Nový majitel otevře LuGy lidem
Zveřejněno 14. 8. 2026 10:05
Není žádným tajemstvím, že sochař Kristián Kodet v loňském roce prodal bývalé luteránské gymnázium na velkomeziříčském náměstí, a tím zakončil svoji éru u Balinky. Novým majitelem renesančního paláce se stal Josef Jeleček z Třebíče. Josef Jeleček ve Výčapech a v Třebíči vybudoval prakticky od nuly velmi úspěšnou energetickou firmu Tedom. Tu před časem prodal a pustil se zase do jiných oborů podnikání. Jedním z nich bude, vlastně už je, provozování bývalého luteránského gymnázia ve Velkém Meziříčí.
Jak se to vůbec stalo, že jste se rozhodl koupit tak veliký barák ve Velkém Meziříčí?
Ani nevím, jak mě to napadlo. Sháněl jsem nějakou investiční příležitost, procházel jsem realitní portály a tento dům mě zaujal. Jako Třebíčákovi je mi Velké Meziříčí sympatické tím, že je u dálnice. Tak jsem si řekl, že to má budoucnost. Jel jsem se sem tedy podívat. První dojem byl wow – ale co s tím? Okamžitá reakce byla, že je blbost tohle kupovat. Ale ten dům má něco do sebe, co mě přinutilo ke druhé návštěvě. Přijel jsem se tedy znovu podívat, dům jsem si prošel pomaleji, prohlédl si vše, nasál atmosféru. Rozhodnutí dům koupit pak padlo už velmi rychle.
Co vás tedy nakonec přesvědčilo?
Stálá výstavní galerie do tohoto krásného renesančního paláce ideálně sedne, hodí se sem. Ale podle mého názoru na tak malém městě nemůže fungovat dlouhodobě jako byznys. A nepomůže ani blízkost D1. Cestující z D1 sjedou buď za jídlem, nebo zábavou, nebo něčím neobvyklým, co lze navštívit nebo zažít opakovaně. Rozkopané náměstí taky moc nepomohlo. Rozhodnutí Kodetových prodat bylo z mého pohledu zcela logické a pro mě vytvořilo příležitost dům získat, zpřístupnit ho, otevřít lidem, byznysu. Dům je na ideálním místě na náměstí, jako jediný z domů na náměstí je obklopen pozemky, má přístup k Balince a bylo by škoda využívat ho jen na bydlení. Navíc se v tom domě cítím moc dobře.
Nemohu se nezeptat, zda ve vašem rozhodování nehrála roli tak trochu inspirace Bronislavem Valou, který k životu znovu probudil zámek ve Valči?
Ne, nebyla. Nikdy jsem neměl touhu vlastnit zámek nebo něco podobného. Spíše to byla čirá náhoda, že se potkal někdo, kdo potřeboval prodat, s někým, kdo měl chuť něco koupit. Je náhoda, že je to zrovna tento krásný palác. Taky nejsem hoteliér a nemám ambice bydlet na zámku, nebo chcete‑li v paláci.
Tak co s tím tedy uděláte?
Hlavou se mi honily nejrůznější myšlenky. Privátní škola – ostatně k tomu účelu byla budova postavena a má pro školu vhodné dispozice, wellness hotel s restaurací, nájemní bydlení v paláci na náměstí a jiné. Pozval jsem sem spoustu známých, přátel a různých odborníků, procházeli jsme to tady od shora dolů a nakonec jsme došli k nějakému závěru. V první řadě musíme vyřešit energetickou stránku, protože tenhle barák je obrovským žroutem energií. V první řadě nás tedy čeká modernizace nebo výměna oken, protože u nich jsou opravdu velké tepelné ztráty, pak jsou tu ztenčené okenní prostory, které je třeba odizolovat, velké množství tepla utíká stropem a přes půdu. To je jedno velké téma, které musíme vyřešit bez ohledu na to, co v budově bude. S tím souvisí i vymyslet systém topení tak, aby se topilo úsporně a bylo možné topení regulovat. Ten barák prostě musí fungovat, dávat smysl i v zimě, aniž by zruinoval nájemníky nebo majitele. Na tomhle domě je jasně vidět, že to dělal italský architekt, který nějaký mráz a zimu neřešil, nebyl na to zvyklý. Takže prvním cílem je udělat z historického paláce relativně úspornou budovu.
A dál?
Vzhledem k tomu, že nejsem hoteliér, ani nemám v úmyslu zakládat a provozovat školu, zrekonstruuji dům na multifunkční objekt, který se bude postupně probouzet k životu. Spodní patro, konkrétně velký sál, chci rozšířit, protože teď je rozdělen sádrokartonovou příčkou. Vznikne tak multifunkční sál pro různé akce, jako jsou svatby, výstavy nebo konference. Vlastně celé spodní patro bude určeno k těmto účelům. Kromě velkého sálu je zde totiž ještě menší sál a jiné místnosti. Dvě ze tří místností cca 35 m2 budou sloužit jako zasedací či jednací místnosti pro nájemníky domu, i pro případné byznys schůzky cestujících po D1. Bude tady i kancelář správce domu i kavárna pro nájemníky i návštěvníky z ulice. V nádherných místnostech v horním patře, včetně druhého sálu, budou luxusní komerční prostory k pronajmutí. Pro nájemníky by mělo být relativně dostatek parkovacích míst na dvoře. V tomto patře bych rád zkusil coworking. Pro ty, kdo neznají – společné pracoviště pro lidi (jednotlivce) různých profesí, sdílená infrastruktura (internet, tiskárny, kavárna, zasedací místnosti – již jsem zmínil) a komunita lidí. To znamená, že tady bude k pronajmutí pracoviště – stůl, židle, kontejner a nějaké police, a to na flexibilní dobu, konkrétní nebo volný stůl na hodiny, dny, měsíce – podle dohody. Výhodné pro začínající podnikatele, nebo i třeba pro lidi, kteří mají home office, aby nemuseli být doma, tak si to tady za pár korun pronajmou a mohou si sem zajít a pracovat tady mezi lidmi s plným servisem. Parking pro některé nájemníky bude mezi domem a restaurací Passage. Prostor na druhé straně domu bude v budoucnosti pravděpodobně průchozí a bude navazovat na plánovanou lávku přes Balinku.
A ještě jsme zapomněli na půdu.
V části půdy k Balince by měly vzniknout byty. Jak budou velké, ještě nevím. Buď jeden či dva krásné luxusní, nebo více malých. Vše se vyvíjí, ale už začínáme pracovat na architektonické studii. Takže multifukční dům, nahoře bydlení, v patře byznysové prostory a spodek otevřený pro lidi. V budoucnu by měly být ty velké dveře stále otevřeny, aby tam byl průhled na dvůr a lidé věděli, že mohou dovnitř. Luterán by měl být prostě otevřen ze všech stran. Ale znovu zdůrazňuji – vše je živé, bude se diskutovat s památkáři, architekty, vše se může ještě měnit.
Jaký máte časový plán? Kdy to všechno bude?
Vzniká architektonická studie, která bude během dvou, tří měsíců hotová. Až ji projednáme s památkáři, tak začneme projektovat. Na půdě bychom mohli začít dělat na jaře příštího roku a na podzim by mohla začít rekonstrukce přízemí a patra. Odhaduji, že někdy v roce 2028 bychom mohli otevřít. Ale už letos tu proběhnou nějaké akce, třeba festival Bezmez, nějaká akce pro děti apod.
Jak už jsme uvedli na začátku, vybudoval jste velkou úspěšnou firmu, kterou jste prodal, ale do důchodu se nechystáte?
Dělám teď, co mě baví. A to jsem vlastně dělal vždycky – dříve mě to muselo ještě navíc živit. Pokud pod pojmem důchod máte na mysli nicnedělání nebo obligátní „budu cestovat“, tak do takového důchodu se zatím nechystám. Kromě pár realitních projektů na Vysočině a v Praze mám ještě podíl v třebíčské firmě Dawell, která se zabývá indukčním ohřevem, takže jsem zůstal ještě částečně v byznysu, i když pouze jako společník. Důchod je tedy zatím pouze pojmenování jedné životní etapy, která mi fakticky život nijak nezměnila.
Mluvil jste o tom, že jste něco, jako je velkomeziříčský luterán, hledal. Měl jste v merku ještě něco jiného?
Hledal jsem něco pro domov pro seniory. Ta myšlenka mě už opustila a dal jsem se jiným směrem a věřím, že luterán byl dobrou volbou.
Jste Třebíčák, znal jste Velké Meziříčí dřív, než jste sem přišel?
Znal jsem ho jen z toho pohledu, že jsem tady najížděl na dálnici nebo sjížděl z dálnice, občas jsme si dali oběd v Jelínkově vile, občas U Bílého koníčka. Teď se snažím město více poznávat. Těším se na nové náměstí, o kterém si myslím, že to bude nádherná, perfektní věc. Moc si přeji, aby zůstalo živé. Musím přiznat, že Velké Meziříčí se mi líbí čím dál víc. Občas sem jezdím z Třebíče na kole a kolem Balinky to je krása, i kolem Oslavy, to, když jedu přes Nesměř na Budišov.
Když vás tak poslouchám, tak jste si ten barák nekoupil ani tak na práci, ale spíše pro radost.
Takový byl cíl. Ze začátku to ale takové nebylo, to jsem si zažil dost stresu, když jsem si naplno uvědomoval, že to nebude vůbec jednoduchý projekt. Ale takové věci bývají, nerodí se snadno, ale o to větší radost vám pak přinášejí, když se povedou. Ale musíte si to odpracovat. Teď už jsem přesvědčený, že jdeme správnou cestou. A i když to od začátku nebude plné nájemníků, tak se nic zlého nestane. Dobré je také to, že cítím podporu od vedení města, cítím, že dost věcí vidíme stejně. Já tady nepotřebuji nutně vydělávat velké peníze na úvěr – ten není, potřebuji z toho mít dobrý pocit. Ale na provoz si dům vydělat bude muset, to je logické.
Petr Chňoupek
