Kapela Lucy & HangOver uchvátila zemi za velkou louží
Zveřejněno 19. 11. 2025 10:30
Hrají moderní country a nebojí se výzev. To je kapela Lucy & HangOver, která má dva své kořeny ve Velkém Meziříčí, dva v Hartvíkovicích a jeden u Brtnice. Před pár týdny vyrazila kapela do USA, aby se zúčastnila soutěže tam, kde je country music skoro náboženstvím. A světe div se, nebo nediv se, Lucy & HangOver tuto soutěž vyhrála. S Lucií Dobrovodskou jsme si povídali z části na letišti v Dallasu, z části na letišti ve Frankfurtu a poslední text dolaďovali kousek od letiště v Hartvíkovicích.
Co jste dělali ve Spojených státech?
Co jsme dělali v USA? Kromě účasti na hudební soutěži Texas Sounds jsme cestovali. Pronajali jsme si obrovský obytný vůz, kde jsme celé 3 týdny bydleli. Osm lidí v jedné krabici na kolech, to byla jízda. Projeli jsme několik států a zjistili, že se budeme muset ještě vrátit do USA, abychom si prohlídli národní parky, které jsou na druhém pobřeží, kam jsme neměli z časových důvodů šanci se dostat. Amerika je fakt obrovská. Viděli jsme několik koncertů velkých country hvězd, navštívili vodopády, Smoky Mountains aj. Projeli jsme státy Texas, Oklahoma, Arkansas a Tennessee. Na závěr jsme si nechali třešničku na dortu, a zamířili do Mekky country music, do Nashvillu. Tam to byla fakt divočina. Hudba se linula z každého rohu, spousta mladých lidí, kteří se chtěli bavit, spousta opilých lidí, kteří už se dobavili, a bary se přetahovaly o zákazníky čím dál hlasitější muzikou. Všude svítily neony, ve vitrínách hráli muzikanti a přetlak aut způsoboval dopravní kolaps.
Cestovali jsme, složila jsem asi čtyři nové songy a poznávali jsme místní kulturu. Když už nám šly hamburgery ušima, tak jsme si uvařili něco dobrého, protože v obytňáku byla fajnová kuchyně. Vlastně ty obytné vozy mají jiné dimenze než tady v Evropě. Všechno je nafouklé, elektronické a uděláno pro maximální pohodlí. Obytnému autu se říká RV (ár‑ví) a je to takový kolos, že se s tím ve městě nedá moc pohodlně jezdit a parkovat, tak jsme do centra Nashvillu zamířili většinou taxíkem. Jednou takhle v pátek večer už jsme toho měli dost a chtěli zpátky do kempu, jenomže jsme nemohli sehnat taxík. Všechno obsazené, přeplněné… Tak jsme odešli z centra asi 2 km s tím, že si stopneme něco dál. Furt nic. Stáli jsme na autobusové zastávce a vidím, že se blíží autobus. Tak jim říkám, že prubneme místní linku a stáhneme se blíž k letišti, odkud už nebude problém sehnat taxík přes aplikaci na mobilu. Nastoupili jsme… najednou jsme se ocitli v jiném světě. Všude kolem zamračení a unavení pracanti, povětšinou Afroameričani. Jeden jediný běloch stál u Martina u dveří a svíral v ruce nůž. Martin se na nás otočil a říkal, že z toho nemá moc dobrý pocit. Zrovna se uvolnila místa vzadu na sedačkách, tak jsme si šli sednout. Koukali jsme na sebe jak zjara, ale nakonec to bylo celkem v pohodě. Vysedli jsme kdesi před konečnou, kde sice nebylo živáčka, ale nějak jsme se tam cítili bezpečněji než v tom autobuse. Taxík pro nás dojel do 5 minut a svezl nás do kempu.
Co je to za cenu, kterou jste dostali?
Je to taková velká, kovová placka. Jinak je to ocenění festivalu Texas Sounds International Country Music Awards. Tato soutěž na základě přihlášených interpretů nominuje několik účastníků z celého světa a ti pak fyzicky přijedou do Texasu, za celé tři dny proběhne x vystoupení a po těchto třech dnech následuje závěrečné vyhlášení festivalu i s oznámením výsledků, kdo jak dopadl. My jsme si sem přijeli zahrát a načerpat nové zkušenosti. Ani se nám nesnilo o tom, že získáme cenu nejvyšší.
Co vás ještě čeká?
Z dlouhodobějšího hlediska po návratu budeme skládat a točit muziku, dělat klipy, a hodně koncertovat a určitě se někdy v zimě uvidíme. Na našem webu www.lucyhangover.com jsou data koncertů.
Nedávno vám vyšel nový singl, co nám o něm povíte?
Je to singl k písničce, která se jmenuje Za svými sny. Popisuje jednak naši vlastní cestu a primárně má inspirovat posluchače, aby se nebáli vykročit do neznáma a ten vnitřní hlas poslechli. Napsala jsem písničku s naším kytaristou Kubou Šimonem. Člověk potřebuje vystoupit ze zóny komfortu a čelit svým strachům. Takový výstup právě zajistí, že se člověk odpoutá a začne věřit své intuici. My jsme každý v jinou dobu odešli ze zaměstnání a tzv. jistotu vyměnili za svobodu. Samozřejmě to není vždycky jednoduché a růžové. Volání muziky a toho vnitřního hlasu bylo silnější než stabilní výplata. Neříkám, že člověk by neměl pracovat, to rozhodně ne. Naopak makáme jak šroubci, aby za námi bylo opravdu vidět kus práce. Být muzikantem na plný úvazek neznamená, že člověk spí do odpoledne, pak si jede večer koncertovat a padla.
Nosným tématem písně je rozhodnutí dělat to, co nejvíce milujeme, co cítíme, že je naším povoláním. A jdeme si za tím na maximum. Jdeme prostě za svými sny. Rádi bychom tak inspirovali i další lidi, aby svůj dar brousili jako drahokam a šli si za tím. Nefunguje tady jistota a ani logika. Toto je věc srdce a věříme, že to je to nejlepší rozhodnutí, co jsme mohli udělat. A to nám potvrdilo i to současné vítězství.
Ve Spojených státech jste toho jistě hodně zažili. Máte nějakou „veselou historku z natáčení“?
Zažili jsme super náhodu. Parkovali jsme na parkovišti u takového pěkného obrázku, že se tam vyfotíme. Stáli jsme trochu netradičně s tím naším bydlíkem, protože měl přes 10 metrů délku. Zastavila u nás taková paní a ptala se, jestli potřebujeme s něčím pomoct. Původně jsme si mysleli, že nám vynadá, jak blbě stojíme. My jsme jí říkali, že se chceme jen blýsknout a ona na to: „Já jsem profesionální fotografka a ráda vám pomůžu!“ Nakonec jsme se domluvili a vyrazili za ní na farmu další den. Vyklubal se z toho nádherný den u koní na pracovním ranči. Becky má dva krásné koně, s nimiž fotí nádherné fotky. No, dopadlo to líp, než jsme si uměli představit, a odvezli jsme si opravdu krásné obrázky a zážitky. Věřím, že nic není pouhá náhoda a Becky jsme prostě potkal měli.
Další otázku pokládáme už na letišti ve Frankfurtu: Co jste dělali ve studiu ve Spojených státech?
V Nashvillu jsme byli natáčet ve dvou studiích písničky a bylo to jako ve snu. Mají to tam neuvěřitelně zmáknuté, efektivní a zaměřené na výsledek a spokojenost klienta. Je to neuvěřitelná zkušenost. Člověk přijde do studia a ten personál je už na všechno nachystaný, nástroje jsou rozbalený, neztrácí se čas vybalováním… prostě přijdeš, vybereš si nástroj a už se točí. Zkusili jsme naprosto odlišné typy nahrávání – to jedno bylo klasické vintage analogové studio, kde se vše dělalo krásně postaru. Osvědčené mikrofony z 60.–70. let. To studio vonělo patinou a zkušenostmi. Točily tam známé osobnosti jako Roy Orbison, Willie Nelson, Joe Cocker či B. B. King.
Druhé studio bylo moderní a minimalistické. S producentem jsem si sedla k počítači, udělali jsme hrubý nástřel dema a pak živě dotáčeli nástroje a zpěvy. Z obou zkušeností jsme paf a věřím, že nás to hodně posunulo v přístupu k natáčení vlastní muziky.
Jak vlastně vaše kapela vznikla?
HangOver bylo původně akustické trio hrající převzaté skladby. Martin to celé chtěl posunout někam dál a začal zjišťovat, jak by se mohli dostat k hraní na zaoceánských lodích. Já jsem o tom psala nějaký článek, protože jsem na velkých lodích jezdila s přítelem (baskytaristou) jako kapelnice a muzikantka v Oceánii. Martin se mi ozval s tím, jestli bych jim povyprávěla, jak na to. Tak jsme si sedli v Náměšti v restauraci a probrali to od A do Z. Kluci šli do toho po hlavě, natočili perfektní promo video a opravdu se na loď dostali. Jakmile hráli svůj druhý kontrakt, tak se mi ozvali Martin s Kubou, že by přece jenom chtěli posunout to koncertování na vyšší úroveň a hrát i autorskou muziku. Před jejich odjezdem na loď jsme si společně zahráli jen tak pro radost a krásně nám to fungovalo lidsky i muzikantsky. Takže ve chvíli, kdy mi volali, že by to s námi chtěli dát dohromady, jednoznačně a bez zaváhání jsem řekla, že do toho jdeme. A v létě 2023 vznikla kapela Lucy & HangOver. První festival jsme hráli Žalmanův folkový Kyjov a od té doby koncertujeme jako o život. Jezdíme i na zahraniční festivaly a akce.
Když se u nás řekne country, každý si představí klobouky a Michala Tučného či spíš folkovou muziku. Na takové hudbě jsme minimálně půlka kapely vyrostli díky našim rodičům, kteří nám byli vzorem. My, tedy Lucy & HangOver, hrajeme ovšem moderní country, které nemá v Česku téměř žádné zástupce. A když někde zahrajeme, tak za námi lidi chodí a v úžasu říkají, že tohle od country vůbec nečekali. Tenhle styl nás moc baví. Má skvělou náladu, energii a člověk si pod ten pomyslný deštník country music může dosadit ledasjaký podžánr.
Moderní country se musí zažít a nejlépe na našem koncertě. Píšu texty v češtině i angličtině a snad se nám tu podaří tento styl dostat více do prostoru, protože má opravdu co nabídnout.
Lucy & HangOver: Lucka Dobrovodská (kytara, zpěv) – pův. Zlín, nyní Hartvíkovice, Kuba Šimon (sólová kytara) – Velké Meziříčí, Martin Kružík (bicí) – Uhřínovice/Brtnice, Staňa Polášek (basa) – pův. Zlín, nyní Hartvíkovice a Michal Zapletal (zpěv) – Oslavice/Velké Meziříčí.
Petr Chňoupek, foto Lucy & HangOver
