Ze zámku: Možnosti přírodního koupání na archivních snímcích
Zveřejněno 10. 7. 2026 9:40
Státní svátky věrozvěstů Cyrila a Metoděje i Mistra Jana Husa, které slavíme v počátku sedmého měsíce roku, dávají tušit, že dnů volna bude vícero. Je to čas, kdy teploty šplhají vysoko nad nulu a my se těšíme na letní dobrodružství, objevné cesty za poznáním, a především možnost, kde zchladíme naše sluncem rozpálená těla. Jelikož většina našich předků nepodnikala daleké výpravy do přímořských letovisek, musela se spokojit s tím, co bylo doma nebo za humny.
Snad nejoblíbenější je údolí Nesměř, kde řeka Oslava, pramenící v jižní části Žďárských vrchů, inspirovala už pány spisovatele Demla, Březinu či Vodičku. Jak se dozvídáme z oblíbeného prvorepublikového průvodce Album města Velkého Meziříčí a okolí, „spěchá k nám od Ostrova v řečišti nejprve mělkém, se dnem písečným, pak hluboko vyrvaném mezi strmými skalisky rulovými, jež dodávají údolí tomu ráz divoké romantiky. Severozápadně od města zove se Peklem, jihovýchodně Nesměří.“ Zatímco údolí Peklo již dávno zatopila Mostišťská přehrada, kde je koupání zakázáno, Nesměř se svým oblíbeným „placákem“ kousek od samoty Letná je vyhledávaným místem dodnes.
Zejména uvolněná doba první republiky dopřávala zaslouženou relaxaci jak trampům, kteří tábořili v údolí řek, tak začínajícím chatařům a milovníkům letních bytů. V roce 1929 vzniklo Obecně prospěšné družstvo Letná se sídlem ve Velkém Meziříčí, „jehož ředitelem dle smlouvy společenstevní byl pekař František Neuman, náměstkem hoteliér František Mottl, obchodním jednatelem účetní Bedřich Böser, pokladníkem Stanislav Konopčík a členy představenstva choť profesora Marie Kořínková a tesařský mistr Karel Kozina. Účelem družstva jest opatření levných a zdravých bytů, zejména stavbami vhodných domů a zařizování jich.“ A tak časem na Letné vyrostly letní byty, které se o prázdninách staly útočištěm před žárem velkoměsta. Občerstvit se bylo možné v oblíbené restauraci Letná na levém břehu a o kus dál na protější straně u Šídlů.
Další kráskou, jež uchvacovala milovníky přírodního koupání, byla bohatě meandrující řeka Balinka s pramenem v Arnoleckých horách. I zde se kromě rybolovu dalo ovlažit a vydovádět. Do Balinského údolí rádi chodívali lidé hlavně z Horního Města.
Rovněž nedaleké tajemné jezírko, na jehož dně se dle různých pověstí ukrývá zlatý zámek nebo propadený mlýn, skýtalo v minulosti možnost smočit znavené tělo. Toho však vzhledem k různým strašidelným povídačkám využívali jen ti nejodvážnější, a proto raději volili Palečkovy rybníky na kopci směrem k Uhřínovu.
A kdo chtěl spojit koupání s turistikou, vypravil se k rybníkům do Mostišť, Netína či Ořechova.
Rybník Jestřábec
Zatímco koupání v řekách bylo umožněno všem, na koupání v rybníku muselo být vyřízeno zvláštní povolení, byť se často porušovalo. A tak si v roce 1925 město Velké Meziříčí pronajalo od velkostatkáře Františka Harracha rybník Jestřábec v malebném údolí Amerika. Nacházela se zde i dřevěná převlékárna, molo a jižní strana byla opatřena uměle vytvořenou pláží. Tuto scenérii zachytil známý velkomeziříčský fotograf Vilím Vilímek. Jedná se o neprošlou fotografickou pohlednici o rozměru 140 x 90 mm.
Dana Cejnková, foto Archiv Muzeum VM
