Stolní tenis bolí, ale mě to baví, říká Vratislav Holík
Zveřejněno 9. 1. 2026 8:17
Stolní tenista Vratislav Holík z Hrbova (hráč ST Velké Meziříčí) se stal vítězem Českého poháru v para stolním tenise. Uspěl v obrovské konkurenci a zlatým písmem se zapsal do kroniky velkomeziříčského stolního tenisu. S Vratislavem Holíkem jsme si povídali nejen o stolním tenise.
Začněme klasickou otázkou. Jak jste se ke stolnímu tenisu dostal?
Dostal jsem se k němu už jako malý. Když byla možnost, tak jsme to plácali s tátou a bráchou. Když mi bylo nějakých osm nebo deset let, tak jsme dostali stůl, který jsme měli u táty ve firmě v podkroví. Takže jsem to uměl vzít do ruky. Postupem času šel ping pong bokem, protože jsem začal hrát volejbal. Ke stolnímu tenisu jsem se vrátil až po úrazu někdy před dvanácti lety. Jezdil jsem hodně po rehabilitačních ústavech, kde jsem potkával kluky, kteří stolní tenis hráli a taky to byla jedna z mála aktivit, které se v těchto ústavech provozují. Díky tomu, že jsem měl průpravu z mládí, tak jsem hrál a po čase jsem vyjel na první turnaj, který byl v Hamrech u Žďáru n. S. Pak jsem začal hrát s klukama z Meziříčí. Ti na mě nejprve koukali jak zjara, ale zapadl jsem a dneska už jsem v áčku a válčíme v divizi.
Osobně mám při ping pongu problém to kolem stolu uběhat, jak to stíháte na vozíku?
Je to jen o reflexu a ruce, kterou musím být hned vlevo, hned vpravo. Samozřejmě, když jde nějaký prudší balón, tak mu jenom zamávám. Tak to prostě je. Ten pohyb je samozřejmě mnohem složitější, ale je to o rychlosti a o tom odhadnout ten balónek a hrát ho hned po odskoku, aby neutekl moc mimo stůl.
Když se podíváme na vaše výsledky v divizi, kde hrajete se zdravými hráči, tak jsou velmi slušné.
Mohlo by to být určitě lepší. Divize už je docela slušná soutěž a hráči v ní nejsou žádní hlupáci. Bojuju, co to dá. Teď už mě znají, ale ze začátku mě podceňovali a najednou nevěděli, co se děje. Teď už vědí, proti komu nastupují a podceňování skončilo.
Pojďme k tomu vašemu velkému úspěchu. Vyhrál jste český pohár v para stolním tenise. V devíti z deseti turnajů jste se dostal na bednu. Jaká je v této soutěži konkurence?
Tam je vyprofilovaná úzká špička pěti šesti lidí. Bijeme se mezi sebou a vždycky to může dopadnout jakkoliv. Turnajů se zúčastňuje zhruba kolem padesátky hráčů. Na některé jezdí i reprezentanti, ale ne na všechny. Když se ukázali, dokázal jsem s nimi hrát vyrovnané zápasy a některé i vyhrávat.
A co vy a reprezentace? Nepřemýšlíte třeba o olympiádě?
Do reprezentace mám dveře otevřené v podstatě pořád, ale já jim říkám, že abych se cítil na reprezentaci, to bych musel trénovat mnohem víc než teď. Bojím se, že kdybych trénoval víc, tak by mě to přestalo bavit. A toho bych se nerad dožil. A olympiáda? Ne že by mě nelákala, ale to nehrozí. To musí člověk nasbírat po světě hodně bodů a zrovna ta moje kategorie je dost našlapaná a na olympiádu se dostane moc málo lidí. A není to jen o bodech, ale i o penězích, stojí to hodně.
Jak často tedy trénujete?
Kolikrát je to i pětkrát týdně, což taky není málo, ale je to spíš o tom, že si zajedu zahrát s klukama do Netína nebo zkouším nový materiál, tak si jdu zahrát s klukama z nižších soutěží. Tak jednou týdně za mnou jezdí vozíčkář Jirka Žák z Dolních Vilémovic, tak si zapinkáme. Reprezentaci bych musel dát mnohem víc. Nemám ale problém za reprezentací dojet na soustředění a dělat klukům sparingpartnera. Já mám specifickou hru, mám specifický potah pálky, který se hodně používá ve světě, takže si na mně mohou hru vyzkoušet.
Existuje v para stolním tenise nějaký žebříček?
Existuje, ale kolikátý jsem, to netuším. (V době pořízení rozhovoru byl Vratislav Holík na 44. místě STR žebříčku Kraje Vysočina – pozn. aut.)
Letos jste tedy vyhrál český pohár. Je to váš největší dosavadní úspěch?
Je to velký úspěch, ale určitě by bylo fajn vyhrát ještě mistrovství republiky. To je opak poháru. Jde o jednorázový turnaj, takže záleží na tom, jak se člověk vyspí, a navíc si to nenechají ujít ani kluci z reprezentace, takže je to hodně těžký turnaj. Na mistrovství už jsem byl několikrát a vždy je to jen boj o třetí místo.
Stolní tenis je hodně rozšířeným sportem, a i relativně levným. Je to tak?
Je to tak. Na Žďársku je šest okresních soutěží a pak v rámci kraje jsou čtyři soutěže. A co se týče peněz, když jsem úplný amatér, tak to relativně levné je. Pálka vyjde zhruba na tři tisíce a vydrží klidně dva tři roky. Ale když co dva tři měsíce měním potah, tak to není levná záležitost.
Je nějaký rozdíl mezi para stolním tenisem a řekněme klasickým stolním tenisem?
Malé rozdíly tam jsou. Je tam omezení u podání, a to takové, že podání musí směřovat za zadní čáru, nesmí jít přes boční čáru.
Hrajete divizi za Velké Meziříčí, jezdíte Český pohár v para stolním tenise, zúčastňujete se i jiných turnajů?
Účastním se mezinárodního turnaje v Ostravě, který je jednou ročně, mistrovství republiky klubů v Třebíči. Jsem ale rád, že podzimní sezona už skončila, protože byla hodně hektická a tělo mi říká, že už se na to mám pro letošek vykašlat. Bolí mě celý člověk. Přes Vánoce musím pálku zahodit.
Jak víme, trénujete ve Velkém Meziříčí děti. Je to tak?
Je to tak. Jsou to děti od sedmi let.
Teď se hodně mluví o Lukáši Bukovi, to je taky váš svěřenec?
Dá se říct, ale na Lukyho si dohlíží hlavně tatínek. Ti dva spolu v Jablonově hrají pořád a snad za tím stolem i spí. Toho to hodně baví.
Kromě stolního tenisu, máte čas ještě na něco jiného?
Co se týče jiných sportů, tak už nic. Není čas. Takže práce a stolní tenis. Když je sezona za VM, tak to je celý víkend. Za sobotu dvě utkání, každé v jiném městě po kraji. Někdy se za ten den najezdí i 250 kilometrů, člověk se dostane domů kolem půlnoci a celou neděli pak odpočívá. Když je turnaj ČP vozíčkářů, je to také víkend po celé republice. Je to náročné. Ono se to nezdá, ale stolní tenis je docela fyzicky náročný sport. Já mám na hraní i na pohyb jen horní část těla, tak já si neodpočinu, takže já ty ruce namáhám pořád. Bolí to dost.
Tak to je taková příjemná bolest, ne?
Ale ano, když za sebou člověk vidí ty výsledky, tak se dá přimhouřit oko.
Tak ale stolní tenis vás baví?
Ano, jinak bych to nedělal. Partu ve Velkém Meziříčí máme skvělou. Takže se občas zajde i na pivko. To je ta druhá stránka sportu, ale bez ní to taky nejde.
Co chystáte na příští rok?
Co se týče Velkého Meziříčí, tak předvádět solidní výsledky a solidně se umístit v konečné tabulce. A uvidíme, co bude s Českým pohárem. Ten by měl začít v dubnu.
Petr Chňoupek
