Meziříčský uličník aneb zajímavé domy v našem městě
Zveřejněno 5. 3. 2026 8:50
Každý dům by mohl vyprávět – o stavbě samé, o majitelích nebo zajímavých nájemnících. Některé z nich si připomeneme. Stále zůstáváme v ulici Komenského, v minulosti nazývané Špitální, Dolní nebo Panská.
Dům č. 10
Dům Vavřince Plachetského „vedle nové školy“ koupil roku 1621 Jan Dobeš za 170 kop moravských. V roce 1654 Jan Dobeš pro sešlost věkem prodal dům „vedle gymnasium staré školy“ Janu Jemnickému. Od jeho vdovy Ludmily koupil zpustlý dům roku 1665 zámečník Tomáš Hájek. Zanedbaný dům nechal později vystavět obroční písař panství Štěpán Ignác Pacher. Náklad se mu vrátil, když dům v roce 1685 získal Jiří Plachetský, příbuzný Vavřince Plachetského.
Dalším majitelem byl od roku 1708 syn Jiřího, soukeník Jan Plachetský. Ten v roce 1745 vyměnil dům s Valentinem Plachetkou, který za to jeho synovi Janu Plachetskému ml. dal svůj dům u dolní brány. Řezník Valentin Plachetka zemřel v roce 1792 ve věku 82 let. Po něm dědila dcera Kateřina provdaná Jelínková. Hned v roce 1793 byl dům připsán její dceři Marianě a jejímu manželu soukeníku Antonínu Kallabovi. V průběhu následujících dvaceti let se vystřídali další tři majitelé. V roce 1814 dům koupil Jan Apeltauer. Ten jej v roce 1819 vyměnil s Matějem Tesařem za dům č. 25.
V roce 1847 dům koupil puškař František Nestrašil, který zde žil s manželkou Karolinou (Karlou), synem Emanuelem a dvěma dcerami. Mezi obyvateli domu bychom našli například židovskou rodinu obchodníka se lnem Leopolda Poláka s manželkou a čtyřmi syny nebo obchodníka s potravinami Josefa Kotíka s manželkou, synem a dvěma dcerami. Bydlel zde také státní oficiál Josef Haulena s manželkou, dcerou a otcem. Další byty obývali zednický tovaryš Jan Kotík a bývalý obchodník Antonín Hromádka s manželkou.
Roku 1869 už majitel domu puškařské řemeslo neprovozoval. Jeho syn Emanuel Nestrašil měl v domě obchod, proto k obyvatelům Nestrašilova bytu přibyl ještě kupecký mládenec a učedník. Ostatní nájemníci se vyměnili. Patřil k nim malíř Josef Stýblo s manželkou a třemi syny, knihař Karel Berens s manželkou a dvěma pomocníky i starý sítař Matěj Pfeifer se svobodnou dcerou, která se živila jako švadlena. Pak zde bydlel ještě penzionovaný c. k. hejtman Karl Latscher.
V roce 1882 převzal dům od svého otce Emanuel Nestrašil, který byl v letech 1876-1887 starostou města. Kromě rodičů bydlel v domě s manželkou Arnoštou (Ernestinou), její dcerou a svými dvěma neteřemi. K domácnosti dále patřil učeň a děvečka. V dalších bytech bydleli učitel národní školy Alois Matějka s manželkou, synem a služkou, obuvník Jan Širek s manželkou, třemi syny, čtyřmi obuvnickými dělníky a učněm a manželé František a Rosalie Krčálovi, kteří žili „od příjmů ze svého skrovného kapitálu“. V přízemí starostova domu město zřídilo „dětskou zahrádku“ (mateřskou školu), která byla otevřena 29. 10. 1885.
V roce 1888 byl dům prodán v dražbě. Novým majitelem se stala obecní spořitelna, ale manželé Nestrašilovi s dcerou i učněm zde i nadále bydleli. V domě bylo evidovaných ještě pět dalších bytů. Bydlel zde stolařský mistr Ferdinand Bezděk s manželkou, synem a dvěma dcerami, dále židovský lékař MUDr. Nathan Berger s manželkou, synem, dcerou a dvěma služkami, které byly vyznání katolického. Vedlejší byt obýval kožešnický pomocník Josef Eichler s manželkou, synem, který pracoval jako diurnista u c. k. zeměměřictví, dcerou a služkou. Další dva byty užívaly vdovy. Ovdovělá pětaosmdesátiletá Rosalia Krčálová měla na bytě výměnkářku Františku Pitlíkovou, která byla ještě o pět let starší. Vdova Marie Friedlová, svíčková bába (prodavačka svíček), se dělila o byt s posluhovačkou Annou Štěpánkovou.
Roku 1901 koupil dům František Frgal, který se po neshodách odtrhl od Šaškovy tiskárny, v té době existující pod firmou Šašek a Frgal. Zřídil si zde vlastní tiskárnu, už prvního listopadu 1904 však zemřel. Obchod v domě provozoval Jan Janíček, který zde žil s bratrem, hospodyní, kupeckým pomocníkem a třemi učni. Ten se však brzy odstěhoval do vlastního domu č. 119. V dalších bytech bydleli profesor zemské reálky Albert Novák s manželkou, matkou, dcerou, synem a služkou a ředitel reálky Zikmund Horváth s manželkou, dvěma dcerami, pěti syny a služkou.
Po smrti Františka Frgala se majitelé rychle střídali, až roku 1921 dům od pátého majitele koupilo Hospodářské družstvo Velké Meziříčí. V domě žil např. obvodní lékař MUDr. Josef Klapal s rodinou, profesor reálky Michal Svoboda s rodinou nebo strojvedoucí Josef Kalous s manželkou, třemi dcerami, synem a synovcem, který byl studentem reálky. Bydlel zde také řezník a uzenář Eduard Gretz s manželkou a dvěma učni, kterého v roce 1921 vystřídal Alois Grec s rodinou. V roce 1935 byl dům přestavěn pro potřeby družstva. Zvětšena byla i sýpka ve dvoře.
Roku 1952 byl dům znárodněn a provoz začleněn pod krajský výkupní podnik Jihlava. V současné době je majitelem domu město a sídlí zde DÓZA, středisko volného času.
Marie Ripperová
