Meziříčský uličník aneb zajímavé domy v našem městě
Zveřejněno 12. 9. 2025 15:31
Každý dům by mohl vyprávět – o stavbě samé, o majitelích nebo zajímavých nájemnících. Některé z nich si připomeneme. Stále zůstáváme v ulici Komenského, v minulosti nazývané Špitální nebo Panská.
Dům č. 6 sloužil v 16. století jako katolická fara. V polovině 17. století byl vlastníkem Mikuláš Záviška. Ten ho 26. 8. 1649 prodal za 400 kop Janu Houfovi z Dobré Vody. Nový majitel složil závdavek a dále měl dům splácet v ročních splátkách. Brzy však onemocněl a nemohl se starat o hospodářství ani splácet „vejrunky". Dohodl se tedy se Záviškou a 9. 6. 1654 mu dům vrátil. Mikuláš Záviška mu zase musel vrátit složený závdavek a dosud zaplacené splátky. Protože měl sám už jiný dům, znovunabytý dům prodal 30. 8. 1657 Matěji Kolovrátkovi za 400 kop. Dne 20. 9. 1693 dům převzal Matějův syn Jakub Kolovrátek, truhlář. Následujícího roku dům vyhořel a musel být znovu vystavěn. V rodině Kolovrátkově zůstal do roku 1783, kdy ho další z řady Jakubů Kolovrátků prodal Janu Italimu. S domem bylo spojeno hospodářství. Dům má dodnes renesanční jádro a je kulturní památkou.
V letech 1838 až 1873 byl majitelem zámečník Václav Makovský. V domě měl několik nájemníků. V roce 1869 zde kromě jiných bydleli například úředníci finanční stráže. V roce 1873 dům koupili Leopolda a Herman Holzmeisterovi. Mezi nájemníky bychom našli například soustružnického mistra Josefa Motyčku, který zde bydlel s rodinou a s pomocníkem. Dalším obyvatelem byl pekařský mistr Josef Maiek. Jeho domácnost tvořila manželka, 5 dětí, služka a dva učňové. V roce 1890 provozoval pekárnu Vojtěch Formánek, jemuž pomáhal pekařský pomocník a dva učňové. V soustružnickém řemesle pokračoval i Josef Motyčka, který měl pomocníka a učně. Jako další pomocník pracoval jeden z jeho synů.
Roku 1893 dům koupili manželé Vojtěch a Josefa Formánkovi a pekárna v domě pokračovala. Domácnost byla celkem početná. Kromě mistra a jeho manželky do ní náleželi dva synové a dcera, tchyně, švagr, tovaryš, 3 učni, služka a čeledín. Kromě toho pronajímali další tři byty. V roce 1904 Formánkovi dům prodali a zůstali v něm bydlet jako nájemníci. Novými majiteli se stali Jan, Aloisie a Ludvík Veselý. Posledně jmenovaný provozoval v letech 1905-1912 pekárnu.
Dalším majitelem byl od roku 1910 Jan Zamrzla, který si zde otevřel obchod se střižním zbožím. Skončil v roce 1929 a věnoval se redaktorské činnosti. Již od vzniku Velkomeziříčska v roce 1919 byl dopisovatelem, od prosince 1921 až do května 1935 působil jako zodpovědný redaktor. V obchodě se střižním, krátkým a galanterním zbožím pokračoval Karel Kopecký.
V letech 1933-1950 zde měla Hermína Brázdová obchod s lahůdkami, ovocem, zeleninou a květinami. V roce 1950 obchod převzala Jednota a Hermína Brázdová pokračovala jako vedoucí prodejny.
Po smrti Jana Zamrzly dům zdědili příbuzní ze strany jeho manželky Elišky, rozené Hodycové.
Dům č. 7 koupil 16. 12. 1686 od Bartoloměje Korandy postřihač Jan Hürt (Hirt) za 496 kop. S jeho vdovou Marií se 4. 9. 1696 oženil rytec Jan Strčanovský ze Žďáru, a získal tím i dům. Od 7. 1. 1701 byl majitelem jeho zeť Matěj Hetzendorfer, zatímco Strčanovský si koupil dům č. 12. Majitelé domu se pak častěji střídali. Také tento dům je památkově chráněný. Mírně zalomené uliční průčelí napovídá, že mohl v minulosti vzniknout spojením dvou domů. V 19. století byl za domem také soukromý most přes řeku Balinku.
V roce 1857 dům vlastnil úředník okresního soudu Johan Tvrdý. Kromě jeho rodiny zde žila další úřednická rodina Thomase Klucha a dále rodina poštovního expedienta Františka Tučka. V roce 1869 byla v domě v nájmu židovská rodina Kellnerova. Patřila do ní vdova Rebeka, její syn David, majitel mlýna, s manželkou Rufi, jejich pět synů a tři dcery a dvě služky, z nichž jedna byla Židovka a druhá katolička.
Dalším majitelem byl od roku 1872 židovský obchodník Sigmund Witrowský s manželkou Kateřinou. S péčí o jejich pět dětí pomáhala služka katolického vyznání. Z dalších nájemníků byla zajímavá rodina Nádvorníkova, která předtím bydlela v č. 9. Josefa Nádvorníková se živila jako švadlena bílého prádla. Její manžel Johan, původně krejčí, jí ve firmě vypomáhal.
V roce 1890 vlastnila dům velkomeziříčská Obecní spořitelna. Jedním z nájemníků byl kancelista okresního soudu Ignác Skopec, který zde žil s manželkou Kateřinou, dvěma dcerami a synem Rudolfem, pozdějším fotografem. Na byt a stravu měli ještě žáka měšťanky. Dále zde bydlel stolařský mistr Antonín Jaroš s manželkou a dcerou. Společně s nimi žil tovaryš, dva učňové a služka. V domě byly ještě další tři byty.
Roku 1892 dům koupil Vladimír Čech s manželkou Annou, rozenou Mácovou. Do rodiny patřila dcera a syn a také služka. Kromě majitelů už v domě žila jen rodina Skopcova. V roce 1905 starosta Čech zemřel, jeho manželka Anna se o rok později provdala za profesora reálky Antonína Kolovrátka. Po jeho smrti dědil bratr Adolf a sestra Marie, učitelka.
Marie Ripperová
