Večer s Alexandrem Mitrofanovem
Zveřejněno 27. 10. 2025 16:54
Přestože cyklus besed je nazván Večer s hostem, s Alexandrem Mitrofanovem jsme se sešli už v odpoledních hodinách. V úvodu náš host předeslal, ať počítáme s tím, že odcházet budeme víc smutní, než jsme přišli. Za sebe mohu říct, že měl bohužel recht.
Na otázku, zda se máme obávat Ruska, odpověděl velmi zřetelně: Ano, je zjevné, že putinovské Rusko touží po ovládnutí míst, kam sahal vliv někdejšího Sovětského svazu, tedy Česko nevyjímaje. Až po (přímo jmenovanou) Aš.
Pan Mitrofanov má dar fakta vřazovat do souvislostí a tak třeba připomněl, že po odchodu sovětských vojsk z Československa to vypadalo, že nás zprávy z Ruska zajímat moc nebudou a Ruska jsme se nemuseli bát. A očekávali jsme, že přechod k demokracii nemine (krom dalších zemí) ani Rusko a je potřeba mu jen dát delší čas a například Německo nebo Spojené státy podporovaly Rusko materiálně. Západu však nedošlo, že dát Rusku pomoc a čas znamená časovanou bombu. Průměrný Rus sice západní moc a pomoc nenáviděl, ale nechtěl „chcípnout hlady", takže jí přijímal a zároveň se Západu vysmíval. Když se dostal k moci Putin, podařilo se mu sice načas stabilizovat ekonomiku, ale ruku v ruce s tím začal omezovat demokratické svobody a nezávislý tisk, novináři byli vražděni. Náš host vysvětlil rozdíl mezi autoritářským způsobem vlády a totalitním a Rusko dnes vidí už jako stát totalitní, kde již nelze vyjádřit jakýkoliv nesouhlas s oficiální propagandou a kde ani nelze žít pokojně svým způsobem života v ústraní. Putin vládne z pozice moci a tu udržuje pomocí strachu.
Mitrofanov se svými vysokoškolskými spolužáky zcela přerušil kontakt, když zjistil, že nedovedou svou zemi vnímat kritickým náhledem a masivní propaganda zasáhla i je, které znal jako lidi schopné vlastního úsudku. Když jsem pak hosta vezla na vlak, ptala jsem se, jestli s někým v Rusku může mluvit otevřeně a důvěrně. Řekl, že tam má kromě rodiny jednoho kamaráda, ale některá témata jsou v rozhovoru zcela zapovězená, protože mu nechce ublížit...
V další části večera jsme se díky otázkám z publika dotkli třeba působení a vizí Alexeje Navalného (jako politik měl velké ambice vládnout), vztahu Trumpa a Putina (Trump je v podstatě Putinův pohůnek), české povahy (někteří lidé budou prostě stále naivní a hloupí) nebo tuzemské politiky. V debatě jsme pokračovali ještě u společného posezení.
Pan Mitrofanov rád využil příležitost vyjádřit vlastní názor a vděčný byl za otázky i rozhovor. Prý se nechá rád zase pozvat.
Díky městu, že podporuje i takováto komornější setkání.
Markéta Slámová
