Seriál ze zámku: Jelínkova koželužna v archivních fondech muzea
Zveřejněno 24. 9. 2025 9:28
Od tovaryše k továrníkovi. Tak by se dal nazvat příběh podnikatelské rodiny Jelínkovy. Příběh trpělivé práce, odhodlanosti, nezměrného úsilí a sociálních jistot. Vždyť Jelínkova koželužna proslulá díky třem generacím Jelínků nepropouštěla ani v době velké hospodářské krize!
Jak asi tušíte, řeč je o jedné, svého času nejúspěšnější, továrně v našem městě. Koželužna založená Antonínem Jelínkem v roce 1863 si cestu k prosperitě budovala postupně. Nejprve začínala se třemi tovaryši a během osmi dekád se z malé řemeslné živnosti vypracovala k modernímu podniku nadregionálního významu. K domu č. 13 na náměstí, který si dodnes mnozí lidé spojují s jeho novodobějším názvem SVIT, později přibyly pozemky za řekou Balinkou. K modernizaci přispěla i elektrárna na Malé Stránce zásobující proudem celé město a k potěše místních obyvatel i v roce 1919 otevřená plovárna a Lidové lázně Riviéra. Byly chloubou a místem relaxace dalšího pokračovatele rodu, Karla. Ten jako první ještě za Rakouska-Uherska začal vyrábět kaučukovou teletinu. Třetím velmi schopným a prozíravým podnikatelem se stal jeho syn Antonín, pojmenovaný po dědečkovi. Věnoval se výrobě barevných materiálů na dámskou obuv, sportovní boty a od roku 1936 i na lakýrky. Vyvážel 3 vagony usní týdně, exportoval do celého světa. Zaměstnával 140 lidí. V době Protektorátu byl starostou města a ani po válce nebyl jeho život nudný. Vyšetřování v souvislosti s velkomeziříčským povstáním ho mělo usvědčit z kolaborace, což se naštěstí neprokázalo, a tak v práci pokračoval. Po únorovém převratu, kdy byl služebně mimo vlast, se opět prokázala jeho prozíravost. Do vlasti se již nevrátil a v emigraci v Irsku zůstal až do své smrti v roce 1980.
Některé dokumenty z Jelínkovy koželužny se do našeho muzejního archivu dostaly v roce 2015 díky někdejšímu řediteli Pavlu Babákovi. Soubor materiálů shromáždil během 90. let 20. století. Oko badatele tak zaujme např. mimořádně graficky zdařilý hlavičkový papír fy Jelínek a syn (JAS) či vtipné tablo Jubilanti práce. S napětím můžete prostudovat protokol vyšetřovací komise ONV VM z výslechu nacistky Friedy Powolné ze 14. 6. 1945, zalistovat ve spisech o zřízení národní správy nad firmou JAS v červenci 1945 a jejím následném zrušení z dubna 1946. Z novinových výstřižků se dozvíte o osudech koželužny během let. Cennou položkou jsou civilní i rodinné fotografie majitelů, továrních budov a zaměstnanců. Nahlédnete do loužné dílny, sledujete výrobní procesy jako odchlupování, odvápňování, měkčení a stříkání kůží, prohlédnete si parní stroj z roku 1913. Letní i zimní radovánky pak zažijete díky fotografiím z ateliéru Rudolfa Skopce, který mistrně zachytil atmosféru lázní Riviéra.
Program oslav 80 let závodu
Ačkoliv doba protektorátu veselí příliš nepřála, bylo přece jen nutné neopomenout důležité výročí založení Jelínkovy koželužny. Stalo se tak v pondělí 13. 9. 1943. Na programu, jak je patrné ze strojopisu, byla dopoledne hudba, proslovy, přesnídávka i trochu práce. V odpoledních hodinách se v závodní kuchyni podávala káva a rozdělovaly se dary. O tom, že se pan továrník Jelínek a jeho předkové Karel a Antonín těšili hluboké úctě, svědčí vřelá přání od úřednictva i závodního výboru. V nich vzpomenuli nesnadných začátků zakladatele i nástupce a svou houževnatou pílí firmu postupně zvelebovali. Dělníci, kteří zase ocenili Jelínkovu podporu sociálně slabších zaměstnanců, slíbili, že v nich „pan chef nalezne vždy spolehlivé spolupracovníky, kteří pro další vývoj a zabezpečení podniku učiní vše, co jest v jejich silách“.
Dana Cejnková, Muzeum Velké Meziříčí, článek do VM na září 2025.
