Seriál ze zámku: Společenstvo řezníků a uzenářů v archivu muzea
Zveřejněno 27. 2. 2026 7:41
Máme za sebou únor a s ním i období masopustu. Pohyblivého svátku plného tradic, jako jsou maškarní reje a taneční zábavy, kdy hlavní prim hraje setkávání rodin a přátel u prohýbajících se stolů s voňavými božími milostmi, koblihami a domácí zabíjačkou. Pro lidi z venkova běžný jev, měšťanům posledně zmíněné lahůdky dodávali místní řezníci a uzenáři.
Archivní fond dokumentující činnost mužů, kteří již od 16. století mají ve svém cechovním znaku bílého lva s ostře nabroušenou širočinou, se sice na první pohled vzhledem k jediné položce zdá poněkud bezobsažný, ale při bližším prozkoumání zde nacházíme cenné poznatky.
Z materiálů se dozvídáme, že na dávnou tradici řeznického cechu navázala Společnost řezníků v roce 1884, o rok později „si pořídili řeznický prapor, který nechali vysvětit v neděli před Božím tělem v kostele sv. Mikuláše děkanem Klipplem. Kmotrou praporu byla choť tehdejšího okresního hejtmana Jappa a nechyběli ani starosta Möller s celou městskou radou, hasičský sbor s náčelníkem Titem Krškou a další korporace. S praporem se chodívalo vždy v průvodu o Božím těle nebo doprovázel zesnulé řezníky a jejich ženy na poslední cestě.“ Tady se ovšem autorovi vloudila chyba, protože ve skutečnosti byl v té době již starostou Emanuel Nestrašil.
17. února 1924 pak bylo na popud řezníka a pozdějšího prvního předsedy Eduarda Gretze založeno Společenstvo řezníků a uzenářů pro Velké Meziříčí se sídlem tamtéž. Setkáváme se zde se jmény náměstka Františka Šlapala a členy tehdejšího výboru Antonínem Kolouchem, Františkem Liškou a Františkem Hronem.
V Adresáři politického okresu velkomeziříčského se uvádí, že zde v roce 1931 provozovali řeznickou a uzenářskou živnost Josef Holán na náměstí, František Šlapal a Alois Maleček na Horním Městě, Leopold Gretz v Palackého, dnešní Radnické ulici.
Alois Pospíchal na Nádražní ulici, Josef Bouček na Dolním Městě. Rovněž na Dolním Městě pak provozoval koňské řeznictví Emanuel Drobílek. Jmenovaní pánové inzerovali maso „prima, prvotřídní či první jakosti“ a vlastnoruční i strojní výrobky. Pečlivá obsluha pak byla příjemnou a zcela automatickou službou.
Na činnost svých otců zakladatelů zdárně navázali jejich synové, což je mimo jiné i případ Leopolda Gretze, zastávajícího funkci předsedy od roku 1938. Rok 1948 učinil přítrž svobodnému podnikání a s ním zaniklo i velkomeziříčské Společenstvo řezníků a uzenářů.
Památní kniha
Jak čteme v úvodu, kniha byla založená pro zemský pracovní sjezd 10. července 1938 v rámci „Výstavy Horácka“ předsedou Leopoldem Gretzem. Obsahuje portrétní fotografie zakládajících i čestných členů a předsedů společenstva a členů výboru z let 1936-1939. V textové části jsou uvedeny např. zprávy o řeznickém cechu, vývoji společenstva, zápisy o Zemském pracovním sjezdu s podpisy zástupců úřadu a města, stavovských korporací a společenstev z Velkého Meziříčí, Třebíče, Brna, Prostějova, Moravské Ostravy aj. Nachází se zde i výňatek z procítěného proslovu vídeňského předsedy Gustava J. Čížka, zakončený nadčasovým poselstvím: „Pamatujte, že je lepší malý pán než velký poddaný.“
Dana Cejnková, Muzeum VM
