Jedna z koster možná patří významnému knězi...
Zveřejněno 13. 1. 2026 8:42
Archeologický průzkum kolem kostela sv. Mikuláše přináší neustále nová, zajímavá zjištění z historie města. Archeologové u kostela objevili stovky hrobů místních občanů. Většina jich byla bez jakékoliv výbavy, ale objevil se i pohřeb, který svou výbavou odkazoval na skutečnost, že by mohlo jít o hrob kněze, s největší pravděpodobností některého ze zdejších farářů.
Začalo pátrání, které přineslo zajímavé výsledky. Mohlo by totiž jít o hrob nejdéle sloužícího faráře ve Velkém Meziříčí, Josefa Karla Pahnosty, který zde sloužil celých šestatřicet let. Proto se mu dostalo té výsady, že byl pohřben na významném místě u kostela, kde se již tou dobou nepohřbívalo.
Josef Karel Pahnost se narodil 4. února 1735 v Hodoníně. Pocházel z velmi zámožné rodiny. Jeho otec Martin Pahnost byl v Hodoníně dokonce primátorem. Josefův bratr Gottfried, narozený 24. ledna 1733, byl sekretářem opata louckého premonstrátského kláštera a současně klášterním archivářem. Později byl řádovým prokurátorem ve Vídni. Teologii vystudoval v Olomouci. Pravděpodobně v roce 1767 se stal farářem ve Vlkoši u Přerova. Tady sloužil až do roku 1772, kdy byl jmenován farářem a také děkanem velkomeziříčským. Proslul především svým řečnickým uměním a na konci 18. století byl považován za jednoho z nejvýznamnějších moravských kazatelů. Jeho činnost byla oceněna titulem čestný kanovník při katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Jako děkan konal vizitace i mimo území svého děkanátu, v archivech se zachovaly jeho zprávy o vizitacích v Opatově a v Čáslavicích. Spolu s Timotheem Rajskym a Karlem Budínským vydával v Olomouci Institutiones Historiae Ecclesiasticae Interpositis Dissertationibus Criticis In Epochas Distributae (vícesvazkové dílo prezentující církevní dějiny v chronologických obdobích).
Jak již bylo řečeno ve Velkém Meziříčí sloužil dlouhých třicet šest let. Zemřel 7. července 1808 ve věku sedmdesáti tří let, pěti měsíců a tří dnů. Řada indicií pak nasvědčuje tomu, že byl 9. července pohřben na starém hřbitově u kostela sv. Mikuláše. Existují ovšem i indicie, které hovoří o pohřbu na Moráňském hřbitově.
Osobnost Josefa Karla Pahnosty by si jistě zasloužila podrobnější bádání.
Petr Chňoupek
...anebo úplně někomu jinému
Význam archeologie pro poznání naší minulosti je naprosto nezastupitelný. Jako každá historická disciplína však poskytuje pouze dílčí a útržkovitá sdělení. Přímou výpověď archeologických pramenů lze nepochybně rozšiřovat jejich objevnou interpretací, ale ta by neměla riskovat důvěru ve zvolené výkladové postupy. Ztotožňování nalezených artefaktů s konkrétními historickými postavami takové pochybnosti bohužel vzbuzuje. Seriózní odhalování historických souvislostí se v tomto smyslu jednoduše podobá kriminalistice. To, že vaše verze příběhu neodporuje žádné z indicií, ještě neznamená, že jste odhalili „pachatele“!
K výše naznačené „identifikaci“ kosterních pozůstatků děkana J. K. Pahnosta, respektive k interpretaci ostatků ozdobených votivním medailonem ze 17. či 18. století a pohřebných na tehdy už „nepoužívaném“ hřbitově v okolí farního kostela, lze totiž připojit několik námitek i odlišných výkladů:
1) Přiřazení kosterních pozůstatků k osobě duchovního stavu je pouhou domněnkou nálezců. Ojedinělého pohřbu na běžně nepoužívaném hřbitově se mohl dočkat jakýkoliv příslušník zdejších elit, které tehdy pocházely nejen z řad kléru, ale i nižší šlechty, měšťanstva či vrchnostenského úřednictva. Všichni byli zbožnými křesťany a mohli nosit symboly své víry.
2) I kdybychom náš investigativní „výběr“ zúžili na kněze, pak je třeba připomenout, že úřadující meziříčský děkan nebyl zdaleka jediným duchovním farnosti. Minimálně od poloviny 17. století si zdejší děkani soukromě vydržovali jednoho výpomocného kaplana, k němuž pak od roku 1774 přibyl ještě druhý, placený vrchnostenskou nadací.
3) Je logické, že poměrně početný zástup duchovních, který v 17. a 18. století prošel služebně meziříčskou farností, zemřel daleko za hranicemi jejího obvodu. Ale i tak v této skupině vedle pátera Pahnosta najdeme minimálně další tři kněze (M. I. Michalík †1708, A. Kneiffel †1771, F. I. Schmidt †1772), jejichž pozemská pouť skončila na zdejších pohřebištích.
4) Možnosti ztotožnění kosterních pozůstatků objevených archeology jsou tedy i nadále značně široké. Osoba J. K. Pahnosta však alternativu v dalším pátrání představovat už zřejmě nebude. Církevní historik J. Mrňa totiž v biografickém hesle z roku 2017 Pahnostovu smrt explicitně spojuje s pohřbem na Moráňském hřbitově.
Martin Štindl
