První přednáška VGS v novém roce se věnovala historii města

H 761Téma první letošní přednášky VGS - „Život v Meziříčí v 18. století“ - přilákalo více než 60 posluchačů. PhDr. Marie Ripperová nám přiblížila život tehdejší doby. Město bylo ještě obehnáno hradbami, ale ty postupně ztrácely význam. Na některých místech byly místo nich budovány domy, městské brány si   však svoje důležité postavení v obraně města zachovaly. Náměstí vévodil kostel sv. Mikuláše, jehož věžní kopule byla poněkud vyšší a měla jiný tvar než dnes.

Kolem kostela se nacházel hřbitov, na němž už se nepohřbívalo. Pro tyto účely sloužil hřbitov za řekou Oslavou s kostelíkem Sv. kříže a márnicí. V bývalém Luteránském gymnáziu již byl v provozu panský pivovar. Renesanční radnice byla sídlem správy města, ale bydlel zde i syndikus a nacházelo se zde vězení a ve sklepeních mučírna. Na rohu radnice i před kostelem stál pranýř. V přízemí radnice byly pronajímány dva krámky, v jednom z nich se prodávala sůl. Na věžičce radnice visel zvonek, který doprovázel odsouzence na smrt, ale dával např. i znamení k zahájení trhů. Správu města vykonávalo 12 radních, kteří se pravidelně po 4 týdnech střídali ve funkci purkmistra. První z nich byl nazýván primas a po celý rok jim byl nadřazen. K úřadu dále patřili 2 rychtáři, 8 konšelů, kontribuční výběrčí a další.

Na náměstí se každý týden konaly trhy a pětkrát do roka trhy výroční. V centru náměstí se nacházela kašna, která byla zdrojem pitné vody. Město vlastnilo budovu Obecního domu (dnes zvaný Obecník). Sloužil jako městský pivovar. Na dolní straně náměstí vlastnilo město hostinec Černý orel (později Sokolovna, dnes jedna z budov Jupiter clubu). V letech 1783-1794 se tento dům č. 17 stal sídlem krajského úřadu, potom ho město prodalo královskému poštmistrovi a od r. 1794 zde byla téměř sto let pošta. Za kostelem stálo deset masných krámů.

Ze severní strany kostela se nacházel nízký domek, kde byla městská škola. Z 295 školou povinných dětí ji nenavštěvovala ani polovina. Pro nedostatečné, tmavé a malé školní místnosti ji zbytek dětí ani navštěvovat nemohl. Kteří rodiče chtěli, aby se jejich potomci naučili číst, psát a počítat, posílali je do Oslavice, kde je učil nějaký vojenský vysloužilec. Nová škola byla vystavěna až roku 1801 na náměstí č. 14, kde je dnes budova České spořitelny.

Před hradbami, za řekou Balinkou, stálo obydlí mistra popravčího – Katovna. Poslední poprava se konala v roce 1730. Ztrátou hlavy byl potrestán Jan Dvořák, který r. 1729 po mši v Radostíně zabil sekerou Mikuláše Lukeše a okradl ho o peníze. Po zrušení hrdelního práva byla katovna přeměněna na rasovnu. Úkolem rasa bylo likvidovat uhynulý dobytek a toulavé psy a kočky, příp. jiné nečisté práce.

V Meziříčí existovalo i samostatné město židovské zvané Nové Město nebo Nové Sady. Židé měli povoleno jenom 32 domů, což vedlo k tomu, že pod jedním vchodem bylo vystavěno více budov a žilo zde několik rodin. Na noc muselo být židovské město uzavíráno fortnou. Na dolním konci židovské ulice byla synagoga (dnes zvaná Stará). Židovská modlitebna se nesměla vnějšími znaky lišit od ostatních domů, neměla tedy ani věž, ani žádné označení. Vedle synagogy směrem k východu stála původní synagoga, zvaná Malá (dnes zbořená). I židovské město mělo v centru svoji kašnu. Počet obyvatel a domů v Meziříčí udává tabulka:

image001

     18. století bylo stále ještě ve znamení řemesel. Řemeslná výroba byla organizována cechy. Cechy měly v čele cechmistry, do jejich pravomocí nemohl stát zasahovat. Teprve generální cechovní patent Karla VI. z roku 1731 a generální cechovní artikuly vydané roku 1739 podřídily cechy dozoru státních úřadů. Zastoupení jednotlivých řemesel v Meziříčí shrnuje tabulka:

image002

V 18. století byl společenský život organizován cechy, církví nebo vrchností. S výjimkou církevních slavností, svateb a pohřbů se společenský život týkal výhradně mužů. Ženy v rozmezí 1-2 let neustále rodily, ale vzhledem k nízké úrovni hygieny a zdravotnictví se dospělosti dožilo pouze nízké procento narozených. Vzhledem k četnějším případům úmrtí manžela či manželky často docházelo k druhým i dalším sňatkům z důvodu zachování funkčnosti rodiny. Dcery se mohly vdávat od 16 let, ale plnoletost ve smyslu nakládání s majetkem byla dosažena až ve věku 24 let. Do té doby nakládal s majetkem manžel. Narozeniny se neslavily. K výročí křestního patrona se přálo rodičům a hlavně kmotrům a kmotrám.

image003

Majitelé panství v 18. století byli nejprve španělský rod Ugarte (do r. 1735), dále už se panství až do dnešních dnů jenom dědilo: 1735-42 je vlastnil Leopold Schleswig-Holstein, po něm jeho dcera Marie Eleonora vévodkyně z Quastally a Sabionetty (1742-1760). Zemřela na následky pádu z koně, jedná se o legendární „Bílou paní“. Děti neměla. Panství zdědila její neteř  Marie Eleonora kněžna z Lichtenštejnu. Byla dvorní dámou Marie Terezie. Po ní zdědil panství její syn Moritz, ale to se odehrálo až na počátku 19. století, o němž bude snad některá z příštích přednášek. 

Podle podkladů PhDr. Marie Ripperové zpracovala Helena Švecová.

Zpět na spolek

Týdeník Velkomeziříčsko

Chcete mít každý týden přehled o tom, co se děje ve vašem okolí? Přihlaste se k odběru elektronického týdeníku Velkomeziříčsko a my Vám jej každou středu zašleme e-mailem.

Registrací souhlasím se zpracováním osobních údajů.
Reklama
  • vedoucí MP
  • Účetní
  • Straznik MP

Týdeník Velkomeziříčsko

Chcete mít každý týden přehled o tom, co se děje ve Vašem okolí? Přihlaste se k odběru elektronického týdeníku Velkomeziříčsko a my Vám jej každou středu zašleme e-mailem.

Registrací souhlasím se zpracováním osobních údajů.