Tam, kde se míchají koktejly, leželo kdysi uhlí
Zveřejněno 5. 6. 2025 8:52
Na začátek obligátní otázka, jak jste se k práci barmana vůbec dostal?
Ve dvaceti letech jsem se rozhodl, že chci pracovat v gastronomii. Vystudoval jsem střední integrovanou školu obchodní, takže jsem s tímto oborem neměl vůbec žádné zkušenosti. Udělal jsem si základní barmanský kurz, který mi ukázal cestu a dodal mi elán. Takže jsem si ve dvaceti letech pronajmul hospodu, a tím to začalo.
A jak to bylo dál?
Další moje cesta vedla přes Blues Brother bar, kde jsem pracoval pod panem Nováčkem jako barman, pak jako provozní. Po necelých dvou letech jsem odjel na Slovensko, kde jsem pracoval v jednom z nejlepších koktejl barů na Slovensku. Tam jsem vydržel rok. Přišly ovšem zdravotní problémy, tak jsem se vrátil domů. Tady jsem si pronajmul hospodu a pak přišla zpráva, že se Blues Brother bar bude prodávat. S panem Nováčkem jsme se domluvil, a tak jsem se stal novým majitelem baru.
Vraťme se na Slovensku, chápu to dobře, že práce tam vám profesně dala asi nejvíc?
Je to tak. Hodně brzo jsem se dostal za bar. Tehdy tam byl hodně kvalitní alkohol, a tak jsem se brzo naučil pracovat s těmi nejkvalitnějšími ingrediencemi a s mixologií obecně.
I v tomto oboru jde vývoj samozřejmě dopředu. Jezdíte pořád po kurzech a školeních?
Po kurzech už nejezdím, ale vzdělávám se sám. Občas zajedu na nějakou odbornou degustaci. Dostatek znalostí už mám, udělal jsem si úspěšně i someliérský kurz, analog bartenting institut...
A na soutěže barmanů jezdíte?
Soutěže mě moc nebavily, ale nějaké jsem absolvoval. Podařilo se mi dostat mezi čtyřicítku nejlepších barmanů na soutěži Finlandia competition. Toť můj největší úspěch.
Jaké vlastnosti musí mít barman?
Musí mít v první řadě vášeň pro tu práci, protože tato práce nikdy nekončí. Není to práce, je to životní styl. A je to práce s lidmi, a ta je vždycky složitá, ale krásná.
Existuje nějaký koktejl, který je takovým barmanským svatým grálem?
Neexistuje. Je hrozně moc druhů koktejlů, které se více méně odvíjí od zhruba stovky základních koktejlů. Je to podobné, jako když DJ remixuje staré hity a dává jim novou tvář.
Jaké koktejly mají lidé dnes nejraději?
Je to jako na houpačce. Lidi si dneska hodně vybírají, a tak párkrát do roka dělám speciální menu, aby lidé ochutnali něco nového. Ale prostě klasiky jsou věčné, a to klasiky jako mojito, cuba libre, piňa colada.
Pojďme k Blues Brothers baru, který je tu dvacet let. Co se za tu dobu změnilo?
Změnilo se toho tady hodně, jen toho personálu, co barem prošlo. Ti lidé, kteří sem tehdy chodili, dnes už mají rodiny, ale občas rádi z nostalgie přijdou. Je to příjemné, když se lidé vrací. Pan Nováček se před dvaceti lety pustil do něčeho, co tady nikdy nebylo, otevřel koktej bar. Nikdo asi nevěřil, že to tak dlouho vydrží. Já se snažím navázat na to, co on tady tehdy rozjel, a posouvat dále.
Koktejl bar ve městě velikosti Velkého Meziříčí je asi rarita, že?
Je to tak, široko daleko nic takového není. V Jihlavě je koktejlový bar, ale jinak koktejl bary jsou záležitostí velkých měst.
Čtenáře, kteří nejsou pamětníci, bude určitě zajímat, co v těchto prostorách bylo před Blues Brother barem?
Byl tady sklad uhlí, pak tady chvíli byla čajovna a teď my.
Na sobotu 7. června se chystá oslava dvacetin, co bude?
Oslava bude na nádvoří společně s tradičním festivalem Bezproudoff. Budou tady tři kapely a jedno překvapení, to neprozradím. Bude doprovodný program pro děti, tetovací salon, tři bary a další.
Petr Chňoupek
