Kouzlo starých časů na devatenácti metrech
Zveřejněno 5. 3. 2026 9:51
Klub železničních modelářů TT Velké Meziříčí jako každý rok i letos připravuje výstavu modelové železnice TT v suterénu ZUŠ, a to o víkendech 7. – 8. března a 14. – 15. března vždy od 10 do 18 hodin. O vlacích a o kolejišti, které bude na výstavě k vidění, jsme si povídali s členem klubu Pavlem Stupkou.
Letošní ročník už je tedy za dveřmi, po kolikáté se výstava koná?
Letos je sedmnáctý ročník. První ročník výstavy proběhl v roce 2007. Jeden rok se výstava nekonala kvůli technickým problémům a jeden rok nám nedovolil výstavu otevřít covid.
A jak to všechno začalo?
Ve městě je pár lidí, kterým se vlaky líbí a měli doma nějaké svoje výrobky. Na začátku tohoto tisíciletí jsme se s klukama dohodli, že dáme něco dohromady. Neměli jsme prostor, kde bychom se své zálibě mohli věnovat, tak jsme začínali u jednoho kamaráda doma. Sestavili jsme první kolejiště o rozměrech tři krát jeden metr a rozhodli se, že je vystavíme. Příležitostí k tomu se staly oslavy železniční trati Křižanov – Velké Meziříčí v roce 2003. Pak přišla možnost využít volných prostor na ZŠ Školní. Místnost byla tak velká, že jsme se rozhodli kolejiště zvětšit. Takže jsme nastavovali a nastavovali a než jsme se dostali k tomu, že kolejiště vystavíme, museli jsme prostory zase opustit. Odstěhovali jsme se do nevyužitých suterénních prostor zušky, kde jsme dosud. Místnost má asi sedmnáct metrů na délku a my prostor plně využíváme. Naše kolejiště má dnes rozměr devatenáct krát jeden metr. Není to ovšem konečné číslo.
Vaše kolejiště je celé v měřítku TT, tedy 1:120?
Od začátku se v tomto měřítku pohybujeme. Všichni k němu máme kladný vztah. Zdá se nám optimální – lze při něm zachovávat rozumné vzdálenosti a dají se v něm ještě relativně dobře vlaky modelovat. Jsou i větší měřítka, ale ta už jsou příliš náročná na prostor.
Vaše kolejiště je známé replikou starého nádraží ve Velkém Meziříčí.
Už od začátku jsme se snažili postupovat jinak než další modeláři. Stanovili jsme si jasná kritéria, přes která nejede vlak. Snažíme se zachovávat epochu, která odpovídá provozu tak před padesáti lety. Na našem kolejišti nelze provozovat nová vozidla a vozidla elektrická. A chceme na něm mít části inspirované skutečností. Ta největší část je model starého velkomeziříčského nádraží. Už když jsme kolejiště začali stavět, věděli jsme, že staré nádraží je odsouzeno k zániku, tak jsme ho chtěli zachovat alespoň takto.
Které jiné objekty na kolejišti budou lidem povědomé?
Například zastávka v Martinicích s původní budovou, jež byla pozůstatkem domu pro dělníky, kteří pracovali na stavbě dráhy. Máme tam také budovu, která odpovídá původní nádražní budově v Tišnově. Dále bych zmínil třeba věrnou kopii kapličky sv. Cyrila a Metoděje v Kochánově. Hned vedle té kapličky jsem měl babičku a vždy jsem litoval, že Kochánov není u kolejí, tak jsem to alespoň takto napravil. Je tam i domek z Družstevní ulice, kterému se říká U Valíčků, kde byl parní stroj, který čerpal z Balinky vodu pro parní lokomotivy, dále třeba výtopna z Rokytnice v Orlických horách, koncová stanice Mistrovice a tak dále.
Budete mít na výstavě letos nějakou novinku?
Každý rok mámě něco nového, protože na kolejišti pořád pracujeme. Letos dáme lidem větší prostor, zrušili jsme stojky s lanem, aby se všichni mohli dostat až ke kolejišti. Po celé délce je kvůli ochraně kolejiště plexisklo. Na samotném kolejišti jsme vyměnili všechny výhybky ve stanici Velké Meziříčí, protože jsme tam měli ještě původní s velkým úhlem odbočení. Nové výhybky umožní provoz na nádraží ještě více přiblížit skutečnosti. Samozřejmě přibydou nová vozidla jako třeba traktor Zetor Major, nějaká osobní auta, a hlavně i nové vlakové soupravy. Je na co se těšit, protože my je většinou nekupujeme, stavíme si je sami. Jsme modeláři, kterým se přezdívá tak trochu hanlivě počítači nýtů. Nám totiž záleží na tom, aby to vypadalo co nejvíc jako ve skutečnosti. Modelujeme třeba i interiéry parních lokomotiv, které nakonec ani nejsou vidět. Počet vlakových souprav nám už teď přesahuje číslo čtyřicet. Nejezdí ovšem všechny naráz, musejí se střídat. Pokud to jde, snažíme se dělat vlaky, které jezdily u nás nebo v nejbližším okolí.
Na kolika lidech taková akce leží?Členů máme sedm, ale pracujících je samozřejmě méně. Na druhou stranu máme kolegy, kteří sice nejsou členy klubu, ale spolupracují s námi externě. Ti nám pomáhají například s elektrotechnikou. Samozřejmě, že už máme plány na další rok. Když budeme mít čas, tak jedno skryté nádraží, kde můžeme mít odstaveno až šestnáct vlakových souprav, rozšíříme na dvojnásobek.
Nebudeme si nic namlouvat, nikdo nemládneme. Máte už nějaké nástupce?
Úplně se to tak říci nedá. Dříve jsme měli vizi, že budeme mít i kroužek pro malé děti a že si ty nástupce budeme vychovávat. Praxe ale ukázala, že děti to baví pouze do té doby, dokud nepotkají počítače a mobily. Rozhodli jsme se tedy, že budeme oslovovat ty starší. Je to ale čím dál složitější. Snad se lidé časem tím virtuálním světem přesytí. Nás vlaky bavily už jako děti, ale na rozdíl od jiných nám to vydrželo až do dneška. Železniční modelářství je kouzelné v tom, že člověk musí mít nějaké znalosti o historii, architektuře, přírodě, chemii, fyzice. Je to průsečík mnoha oborů, a o to je větší šance, že se v tom někdo najde.
Letos si budeme připomínat výročí železniční tratě Studenec – Velké Meziříčí. Bude na výstavě už nějaká připomínka blížícího se výročí?
Loni na výstavě měl premiéru model parní mašinky, kterou bych sem rád v rámci oslav dostal naživo. Jezdit bude samozřejmě i letos. Zatím je všechno v přípravě a nelze s určitostí říci, že se sem parní vlak opravdu podaří dostat. Oslavy by měly být v září. Je to organizačně i finančně náročné. Věřme, že to klapne.
-pch-
