Z knihovny vzniká nové místo pro město
Zveřejněno 8. 9. 2026 8:28
Dva roky fungovala městská knihovna v provizorních prostorách Charity. Přesto ani v tomto nestandardním období nepřestala být místem, kam lidé přicházejí za knihami, setkáváním i kulturními zážitky. Jen v roce 2025 ji navštívilo 62 393 lidí, uskutečnilo se 139 akcí a knihovna zaznamenala více než 43 tisíc výpůjček. To vše navzdory omezenému provozu.
Teď se knihovna vrací do svého původního sídla – výrazně proměněná a připravená na další desetiletí. Přestavba a přístavba za zhruba 90 milionů korun představovaly odvážné rozhodnutí a velkou investici do kulturního života města. Významnou část nákladů se přitom podařilo pokrýt díky zhruba šedesátimilionové dotaci. Současné vedení města se rozhodlo nepřistoupit na myšlenku, že knihovna „ještě pořád stačí tak, jak je“, a dalo prostor její proměně.
Výsledkem je knihovna, která už nebude jen místem pro půjčování knih. Nabídne moderní služby a technologie, multifunkční sál, divadelní scénu i pobytovou zahradu a chce být otevřeným místem pro setkávání lidí napříč generacemi.
O tom, co všechno obnášely dva roky v provizoriu, jak náročný byl návrat a co nová knihovna nabídne, jsme si povídali s její ředitelkou Ivanou Vaňkovou. A protože slavnostní otevření se uskuteční už 10. září, je nejvyšší čas nahlédnout dovnitř.
Pohledem zvenčí se zdá, že dva roky utekly jako voda. Vy jste od května 2024 působili v provizorních prostorách Charity. Utekl ten čas stejně rychle i vám?
Ano, přesně tak. Zprvu se dva roky zdály k nepřežití, ale vcukuletu byly pryč. Určitě hlavně proto, že jsme tento čas využili beze zbytku k přípravě na návrat. Rozkoukávali jsme se pouhý měsíc a hned ten další už začala vznikat koncepce změn.
Jak jste zvládli fungování v přechodném zázemí? Museli jste některé služby nebo oblíbené akce omezit, nebo se vám podařilo zachovat běžný provoz?
Na samém začátku úvah kam s námi po čas rekonstrukce, byla ve hře i možnost rozstrkání jednotlivých provozů různě po městě. Čtenářsky silně nekomfortní varianta se stala minulostí až v okamžiku, kdy do hry vstoupila Charita. Mohli jsme tak s trochou nadhledu a nápaditosti udržet téměř běžné fungování půjčoven i větší část pro nás typických aktivit. Cenou za to, že bylo možné navštívit na jednom místě všechna oddělení, se stal boj s očekávatelnými neduhy starých objektů. Hodně nás potrápilo topení. Na druhou stranu přišly i nečekané benefity. Dospělí čtenáři měli náhle odbornou literaturu i čítárnu více při ruce, děti řádily ve sportovní herně v druhé půli své „tělocvičny“. Dokonce jsme zprovoznili i divadlo. Hodně nám ale kromě výstavního sálu chyběla zahrada. Nebylo kde uspořádat nedělní dětská odpoledne nebo v plné kráse tolik oblíbené letní etapové hry. Špatná akustika pak znepříjemnila nejednu besedu, ale zase nám hrála do karet při stezkách odvahy. Zkrátka, myslím, že jsme si poradili.
Jak na dočasné stěhování reagovali čtenáři? Projevilo se například na návštěvnosti nebo zájmu o služby knihovny?
Knihovna je i za běžných okolností místem laskavých, přátelských a hlavně dlouholetých setkávání. Ovšem až nyní jsme si naplno uvědomili, jak skvělí lidé stávají na druhé straně výpůjčního pultu. Čtenáři nám totiž naprosto vyrazili dech! Hubovali nám snad jen ti, jejichž pomoc jsme při úklidu, drobných opravách a samotném stěhování už nemuseli využít. Můžete mi věřit, že vymydlit a dostat do kondice starou velkou budovu stálo nemalé úsilí. Zrovna jako přenosit všechny ty krabice knih a pořádně těžké regály! To už jsme věděli, že se nezájmu bát nemusíme. Milé špičkování, ať se nestěhujeme zpátky, neboť u pošty je to perfektní, nás provázelo po celý ten čas. Také máme zkušenost, že pro opravdové milovníky příběhů není troška nepohodlí v cestě za výpůjčkou žádný problém. Ověřili jsme si to jak v provizoriu, tak při všech variantách fungování za covidu, nebo aktuálně před otevřením při okénkovém provozu.
Říká se, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Vy se během dvou let stěhujete už podruhé. Platí tohle rčení i ve vašem případě?
Stoprocentně! Když vzpomeneme ještě stěhování z Náměstí na Poštovní, mohu, myslím, prohlásit, že jsem nejspíš jediná ředitelka široko daleko, která za svou kariéru celou – a ne úplně malou – knihovnu přestěhovala hned třikrát. Přibývají zkušenosti, ubývají síly. Ono se také se říká… třikrát a dost! Ale tato odpověď by nebyla úplná bez zmínky o všech ostatních zaměstnancích. Zní to jako fráze, ale když jde do tuhého, opravdu poznáte, kdo je kdo. Já se jenom utvrdila v tom, co jsem věděla už dávno. Mám báječné kolegy! Patří k nám ještě také naši obětaví partneři a partnerky, ochotné dospělé děti a skvělí kamarádi. To jsou lidé, se kterými bych knihovnu přestěhovala i počtvrté!
Co bylo během celé rekonstrukce a stěhování nejnáročnější?
Pokud smím odpovědět sama za sebe, potom za nejnáročnější pokládám stále se stupňující tlak. Vytváří ho řeka. No, zprvu to byl jen bublající potůček našich skromných očekávání a drobných úkolů mimo komfortní zónu. Dnes plavu v temně hučící a rychle se valící široké řece velkých očekávání veřejnosti a spousty náročných úkolů. Velká část z nich mě navíc nutí kormidlovat do neprobádaných vod. Bez vzletných slov je za tím tlakem pocit osobní zodpovědnosti za co nejlepší výsledek celé té „štrapáce“.
Co všechno obnáší přestěhovat knihovnu zpět? Jak dlouho potrvá, než bude vše na svém místě a knihovna se naplno zabydlí?
Stěhování zpátky do sídla je v něčem jednodušší a v něčem zase komplikovanější. Snadnější a také radostnější je díky faktu, že zrekonstruovaná budova má zcela nové a moc pěkné vybavení. Zabalili jsme si tedy s trochou přehánění JEN to, co jsme na novotou vonící police a stoly chtěli uložit. Knihy, hry, CD, časopisy, rekvizity, kostýmy, hračky, dokumenty, tiskárny, květiny, nádobí a hromadu dalších věcí. Jestli jste se někdy stěhovali, vzpomeňte si na tu noční můru a představte si ji tak 100× horší. Máte dozajista v živé paměti, jak jste poté ukládali věci na nová místa hned několikrát, protože to pořád nebylo ono. Mnoho věcí nám také chybí, neboť dosud nebyly potřeba. Právě tím nyní žijeme. Rovněž se ještě stále odstraňují drobné závady a nedodělky stavby, ponejvíce v interiérech. Ale i zvenku je vidět, že zahrada má ještě co dohánět. Myslím, že koncem roku po několika měsících provozu budeme z nejhoršího venku.
Nové prostory představují velkou změnu. Na co konkrétně se nejvíce těší zaměstnanci knihovny? Které místo jste si nejvíc oblíbili a proč?
To byste se musela zeptat přímo jich. Ale skoro bych se vsadila, že nejvíce se těší na čtenáře brouzdající v mírném udivení novými půjčovnami, tedy místy pro ně samotné, myslím, nejoblíbenějšími. Proč? Protože to je samotná podstata naší práce. Péče o čtenáře, péče o fond.
A na co se mohou těšit návštěvníci? Přinese nová knihovna kromě moderního prostředí také nové služby a technologie?
Pochopitelně. Umožnění nabídky nových služeb, technologií a aktivit bylo hnacím motorem rekonstrukce stísněných prostor, v nichž jsme sice zvládli spoustu věcí, ale improvizace má své limity. Udělat ze sklípku na brambory svépomocí divadlo? Jde to, ale dnes už přece jen trváme na vyšším uživatelském komfortu. Nicméně právě tato tvrdohlavá snaha vykřesat z ničeho maximum možného v nemalé míře dozajista podpořila rozhodnutí o změně. Cesta to však nebyla snadná. Poprvé jsem předkládala zřizovateli informaci o nutnosti větších prostor již před více než 20 lety… Zmiňme jen některé novinky. Hned před hlavním vchodem najdou čtenáři vedle návratového biblioboxu i výpůjční knihobox. Zahnou ostře doprava a stanou před jediným výpůjčním pultem, u něhož si komfortně zavěsí hůl, zapůjčí dioptrické brýle, CD přehrávač i sluchátka. Zřídí si hravě čtenářský průkaz do mobilu. Poplatky uhradí nově i přes terminál platební kartou, což se hodí, třeba kvůli kontrole poskytovatelů e‑knih a audio knih. Pro ty větší nabídneme kompletní digitální knihovnu Palm knih, menším je určena digitální čítárna KUBO. Vydají‑li se klasicky mezi regály, ocení dozajista, že jsme se celý minulý rok věnovali aktualizaci a revizi knihovního fondu. Sestavili jsme lekotéku, rozšířili nabídku společenských her, posvítili si na regionální fond, začali odebírat zpravodaje obcí z okolí, zaměřili se na cizojazyčnou literaturu a provětrali také poezii, leporela a Albi knížky. Vymysleli jsme také zcela originální pohádkové kufříky, které si nikde jinde nepůjčíte. Za pozornost ale stojí také třeba vybavení divadla. Už ani zdaleka amatérského. Světla, zvuk, opona, horizont, praktikábly. Prostě všechno pro neopakovatelný divácký zážitek a komfort herců. Zmínila jsem jejich šatnu včetně stojanu na loutky?
Už plánujete akce, které naplno využijí možnosti nové budovy a představí ji veřejnosti?
Ne, neplánujeme. Máme je už naplánovány. Pro aktivity se zrodily hned tři skvělé a vzájemně kombinovatelné prostory: multifunkční sál, divadelní scéna a pobytová zahrada. Nápadů na jejich využití jsme měli tolik, že na některé dojde až za pár let. Musela jsem si dokonce vyrobit přehled napříč celým rokem s aktivitami ryze našimi, těmi ve spolupořadatelství či těmi podle jednotných knihovnických not celorepublikových akcí. Tradici našich dětských dnů a stezek odvahy doplní mimo jiné knihovnické kvízy a čtenářské bingo. Léta se podílíme nejen na dni otevřených dveří v katovně, pálení čarodějnic nebo akci Čas na čtení. Už jsme si vyhlídli další partnery pro netradiční projekty, k nimž bude patřit zanedlouho třeba Dýňobraní. Zařadíme se také po bok mnoha dalších knihoven návratem k tradici Nocí s Andersenem. Také z našich čtenářů chceme udělat vášnivé Lovce perel. Chystáme systém nepravidelně pořádaných dílen a poraden i pravidelných setkání klubů. Množné číslo je na místě. Hovoříme o klubech těchto pracovních názvů: Drobci, Mrňata, Děcka, Přes generaci, Dobrá myslivna, Kreativ, Hráči. Aktualizujeme nabídku aktivit pro školy. Objeví se v ní nové besedy i divadelní představení. Zpočátku však třídy lákáme na seznamovací program Poprvé do nové. Protože jen tak obyčejně si prohlédnout knihovnu by byla nuda, celou návštěvu jsme zabalili do soutěžního psího kožíšku! Mohla bych pokračovat, ale nechte se taky trochu překvapit.
Co chystáte na slavnostní otevření, které bude 10. září?
Máte pravdu, slavnostní otevření proběhne ve čtvrtek 10. 9. jako poděkování těm, díky jejichž rozhodnutí a dobré práci se dílo zdařilo, ale také jako představení změny zástupcům kulturních i vzdělávacích institucí, a všem, kteří s námi budou chtít tento sváteční okamžik prožít. Program je u takové příležitosti řekněme předvídatelný: přestřižená páska, pozvednutý přípitek, poutavé proslovy, pořádný potlesk, propagační pozornost, příjemný poslech, pěkná podívaná, prohlídky prostoru, pořádné papání. Prozrazovat podrobnosti prostě… No dobře. Divadlo Ikaros, Taneční orchestr, Kytarový soubor a Taneční obor ZUŠ Velké Meziříčí budou mít dozajista nezanedbatelný podíl na příjemné atmosféře večera. Hned v pátek 11. 9. po setmění uvítáme v několika vlnách ty, kteří si zarezervují svou účast na akci Noční knihovna. Půjde o komentované prohlídky pro milovníky netradičních zážitků. Tu a tam vystoupí totiž ze tmy, když na ně zamíříme svit našich baterek, oživené obrazy. Půjde trochu o free style, na který se moc těší všichni účinkující loutkaři (LoutkyVM), herci (Ikaros), zpěváci (Chrámový pěvecký sbor kostela sv. Mikuláše), dobrovolníci a knihovníci. Trojlístek velkých oslav završí Sousedská neděle 13. 9. I ta je poděkováním. Původně jsme ji plánovali jako Den pro Bezděkov, protože právě tahle část města si s rekonstrukcí užila své. Ale proč byste nemohli přijít i vy, kteří bydlíte kdekoliv jinde? Tato zahradní slavnost bude oplývat uvolněnou atmosférou přátelských setkání. Loutkáři LoutkyVM, kapela Lhotár, komentované prohlídky, soutěže, hry, a to zdaleka není všechno. O něco dobrého se opakovaně postarají studenti Ga‑te Velké Meziříčí. Pokud se ale raději stavíte až v pondělí 14. 9. do klidnějšího běžného provozu, také nepřijdete zkrátka. Po celý první týden nabídneme ukázky obsluhy nových zařízení, průvodcovské služby neznámým terénem, drobné dárky na přivítanou, čtenářskou amnestii, prvoregistraci zdarma…
Rekonstrukce a přístavba vyšly zhruba na 90 milionů korun. V čem podle vás lidé tuto investici pocítí nejvíce?
Zásadní je fakt, že konečně začneme fungovat přesně tak, jak se od současné knihovny právem očekává. Dnes se vezeme na vlně dotační štědrosti, která umožní každé aktivní obci zřizující knihovnu pustit se do zásadnějších proměn jedné ze svých nejstarších a nejstabilnějších institucí. Za dob Masarykových u nás byla vytvořena nejhustší síť veřejných knihoven na světě. Byla to velká věc, i každá prťavá vesnička měla kostelík, hospůdku a knihovnu. Jenže co je stále na očích, toho si po čase přestaneme všímat. Vždyť je to ještě dobré a takhle to stačí. Je skvělé, že vedení našeho města nepřijalo tuhle myšlenku za svou, naopak šlo s kůží na trh, i když i já dosud slýchávám, že jde o vyhozené peníze… protože to bylo ještě dobré a tak to stačilo.
Jakou roli by podle vás měla nová knihovna hrát v životě města? Bude moderním komunitním centrem?
Tady navážeme na předchozí odpověď. Knihovny dříve sloužily pouze jako půjčovny knih. Ono POUZE ale není na místě. Protože právě ty zápůjčky knížek sehrály v naší historii překvapivě velkou úlohu. To jsme ovšem zabrousili k tématu, které třeba rozvineme v bloku věnovanému proměnám role knihoven právě u nás v rámci filozofického festivalu. Tady jenom zmíním, že chceme být místem, kde bude dobře všem i bez pověstné „kartičky do knihovny“. A nejsme v tom vůbec sami! Už před mnoha lety se přestaly sledovat jako nejdůležitější kritérium počty čtenářů, tedy majitelů uvedené průkazky opravňující k výpůjčkám četby, ale počty návštěvníků. Ti přece nic takového nepotřebují, zláká‑li je tematická beseda, vernisáž výstavy, divadelní představení, zahradní muzicírování, setkání s osobností, výtvarná dílna, klub Dobrá myslivna, rodinná hra…
Je v nové knihovně něco, co by před rekonstrukcí vůbec nebylo možné nabídnout?
Před rekonstrukcí neexistoval v knihovně ani jediný prostor s obyčejně důstojným posezením. Také jsme pokaždé vyhodili hlavní jistič současným puštěním rychlovarné konvice a vysavače. Postačí taková odpověď?
Kdybyste měla návštěvníky nalákat jednou větou, proč by měli přijít novou knihovnu navštívit?
Tak to bych nejspíše řekla: „Přijďte si udělat svůj vlastní názor, budete vítáni.“
Text a foto
Martina Váchová
