Meziříčský uličník: Komenského, Špitální nebo taky Panská
Zveřejněno 23. 9. 2025 9:26
Každý dům by mohl vyprávět – o stavbě samé, o majitelích nebo zajímavých nájemnících. Některé z nich si připomeneme. Stále zůstáváme v ulici Komenského, v minulosti nazývané Špitální nebo Panská.
Dům č. 122 hned vedle špitálku je připomínán jako Kronvovský grunt, který patřil Zichu (Zikmundu) Kronvovi. V zastoupení jeho sirotků (Matěje Varhaníka a Jiříka Soukeníka) jej městská rada prodala 7.1.1634 za 300 kop moravských. Novou majitelkou se stala vdova Ludmila Bydlinka, rozená Czialaudka. Později je uváděna jako Ludmila Tetaurka z Tetova, tedy příslušnice šlechtického rodu. Dům byl spojen s polním hospodářstvím. Podle tehdejšího zvyku dům splácela po 6 zlatých ročně. Po její smrti dům 29.7.1653 koupil soukeník Jakub Tůma Rychnovský za 293 zlatých moravského počtu, které splácel po 4 zlatých ročně. Roku 1671 byl dům zpustlý. K novému vystavění se zavázal Vítek Ledaměšťan, který jej získal za 108 zl. moravských. Po třech letech měl začít splácet po 3 zl. Dne 5.9.1675 byl dům prodán krejčímu Pavlovi Plachetskému za 132 zlatých. Splácet měl začít od roku 1676 po 2 zl. Dalším majitelem byl od roku 1726 jeho syn, opět krejčí Pavel Plachetský.
Následovali další majitelé. V roce 1821 dům koupil Václav Šlapal a v jeho rodině se dům udržel přes osmdesát let. Dalším majitelem byl jeho syn Matěj Šlapal, který zde provozoval řeznictví. Kromě toho v domě v roce 1857 bydlel krejčovský mistr Vincenc Pelikán s manželkou. V roce 1869 zde bydlel kromě majitelovy rodiny učitel František Sedláček se dvěma dcerami a sestrou.
Po smrti Matěje Šlapala dům vlastnila vdova Františka, která se věnovala polnímu hospodářství. Dalším majitelem byl syn Jan s manželkou Františkou. Jan byl pekařský mistr, který si k řemeslu držel tovaryše a učně. Kromě toho se věnoval rovněž hospodářství. V roce 1890 choval 3 prasata, 2 krávy i 2 koně. K péči o ně si platil služku a pacholka. V domě byly i další byty. Žila zde vdova po Matějovi Františka s druhým synem Matějem, řezníkem a dvěma dcerami. Další byt si pronajímala vdova po úředníkovi pozemkového úřadu Eleonora Novotná, která v něm bydlela se služkou.
V roce 1900 vlastnil dům stále Jan Šlapal s manželkou. V domě žil řezník Bedřich Šlapal, který měl ovšem od roku 1898 sídlo firmy na Vrchovecké ulici č. 56. Kromě manželky a syna u nich na byt a stravu bydlela i žákyně měšťanské školy. V roce 1910 bydlela rodina Bedřicha Šlapala v domě č. 9 naproti. Živnost byla ukončena v roce 1914.
V domě však i nadále zůstávala řeznická výroba. Byt i firmu zde měli v roce 1900 hned dva řezníci: Josef Suchý a Antonín Příhoda. Další byt obývala vdova Anna Schidlíková se čtyřmi dcerami a švagrovou. Jedna z dcer, Kateřina, byla švadlena, která zde měla rovněž sídlo provozovny. Později se přestěhovali do č. 120.
V roce 1902 dům koupil v dražbě Karel Rumler s manželkou Kateřinou. Zřídil se zde obchod se zeleninou a ovocem.
Od roku 1906 byl majitelem klempířský mistr František Konečný s manželkou Marií. Kromě manželky, dvou dcer a dvou synů s nimi žil ještě dědeček, učeň a služka. Také v této rodině se dům udržel delší dobu. V druhém bytě bydlel c. k. berní správce Josef Haas s manželkou, dcerou a čtyřmi syny. Kromě toho s nimi bydlel ještě ovdovělý otec Bernard Haas a služka.
V roce 1921 už žádné nájemníky neměli. Mistr Konečný měl dva učně. Kromě rodiny a služky zde byla na bytě ještě žákyně měšťanské školy. Po smrti Františka Konečného v roce 1944 pokračovala v klempířské živnosti vdova Marie.
Ve třicátých letech si František Konečný v domě zřídil obchod skleněným, porcelánovým a kuchyňským zbožím a obrazy. Od roku 1934 obchod provozoval syn Vladimír. Živnost zanikla v roce 1951. Zároveň v roce 1947 převzal také klempířství, hned v roce 1949 však živnost ukončil.
