Seriál ze zámku: Dopisy a písemnosti
Zveřejněno 15. 4. 2025 7:51
Při psaní dopisů bylo možno využít třeba přenosný psací stolek, který měl tvar zavírací kazety. Po otevření nabízel přihrádky k uložení psacích potřeb a malou desku sloužící jako psací podložka.
Pokud se písemností sešlo více, mohl k účelu uložení či rozřazení dopisů posloužit speciální stojánek nazývaný také zakladač. Mezi našimi sbírkovými předměty jeden secesní zakladač také nalezneme. V tomto případě se jedná o mosazný stojánek na čtyřech nožkách, které jsou spojeny ozdobným reliéfem ve tvaru ležatého S a U. Samotné dopisy pak byly vkládány mezi čtyři obdélníkové destičky.
Zapomenout nesmíme ani na pomůcku sloužící k otevírání nejrůznějších psaní, tedy na nůž na dopisy. V depozitáři objevíme hned dva exempláře, oba dva jsou vyrobeny ze dřeva. Rukojeť jednoho z otevíračů je vyřezána to tvaru listu, střední část čepele je ozdobena vypalovaným motivem v podobě rostliny s květy.
Zajímavosti nalezneme také v muzejním archivu, a to například ve fondu pocházejícím z pozůstalosti velkomeziříčského archiváře, muzejníka a historika Karla Janíčka. Objevíme zde třeba dopisní papír pocházející z jihlavské tiskárny Jana Rippla, kde byla jako záhlaví použita veduta Velkého Meziříčí. Motiv tvoří kopcovitá krajina, město s budovami, kostely a zámkem týčícím se nad řekou Oslavou. V popředí jsou vyobrazeny pole a louky spolu s cestou a dvojspřeží táhnoucí kočár. Tím ovšem spojitost s naším městem a jeho historií zdaleka nekončí.
Dopis je datován ve Velkém Meziříčí dne 5. října 1854 a podepsán je „tvoje malá Anna". Díky dataci a dalším jménům se tedy dozvídáme, že se jedná o dopis Anny Lobkovicové, která píše svému otci Ludvíkovi. „Malá Anna" je v tomto případě budoucí manželkou Alfreda Harracha, a tím pádem matkou nám dobře známého Františka Harracha. V dopise děkuje tatínkovi mimo jiné za kalamář a dopis. Dozvídáme se také, že chodili na procházky, ale v daný den se prý rozpršelo, a tak budou vařit. V dopise zmiňuje rovněž svého bratra Ludvíka, který jí prý psal a vše jí povyprávěl. Dnes už ale můžeme jenom hádat, o co přesně se jednalo. Dopis pochází z pozůstalosti velkomeziříčského archiváře, muzejníka a historika Karla Janíčka.
Památník
Mezi sbírkovými předměty nalezneme malou dřevěnou krabičku, která imituje zdobenou knihu se zlatou ořízkou. Když kazetu otevřeme, čeká na nás překvapení v podobě 26 listů, jež působí dojmem malých dopisů. Všechny mají stejný formát, ovšem liší se jejich data a podpisy autorů. Když se do nich začteme, zjistíme, že se jedná o jakousi formu památníku. Jednotlivé listy psané povětšinou německy pocházejí z let 1838–1887. Lístek od Josefa Kratochvíla datovaný k roku 1887 nese tento text: „Měj se dobře, budiž šťastná, nikdy nezkal chvíle strastná. Oka Tvého žalostí, žij vždy v sladké radosti." V některých případech se místo textu na listu nachází drobná kresba.
Lucie Pavelcová
