Uličník - Dům č. 9
Zveřejněno 16. 1. 2026 8:27
Každý dům by mohl vyprávět – o stavbě samé, o majitelích nebo zajímavých nájemnících. Některé z nich si připomeneme. Stále zůstáváme v ulici Komenského, v minulosti nazývané Špitální nebo Panská.
Dům č. 9 je jednopatrový řadový dům gotického původu s hloubkovou dvoutraktovou dispozicí. Objekt dokládá postupný vývoj městské architektury od středověku až do 20. století. V interiéru si zachoval cenné gotické portály a renesanční a barokní klenby. Jedná se o kulturní památku.
Dům se kdysi nazýval Duchoslavův. Po požáru jej roku 1547 znovu vystavěl Martin Kozlovský z Kozlova a v rodině Kozlovských vydržel až do konce 17. století. Až 24. 4. 1699 Pavel Kozlovský, hejtman velkomeziříčského panství, prodal dům Martinu Matulovi za 550 zl. Jak bylo tehdy zvykem, kupec složil 129 zlatých a zbytek měl od roku 1700 splácet po 5 zl. ročně, které měl zaplatit vždy o sv. Havlu. Splácení se mu dařilo, takže už 31. 12. 1716 dům zaplatil.
Matulova dcera Eva se 14. 11. 1719 provdala za Václava Dvorského z Polné. Jejich syn Jan v roce 1745 převzal dům s polnostmi i se „zahrádkou za domem přes vodu ležící“. Dalším majitelem byl jeho bratr Václav Dvorský. Když 24. 1. 1749 Václav ve věku 27 let zemřel, zdědila dům jeho manželka Anna. Ta se 27. 11. 1749 podruhé provdala za Antonína Jašu z Rudíkova. S ním měla sice dvě děti, ale brzy opět ovdověla.
Dne 9. 6. 1756 se Anna potřetí provdala za tkalce Václava Wünsche. Ten vnesl do manželství hotové peníze a „50 kusů skopcovýho dobitka“. Majitelem domu měl být až do své smrti, ale pak měly dědit děti, které měla Anna s předešlým manželem, Matěj a Josefka. Mezitím Wünsch hospodařil a pilně splácel dluhy po svém předchůdci. Když dospěl Matěj Jaša, dostal od otčíma dům v Křižanově a roku 1776 se za sebe i svou zemřelou sestru vzdal podílu na domě.
Majitelem domu č. 9 tak zůstal Václav Wünsch. Po otci dědil v roce 1798 syn Tomáš Wünsch a v roce 1844 zase jeho syn Willibald, zednický mistr. Ten v roce 1855 sešlý dům opravil, a odstranil tak všechny renesanční ozdoby. Dům byl velký, proto v něm v té době byla řada bytů s nájemníky. Patřilo k němu také hospodářství.
V roce 1857 zde bydlel Willibald Wünsch s manželkou Antonií a třemi dcerami. Další byt obývala jeho nevlastní matka Kateřina Wünschová. Mezi dalšími nájemníky byl židovský krejčí Abraham Singer s manželkou Babette, Michael Řezníček s manželkou a dvěma dětmi, nebo obchodní sluha Kašpar Schenk s manželkou, 2 syny a dcerou. V domě bydlel ještě truhlář Václav Hollan s manželkou, dcerou a třemi syny. Jeden z nich se u otce učil řemeslu.
Roku 1869 se chtěl Wünsch vzdát zednického řemesla a věnovat se jen polnímu hospodářství, ale v dalších letech pokračoval ve stavitelství. V domě žil s manželkou, čtyřmi dcerami a služkou. V dalším bytě bydlela jeho nevlastní matka Kateřina, která měla jako podnájemnici vdovu Annu Čermákovou, sedmaosmdesátiletou žebračku. Kromě rodin Holanovy a Řezníčkovy zde bydlel například krejčovský mistr Jan Nádvorník s manželkou Josefou, která byla švadlenou, dvěma dětmi a švagrovou. Holanovi se později odstěhovali do č. 6 a Nádvorníkovi do č. 7. Mezi dalšími nájemníky si můžeme všimnout i knihařského mistra Jana Šaška s manželkou Anežkou, kteří se v tomto roce přistěhovali ze Žďáru. Později si ve městě zřídili tiskárnu.
V roce 1880 bychom mezi nájemníky našli obuvnického mistra Jana Pospíšila s manželkou, dcerou a obuvnickým pomocníkem. Také František Pollak se věnoval obuvnictví, pracoval v Krškově továrně. V bytě žil s manželkou a tchýní. V dalším bytě bydlel c. k. okresní úředník Emanuel Skalka s manželkou, synem a dvěma dcerami. S nimi žila i tchýně Rosalie Závišková a služka. Stále zde žil také Michael Řezníček s manželkou a syny. Z nich Jan pracoval jako obecní úředník a Ladislav jako poštovní a telegrafický výpravčí.
Od roku 1888 byl Wünsch vdovec. V domě žil se svobodnou dcerou Terezií, dvěma vnuky a služkou. Mezi nájemníky byl obuvnický mistr František Vyplašil s manželkou a dcerou, kartáčnický mistr František Prantl s manželkou, třemi syny a dvěma nevlastními syny a nevlastní dcerou. Dále zde bydlel městský důchodní Jan Řezníček se dvěma sestřenicemi. Další byt obýval účetní v knihtiskárně František Frgal.
Po smrti Willibalda Wünsche v roce 1896 byla majitelkou jeho dcera Terezie s manželem Janem Šmidem. V domě bydlel knihařský mistr Karel Studený s manželkou a dcerou. Měl obchod s papírem na psaní na protější straně ulice v domě č. 118. Mezi dalšími nájemníky bychom našli sedlářského mistra Josefa Sobotku s manželkou, dvěma dětmi a učněm nebo kartáčnického mistra Františka Prantla s manželkou a synem, který mu vypomáhal v řemesle jako kartáčnický pomocník. Dva byty obývaly vdovy – Paulina Horáčková se synem Vavřincem, mysliveckým příručím, dalším synem a dcerou a Marie Pešková. Bydlel zde také Karel Šebesta, notářský kancelista u Viléma Kappuse s manželkou Annou, která byla porodní bába. Spolu měli tři dcery a dva syny.
V domě byly i obchody, jejichž majitelé zde nebydleli. Od roku 1897 zde František Bílek provozoval obchod s hotovou obuví. Kolem roku 1900 tu krátkou dobu byla také filiálka třebíčského obchodu šicími stroji a velocipédy Aloise Štourače s vedoucím Josefem Pertlem.
V roce 1910 v domě bydlel stále Karel Studený s rodinou, dále holičský mistr Ludvík Robotka se synem, hospodyní, holičským pomocníkem a učněm. V dalším bytě žila vdova Karolina Buchtová se dvěma dcerami, z nichž jedna byla švadlena a druhá provozovala obchod střižním zbožím. Bydlel zde také kartáčnický mistr František Prantl s manželkou, schovankou, tovaryšem a učněm a řeznický mistr Bedřich Šlapal s manželkou, dvěma syny a dvěma dcerami. Dalším nájemníkem byl kostelník Karel Šťásta s manželkou.
V roce 1921 v domě zůstávala rodina knihaře Karla Studeného, holiče Ludvíka Robotky i vdovy Buchtové. Poslední dvě partaje si přilepšovaly ubytováním studentů reálky. Dalším nájemníkem byl Jindřich Krča, úředník v obchodě se dřevem Felixe Lechnera, který zde žil s manželkou a tchánem. Bydlel zde také Karel Marek, obchodvedoucí v Jelínkově koželužně s manželkou a syny Karlem a Jiřím. V roce 1921 se přestěhovali do domu č. 2.
Roku 1922 dům koupil řezník Alois Grec (Gretz) s manželkou Kristou, který zde provozoval řeznictví.
Willibald Wünsch
* 7. 7. 1812 Velké Meziříčí
† 27. 3. 1896 Velké Meziříčí
Narodil se ve Velkém Meziříčí v domě č. p. 9 na ulici Komenského. Tento dům patřil kdysi pánům z Kozlova, kteří jej po požáru roku 1547 vystavěli v renesanční podobě. Když vyrostl, stal se zednickým mistrem. V roce 1844 převzal rodný dům a v roce 1855 jej přestavěl. Tím zrušil původní renesanční podobu, kterou nahradil moderní fasádou.
Jeho zednickou činnost dodnes připomíná také podoba kostela. V roce 1883 prorazili zedníci pod jeho vedením pod kostelní věží dnešní hlavní vchod do kostela. Do té doby byl hlavní vchod z boku. O svém životě napsal kroniku, kde popisuje také dopad prusko‑rakouské války v roce 1866 na naše město. Zmiňuje se zde i o národní gardě, ustavené v roce 1848.
Marie Ripperová
