Seriál ze zámku: Narození dítěte
Zveřejněno 17. 8. 2023 10:32
Příchod dítěte na svět byl v minulosti spojen s řadou zvyků a obyčejů, které se postupem času vytratily. Pojmy koutnice, boudnice či úvodnice už většině lidí nic neříkají, hrnec koutňák už v domácnosti také nepoužíváme. Díky sbírkovým předmětům si ale tyto zvyky, které provázely narození dítěte, můžeme připomenout.
Když žena v minulosti porodila, ležela i s novorozencem po dobu šestinedělí v koutě. Kout bylo lůžko, které stávalo v levém rohu u čelní stěny světnice a od zbytku místnosti bylo odděleno závěsem. Tomuto závěsu se říkalo koutní plachta či koutnice, na Horácku byla nazývána také jako boudnice. Oddělení lůžka zajišťovalo matce i dítěti klid a rovněž tak měli být chráněni před zlými silami.
Ve sbírkách nalezneme hned několik koutních plachet, které se do muzea dostaly darem, dvě dokonce zakoupil Dámský odbor v roce 1893. Většina z koutnic pochází z přelomu 18. a 19. století, popřípadě z první poloviny 19. století. K těm nejstarším se řadí plachta z Bochovic, která byla zhotovena v roce 1750.
Předměty ovšem nejsou zajímavé jenom svým stářím, ale důležitý je také jejich příběh a okolnosti, za jakých se do muzea dostaly. U jedné z plachet je ve starém inventáři uvedeno, že pochází z Pavlova, protože ji do muzea darovala Anna Karásková, domkářka právě z této obce. Ovšem později bylo zjištěno, že boudnice pocházela z Horních Radslavic, kde ji do výbavy dostala Marie Smejkalová, když se vdávala za Karáska z Pavlova. Přišla ovšem válka a s ní nouze o tkaniny, a tak ji darovala své snaše Anně Karáskové, aby z ní ušila svému muži košili. Ta tak neučinila z obav o trvanlivost této látky a užívala ji raději jako přikrývku na postel.
S koutem souvisí i koutní hrnec neboli koutňák. Ve své původní funkci se užíval k nošení slepičí či jiné vydatné polévky šestinedělkám do kouta. Ovšem stejně jako další předměty v lidovém prostředí, i koutňák býval víceúčelový a sloužil například k přenášení pokrmů na pole. Jeden z hrnců darovala do muzea v roce 1932 Antonie Vaňková, která spolu se svým manželem Aloisem, který byl obchodníkem, vlastnila dům pod radnicí. Dnes jej známe jako cukrárnu.
Miminko bylo samozřejmě třeba do něčeho obléci, a tak v depozitáři nalezneme například krásný háčkovaný komplet skládající se z čepičky a kabátku z prvního poloviny minulého století.
Po dobu šestinedělí, někdy až do půl roku, bylo dítě zavinováno do peřinky. K převázání peřinky pak sloužil zhruba dvoumetrový pásek, který se nazýval povijan. V roce 1938 se Františku Josefu Svobodovi podařilo do sbírek získat povijan z nedalekých Laviček, který je vyroben z hrubšího plátna a zdoben pestrobarevnou výšivkou.
Úvodnice
Součástí narození dítěte byl i církevní obřad zvaný úvod, kdy bylo matce udělováno požehnání při prvním příchodu do kostela po porodu. Ženy přicházely ve svátečním oděvu, v některých regionech byla žena zahalena do plachty zvané úvodnice, kterou částečně ovinula i dítě. Tyto pleny dostávaly nevěsty před svatbou od své matky či kmotry. Ve sbírkách muzea se nacházejí úvodnice především z 19. století, a to například z Rohů, jižních Čech a samozřejmě i z Velkého Meziříčí. Na pleně ze Znetínku je mezi motivy drobných květů a různých písmen vyšit dokonce i letopočet 1861, což by mohl být rok zhotovení.
Lucie Pavelcová
