Vážím si všech, kteří pomáhají. Po dobrovolnících se nám bude stýskat, přiznává Jana Jurková
Zveřejněno 3. 6. 2020 9:13
Díky spolupráci sociálních služeb a města se ve Velkém Meziříčí podařilo velmi rychle zareagovat na pandemii onemocnění covid-19 a celkovou situaci stabilizovat. Poslední týdny ukázaly, že právě sociální služby jsou těmi, kdo společně s pracovníky integrovaného záchranného systému stojí v první linii v boji proti koronaviru. Díky proškolenému týmu pracovníků a zásobám zdravotnického materiálu se staly sociální služby v době krize jednou z nejdůležitějších městských institucí, která dokáže být nápomocná všem občanům. „Nejdříve se snažím promítnout si v hlavě důležité kroky a pak přemýšlím, jak by to fungovalo v praxi. V oboru pracuji přes patnáct let, některé situace si již dovedu představit," říká Jana Jurková, která je od roku 2008 ředitelkou městských sociálních služeb.
Ze dne na den jste se stala jednou z ústředních postav krizového dění ve městě. Každodenní rozvoz roušek, koordinace dobrovolníků, pomoc seniorům nad rámec vaší běžné práce, rozvozy nákupů, distribuce dezinfekce, telefonické konzultace, to je jen základní výčet vašich nových každodenních „povinností". Jak to všechno zvládáte? Dá se na takou situaci připravit?
Opravdu nedá. Po vyhlášení nouzového stavu bylo třeba co nejrychleji reagovat na vzniklou situaci tak, abychom podchytili prevenci nákazy a udělali pro ochranu našich občanů maximum, co bylo v našich silách a možnostech. Nejdříve jsme začali koordinovat malou skupinu dobrovolníků, informovat občany, vše ostatní narůstalo pozvolna.
Neustále slýcháme, že pro staré lidi představuje nákaza koronavirem největší riziko. O kolik seniorů v současné době pečujete? Zajistil vám stát jako poskytovateli sociální péče dostatek ochranných prostředků?
Staráme se přibližně o sto klientů. Na začátku jsme se museli spolehnout pouze sami na sebe, jako první nám nabídlo pomoc město. Až jsme se zásobili, přišla pomoc z kraje, která nyní již funguje pravidelně.
Jak v sociálních službách současnou situaci zvládáte? V jakém režimu dnes fungujete? Zákaz návštěv samozřejmě platí, jaká jste přijali další opatření? Máte nějaká vlastní?
Se začátkem května chci začít opatření pomalu rozvolňovat. Naši klienti vše poctivě dodržují, ani na procházky zatím nechodili. Nákupy jim budeme zajišťovat i nadále. Postupně spouštíme odlehčovací službu pro klienty, kteří mají potvrzeno, že nejsou nakaženi korovavirem. Zároveň si i my musíme každých čtrnáct dní dělat rychlotesty. Již dříve jsem najala specializovanou firmu, která nám vydezinfikovala společné prostory. Stěžejní pracovníci, kteří jsou těžko nahraditelní, pracují odděleně.
Děti malují seniorům pro radost obrázky, zavedli jste povídání po telefonu, někteří se svou rodinou komunikují alespoň přes Skype. Jak klienti situaci snáší?
Opravdu se snaží, ale situace je pro ně náročná hlavně po psychické stránce. Osobní komunikace hlavně s rodinou jim samozřejmě chybí. I proto jsme zřídili telefonní linky, díky kterým si zaměstnanci z Dózy a studenti z gymnázia se seniory povídají a snaží se jim zvednout náladu. I naši zaměstnanci se snaží nad rámec svých pracovních povinností klienty povzbuzovat, vyslechnout jejich problémy a starosti.
A jaké máte personální kapacity? Pokud by došlo k tomu, že by se onemocnění u vás v zařízení objevilo, jaký by to mělo dopad?
O uzavření budovy by rozhodla hygiena. Pro takové případy mám připravený krizový plán, podle kterého postupujeme. Zaměstnance mám rozdělené do tří skupin, v budově by zůstaly čtyři osoby, které by se po týdnu střídaly. Infekční klienti by byli převezeni do zdravotnických zařízení a my bychom museli zůstat v karanténě. Bylo by nutné domluvit i náhradní stravování.
Jak v tomto těžkém období probíhá spolupráce s velkomeziříčskou radnicí?
Město, jako náš zřizovatel, nám je po celou dobu nápomocné. Hledáme společně co nejrychlejší řešení vzniklé situace, která se měnila každým dnem. Z celého výčtu pomoci nám město v první řade zprostředkovalo pomoc od skautů, kteří okamžitě nastoupili do první linie pomáhat společně se zaměstnanci sociálních služeb.
Chválíte si spolupráci s městem jako zřizovatelem. Co další instituce, třeba krajský úřad?
Z Kraje Vysočina a Asociace poskytovatelů sociálních služeb už chodí pravidelně zásoby ochranných pomůcek. Pomoc přišla i z Univerzity Palackého, která poslala seniorům hravé ilustrace pro vyplnění volného času. Brněnská Masarykova univerzita nám prostřednictvím svých studentů také nabízí zdarma dovoz dezinfekce a roušek.
Několikrát jsme během rozhovoru narazily na to, že v tomto krizovém režimu jsou vaší velkou oporou dobrovolníci. Jak se vám s nimi pracuje a s čím vám konkrétně pomáhají?
Je to úžasná mezigenerační spolupráce. Máme jich dnes více než 100 a v pomoci pokračují dosud. Jejich ochota pomáhat je neuvěřitelná. Koordinují se mezi sebou, přitom všem si musí plnit své studijní povinnosti. A co víc, obohacují nás o úsměv na tváři. Skauti se podíleli na tvorbě plakátů, které roznášeli a vylepovali po městě, informovali občany o vládních nařízeních. Řady dobrovolníků také rozšířili dobrovolní hasiči, rodinní příslušníci našich zaměstnanců, kteří se zapojili do směn v sociálních službách. Právě díky této spolupráci jsme mohli nabídnout pomoc i okolním obcím v rámci velkomeziříčského správního obvodu. Dovezli jsme jim roušky a nabídli stejné služby, které poskytujeme ve městě, jako jsou dovozy nákupů a léků nebo odvozy k lékařům. Zároveň se okolní obce zapojily do výzvy šití roušek a začaly nás na oplátku zásobovat.
Během posledních pár týdnů se na vás obrátilo mnoho firem a podnikatelů, kteří vám chtěli nezištně pomoci. Co na to říkáte? Překvapilo vás, kolik lidí nabídlo pomocnou ruku?
Podporují nás různé firmy a podnikatelé, a to nejenom z Velkého Meziříčí. Je to obrovská pomoc. Dostáváme stovky roušek pro děti i dospělé, mám nabídky k zapůjčení automobilů i s brigádníky, dobrovolníkům zajistili teplý oběd. Soukromí podnikatelé spustili výrobu ochranných štítů, které nám darovali, a my jsme je pak předávali lékařům, zdravotnickým zařízením a dalším žadatelům. Musím říct, že mě upřímně dojalo pozorovat, jak jsou lidé k sobě solidární a dokáží držet při sobě.
Jak se osvědčilo sběrné místo roušek na Obecníku, kam lidé mohou od 17. března nosit doma ušité roušky? Máte představu, kolik roušek se prostřednictvím sběrného boxu podařilo vybrat? Komu jste je darovali?
Za celou touto iniciativou domácího šití stojí obrovské množství hodných lidí, kterých si nesmírně vážím. Od okamžiku vyhlášení prosby pana starosty do naší organizace začali lidé posílat opravdu velké množství roušek, sběrný box každý den vybíráme a moc se nám hlavně ze začátku osvědčil. Byl to skvělý nápad. Spousta žen, ze kterých se ze dne na den staly švadlenky, nás stále pravidelně zásobuje. My pak roušky předáváme nemocným, osamělým, seniorům, imobilním, ale také maminkám s malými dětmi. Troufám si říct, že dnes můžeme roušky darovat každému, kdo si o ně požádá. Snažíme se také bez ustání podporovat místní lékárny, nemocnice, polikliniky, a to jen díky vám všem.
Mohou se i dnes na vás lidé obrátit, pokud nemají dostatek roušek nebo jim došla dezinfekce?
Ano, stále vydáváme roušky i dezinfekci. Je možné si ji kdykoliv vyzvednout na adrese Zdenky Vorlové 2001 v Domě s pečovatelskou službou. Na dveřích je uvedené telefonní číslo (736 240 211), na které když zavoláte, rádi vás každý den do 18 hodin obsloužíme.
Co vám v těchto dnech dělá radost? Máte čas odpočívat?
Já většinou nerada odpočívám. Uvařím si kávu, prohlížím si časopis nebo jen v tichosti relaxuji. Nejvíc legrace si užiji při telefonátech s vnoučátky.
Dodala byste něco ráda na závěr?
Moc ráda bych poděkovala všem, kteří nám v posledních týdnech pomáhají a podporují nás. Srdečné poděkování z naší organizace Sociální služby města Velké Meziříčí patří zřizovateli, městu Velké Meziříčí, všem dobrovolníkům z řad skautů, hasičům, rodinným příslušníkům, všem zaměstnancům sociálních služeb, podnikatelům a firmám nejenom z Velkého Meziříčí, všem obcím a jejich obyvatelům, pracovníkům Dózy, dětem, které posílají radostné obrázky, dětem a paním učitelkám ze školní družiny ZŠ Oslavická, studentům středních škol, vysokých škol a všem občanům. Je vás tolik, že není v mých silách vám všem poděkovat osobně, ale věřte, že právě díky vám to společnými silami zvládneme překonat.
M. Hudková
