel byl opatřen novým nátěrem, opravy se dočkala i radnice. Na nádraží byla postavena nová čekárna, došlo na kladení nových pražců na trati, silnice od nádraží byla nově rekonstruována. Školy a veřejné budovy se upravily na kasárny, vojáci se ubytovali i do gymnázia. Vlaky bylo přivezeno 23 vagónů lůžek, a i tak někteří vojáci nocovali pod širákem – také jich zde bylo přes 60 tisíc!
Stavěly se slavobrány podle návrhu akademického malíře Oldřicha Blažíčka, ulice lemovaly stožáry s girlandami. Město propojila nová telefonní síť instalovaná mezi panovnickými rodinami, ministry a důstojníky. Německý císař měl zvláštní linku do Berlína, propojily se okolní zámky, zřídila se telegrafická stanice u nás, ale i v Křižanově a Jaroměřicích.
Na poště namísto deseti pracovníků jich bylo povoláno 60, připravil se zde přístavek pro novináře. Všechny silnice v celém okrese doznaly vzorné úpravy, císařská silnice byla od Jihlavy k nám vyasfaltovaná díky německé firmě.
Císaři byli ubytovaní na zámku u hraběte Harracha. Sedm pokojů zabral německý císař, čtyři pokoje František Josef. Vše bylo dozdobeno obrazy a starožitnostmi, ač císařský nábytek a potřeby císařů sem přivezlo 32 vagónů. Generální štáb sídlil v nové správní budově velkostatku, byty ve městě byly pronajaty nejvyšším vojenským hodnostářům, pro příležitostné návštěvníky se zřídily levné noclehárny.
Manévrů se zúčastnili i vyslanci, přijeli atašé Německa, Bulharska, Anglie, Francie, Itálie, Rumunska, Srbska, Španělska, Ruska, Turecka, Japonska, Chile a Americké unie.
Ve stáji čekalo 52 koní pro dvorní provoz, 82 jezdeckých koní pro oba císaře a jejich doprovod, 52 koní pro důstojníky, 32 císařských automobilů bylo zaparkováno ve zvláštním stanu.
Hlavní operační prostor byl na východ od Jihlavy k Velkému Meziříčí. Vojska byla rozdělena do dvou skupin – severní se sídlem na zámku v Křižanově, a jižní sídlící na zámku v Jaroměřicích. Vrchní velení patřilo arcivévodovi Františku Ferdinandovi d'Este sídlícímu na velkomeziříčském zámku. Vše bylo připraveno, mohla začít nová generální zkouška na válku.
Pátek 3. 9.
7.45 První němečtí hodnostáři dorazili do města.
Sobota 4. 9.
Vrchní velitel severní armády se s celým svým generálním štábem usadil na křižanovském zámku.
Úterý 7. 9.
Do města dorazilo 40 automobilů, generální štáb, vyslanci a vojenští atašé. Večer zvláštním vlakem dorazil následník trůnu František Ferdinand d'Este s doprovodem, na nádvoří zámku byl přivítán mnoha významnými osobnostmi, m.j. i nejvyšším štolbou hrabětem Kinským.
Středa 8. 9.
Ráno proběhla v kostele svatého Mikuláše mše a kázání brněnského biskupa hraběte Huyna. Slavnostní příjezd císaře Františka Josefa I. ve 12.30 proběhl za hlaholu zvonů a znění hudby. Uvítání císaře zemským hejtmanem hrabětem Serenyim zaznělo nejdříve česky a následně německy a bylo spojeno s ujištěním o loajalitě obyvatel Moravy, císař poděkoval několika českými větami, následoval projev v němčině. Poté byl císaři představen starosta města Josef Čermák, ten monarchu přivítal českým proslovem a monarcha mu odpověděl rovněž česky. Mezi davy jásajících lidí všichni účastníci vítací ceremonie odjeli na zámek.
Ten byl podroben největším přípravám a na vše osobně dohlížel hrabě Harrach. Byly dokončeny opravy zámeckých budov, zřídilo se elektrické osvětlení. Elektřina vedla podzemním kabelem z vlastní elektrárny vybudované v panské pile. Ta stála v místě dnešního Kauflandu.
Poněvadž meziříčský starosta odmítl císaře vítat německy, rozhodli ve Vídni o uvítání Viléma II. v Jihlavě. Proto z Meziříčí ve 14 hodin vyjelo více než 20 automobilů s následníkem trůnu a s doprovodem směrem k Jihlavě, kam v 16.00 dorazil zvláštní vlak s německým císařem. Ten byl oblečen v rakouské generálské uniformě, následník trůnu zase v generálské uniformě pruské. Po vítacích ceremoniích projela kolona jihlavskými ulicemi naplněnými především nadšeným německým obyvatelstvem. A už v 17.10 minut vjížděly první automobily do Meziříčí. U kaple na kopci při vjezdu do města volalo sedm meziříčským Němců „Heil", „Hurrá", zbývající čeští obyvatelé provolávali „Sláva". Auta zamířila na zámek, za zvuku generálního pochodu a vlajících vlajek rakouské i německé přivítal Viléma František Josef oblečen v uniformě své gardy s insigniemi pruského polního maršálka.
Čtvrtek 9. 9.
Vypukly vlastní manévry. Vojsko se už dva dny rozkládalo na určená místa. Severní armáda – nepřítel – označená červenými páskami, obsadila vesnice kolem Křižanova, jižní armáda v okolí Rudíkova. Tam také přijeli v 10 hodin oba císařové a František Josef I. dal znamení k zahájení nepřátelství. Dělostřelci používali tehdy vojenskou novinku nepřímého měření. Severní armáda postupovala přes Velkou Bíteš a Velké Meziříčí na jih, jižní armáda obsadila Třebíč a Vicenice. Nepřátelství při těchto manévrech pokračovalo i v noci, ale císařové měli odlišný program – při večerní hostině císař Vilém uděloval významným osobnostem vyznamenání, hrabě František Harrach obdržel Řád červeného orla II. třídy.
Pátek 10. 9.
V zámecké kapli i kostele se konalo rekviem za zemřelou císařovnu zavražděnou 10. 9. 1898 a pokračovalo se v manévrech. Boje se přesunuly na východ, hlavní císařský stan byl u obce Březky. Severní armáda se po předešlé porážce přesunula k Rudě, tam se strhl boj a červení opět prohráli. Ve 14.30 se na meziříčském zámku opět konala hostina. V 16.30 odjel císař Vilém do Jihlavy a odtud vlakem zpět do Německa.
Sobota 11. 9.
Na kopci za Rudíkovem se rozložila severní armáda, jižní stála v sevřeném šiku mezi Třebíčí a Náměští, „boj" probíhal na bodáky. Záhy bylo jasné, že jižní armáda nemá proti severní žádnou šanci. V 10.15 minut, kdy byl nejlítější boj, dal císař manévrům odtroubit. Šéf generálního štábu jízdní divize patřící k poraženým se pokusil o sebevraždu. Po 14. hodině přijal císař František Josef I. hlášení o výsledku bojů a po rozloučení se starostou a poděkováním za milé přijetí i pochvale zdejších silnic z Meziříčí odjel.
Tyto manévry přinesly možnost prvního využití nových vymožeností – velkého množství automobilů, rychlopalných strojních pušek, kol a motocyklů, široké telefonní a telegrafní sítě, bezdrátové telegrafie, pozorovacích balonů, polní kuchyně. Manévry provázelo parné letní počasí přes den, noci už byly podzimně chladné. Poslední noc byla obzvlášť dramatická. Dragounský pluk z Brna nocoval pod širým nebem na poli pod Spravedlností. Koně se splašili a 150 jich utíkalo přes Meziříčí k Jihlavě. Podařilo se pochytat sotva polovinu z nich a při krocení se zalíbil hraběti Harrachovi jeden odvážný vojín ze Znojma – Leopold Lojka. Stal se řidičem hraběte a byl přítomen tragickým událostem v Sarajevu v červnu 1914. Ale to už je jiný příběh.
Po zaplacení všech výdajů spojených s manévry a škod způsobených na polích zůstala Meziříčským po manévrech dlouhotrvající vzpomínka, upravené domy a vzorně opravená silnice.
Zdroj informací:
Ročenka města Velkého Meziříčí, červen 1999, zpracovalo muzeum
