Seriál ze zámku: Sbírka cínu
Zveřejněno 12. 7. 2022 10:19
Sbírka cínu ve velkomeziříčském muzeu zahrnuje okolo dvou set kusů předmětů. Jedná se především o užitkové a dekorativní předměty k vybavení domácnosti, jako jsou talíře, konvičky, misky, svícny, lžíce či naběračky. Ve sbírce se ale nacházejí také cechovní konvice či předměty náboženského charakteru.
Již ve 14. století se objevilo nařízení, aby každý mistr označil svoji práci značkou a znakem města, v praxi se značky začaly více používat až v průběhu 16. století. Ovšem díky tomu dokážeme nyní určit, z jakého města, popřípadě od jakého mistra konkrétní výrobek pochází. V našich sbírkách se nacházejí například předměty z brněnských, jihlavských či třebíčských dílen, ale nechybí ani značka velkomeziříčská.
K nejstarším předmětům ve fondu cínu v meziříčském muzeu patří dvě zhruba 40 cm vysoké cechovní konvice z 16. a 17. století. Právě cechovní nádoby, především pak konvice, můžeme obecně řadit mezi velmi honosné práce. Tyto konvice byly užívány při jednání cechu jako nepostradatelný prvek, stejně jako například cechovní pokladnice. Na jedné z konvic je letopočet 1682, na druhé pak dokonce rok 1549. Tato starší konvice na sobě nese vyrytý znak cechu řemesla kovářského, kosařského a kolářského.
Zajímavým předmětem ve sbírce jsou například cínové hodiny z první poloviny 19. století, ovšem v jiném provedení než hodiny současné. Tyto cínové fungovaly na principu olejového kahanu odměřujícího čas množstvím oleje, který vyhoří.
Samostatnou kategorii pak tvoří předměty náboženského charakteru, kdy máme dochovány kropenky, mešní konvičky, křížky a v neposlední řadě také věčné světlo.
Některé z cínových předmětů, jako již zmíněné hodiny či cechovní konvici, mohou návštěvníci vidět v rámci výstavy Střípky z depozitáře, která je v letošní sezoně instalována v prohlídkové trase v prostorách muzea. Soubor cínového nádobí ze sbírek majitelů je pak vystaven také ve šlechtických salonech.
Průmyslové zpracování
Zpracování cínu bylo postupně poznamenáno technickým pokrokem a průmyslovou revolucí, kdy začaly vznikat slitiny cínu. Jedním z těchto materiálů byl kov zvaný Britannia, který byl tvořen 90 procenty cínu a 10 procenty antimonu se stopami mědi. Na přelomu 18. a 19. století začaly vznikat firmy zabývající se zpracováním Britanniametalu, k nejznámějším patřila továrna založená roku 1804 Jamesem Dixonem v Sheffieldu. Značka dílny bývala umístěna na spodní straně předmětů, dost často také s číslem modelu. Z této britské produkce máme ve sbírkách například mešní konvičky, přičemž u jedné z nich víme, že se do muzea dostala darem v roce 1928 z jedné meziříčské domácnosti.
Mgr. Lucie Pavelcová
