Seriál ze zámku: Škola Světlá v archivním fondu muzea
Zveřejněno 14. 1. 2026 10:55
Na okenních tabulkách se třpytí mrazem vykreslené ornamenty a ve škole je po vánočních prázdninách zase veselo. Světlušky se vrátily do škamen a těší se, že si odpoledne půjdou zabruslit na rybník, který časem dostal jméno Světláček. Jak asi vypadal život dívek, prožívajících svoje dospívání ve škole, která stojí dodnes?
Počátek školy Světlá, pojmenované po slavné spisovatelce, nás přivádí do roku 1899, kdy odborný učitel Josef Dufek navrhl odboru Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, aby uspořádal kurz šití. Toho se chopili manželé Adam a Růžena Píčmanovi, zanedlouho již vedli školský spolek Světlá a od roku 1901 byly zřízeny školy Světlá – ústav pro výchovu dívek. V době svého vzniku však sídlily ještě v budově národní školy na náměstí, než se definitivně přestěhovaly do nových velkorysých budov na Horním Městě.
To už se psal rok 1923 a Světlá byla v plném rozpuku. Dívky si tak mohly vybírat z nepřeberného množství kurzů a škol, a to nejen kurzů pro domácí vyučování, pro vychovatelky, psaní na stroji, těsnopisu a účetnictví, ale i z rodinné školy, školy pro vedení domácnosti, jazykové, hudební školy i školy pro rytmiku. Součástí nabídky byl i Ústav pro vzdělání učitelek domácích nauk a mateřských škol a také Hospodyňská škola v místě Kallabova domu na Horním Městě čp. 383. Dívky pocházející zdaleka mohly využívat pensionát v budově školy a pestrý program v době volna. V roce 1933 přibyla nová tělocvična.
V době první republiky měla škola obrovské renomé, navštívila ji Alice Masaryková i tehdejší ministr zahraničí dr. Edvard Beneš. V době okupace ji zabrala německá mládež a školy i s internátem byly rozptýleny do okolních obcí. V době socialismu se těšila obrovské popularitě a byla proslulá především svými velkolepými Gastrodny.
Ve fondu Světlá se nachází písemnosti, které muzeum získalo v 60. letech, např. majetkové záležitosti, pozvánka na věneček Světlušek z 11. 2. 1920 či gratulace k přístavbě nové budovy z roku 1928. Jak se dívky měly vybavit pro penzionát škol Světlá, se dočteme v Seznamu výbavy, vytištěným firmou Aloise Šaška. Šlo o „6 košil, 3 noční kabátky, 3 spodky, 3 spodní živůtky, 3 spodničky tmavé, 4 páry punčoch, 12 kapesníků, 2 zástěry barvy tmavé, 4 ručníky, 3 ubrousky, šaty do školy, pro neděli, šaty domácí.“ Seznam však obsahuje ještě široké spektrum věcí osobní potřeby, jako např. pastu na zuby, sklenice, příbory, cíchy, a to vše opatřeno číslem, které chovanka obdržela před nástupem do školy.
Zajímavostí je i sloha věnovaná žákyni a pozdější učitelce ústavu Světlá, Elišce Váňové, rozené Hanušové, kterou nám daroval její syn Karel v roce 1990. Obsahuje vzorník háčkování či pojišťovací listinu z roku 1911 a osobní i skupinové fotografie z let 1908 a 1912.
Album Chovanky ústavu „Světlá“
S podtitulem „jakožto dorost spolku Čs. Červeného kříže ve Velkém Meziříčí při programových výchovných pracích“ nám dovolí nahlédnout do denního rytmu Světlušek. Na fotografiích spatříme dívky připravující pokrmy, cvičící se v jejich podávání, ukázku z vyučování péče o dítě i výuky francouzského jazyka.
Dana Cejnková, MuzeumVM
