Meziříčský uličník: Dům č. 119
Zveřejněno 20. 2. 2026 9:22
Každý dům by mohl vyprávět – o stavbě samé, o majitelích nebo zajímavých nájemnících. Některé z nich si připomeneme. Stále zůstáváme v ulici Komenského, v minulosti nazývané Špitální nebo Panská.
Dům č. 119
Jednopatrový, původně gotický, dům byl v 16. století přestavěn renesančně a později klasicistně upraven. Uliční průčelí má v patře čtyři okna. V přízemí vlevo je vstup do domu gotickým lomeným portálem s klasicistními dvoukřídlými vraty s ozdobnou výplní. Po pravé straně vrat je novodobý výklad s dveřmi do obchodu. Ve dvoře se dochovala dřevěná pavlač. Dům je památkově chráněn. Ve dvorní části jsou k domu přistavěné přízemní budovy různého stáří a využití, které ale chráněny nejsou.
Dům zvaný Šoustalovský koupil po nebožtíku Karlu Šoustalovi z Volkensteina roku 1684 řezník Mikuláš Hotoš za 500 kop moravských. V roce 1690 ho za stejnou cenu koupil soukeník Jan Palata. Od příštího roku měl začít splácet po 3 kopách ročně. Po jeho smrti dům převzal roku 1713 syn Jan Palata. Majitelé z rodiny Palatovy se střídali půldruhého století. Součástí bylo také hospodářství. V roce 1843 dům koupil Václav 
Pokorný s manželkou Kateřinou. V budově byly dva byty. V jednom bydlel soukenický mistr Jan Lang s manželkou Josefou, která byla porodní bába. Měli tři syny a dvě dcery. Další byt si pronajímal židovský obchodník s lihem Leopold Schnurmann, který zde žil s manželkou Reginou, dvěma syny a dcerou. Majitel domu Václav Pokorný byl státním úředníkem, což přinášelo i občasné stěhování podle toho, kam byl přidělen. V roce 1869 žil s rodinou v Novém Městě na Moravě, kam ho zavedla jeho práce v úřadě. Dům pronajímal dalším státním zaměstnancům, kteří byli zase přiděleni do Velkého Meziříčí. Roku 1869 v domě bydlel notářský písař Jan Schidlik (Šidlik), původem z Luk, s manželkou, synem a čtyřmi dcerami. Zabývali se i zemědělstvím, drželi dvě krávy a prase. Ze dvou služek se jedna věnovala domácnosti a druhá hospodářství. Druhý byt obýval příručí okresního soudu Gustav Keidosch, který se narodil v Haliči, s manželkou a služkou.
Od roku 1870 byl vedoucí pozemkových knih Václav Pokorný (nar. 1810), už v penzi, kterou trávil ve svém domě. V roce 1880 zde bydlel s manželkou, dcerou, dvěma vnuky a dvěma vnučkami a se švagrovou. V druhém bytě žil učitel František Čuda s manželkou, dcerou, dvěma syny a služkou.
Od roku 1890 byl majitelem obchodník Cyril Tesař. K domácnosti kromě manželky, dcery a syna patřil i učeň. V domě bydlel také učitel Josef Dufek s manželkou, dcerou, synem a služkou. Další byt obývaly tři sestry Tesařovy, Marie, Eleonora a Františka. Všechny tři byly svobodné a živily se jako švadleny.
V roce 1900 žil v domě jen majitel Cyril Tesař s manželkou, dcerou a dvěma syny. Dále s nimi bydlela sestra. Na provozování obchodu smíšeným zbožím se podílel příručí a učeň.
Po smrti předchozího majitele dům v roce 1903 koupila Josefa Janíčková. Obývala jej s manželem Janem, třemi dcerami a služkou. Jan Janíček měl od roku 1900 obchod v domě č. 10 na protější straně. Také v novém domě provozoval obchod smíšeným zbožím a pro tento účel si držel příslušné zaměstnance: cestujícího, příručího, dva učně a kočího.
V roce 1911 dům koupil obchodník Metoděj Vaněk. V září 1913 se oženil s Florentinou Špinarovou ze Žďáru. Žil zde pak s manželkou, synem, dcerou a služkou. Obchod smíšeným zbožím rozšířil o železářství. K ruce mu byl příručí a dva učňové. Zemřel 25. února 1959.
Josef Dufek
* 18. 2. 1858 Uhřínov
† 1. 3. 1935 Rosice
Studoval v Jihlavě a v Brně na učitelském ústavu. Po ročním působení v Kulířově učil dalších devět a půl roku ve Lhotkách. Od roku 1892 byl odborným učitelem na měšťanské škole ve Velkém Meziříčí. Po založení reálky ve Velkém Meziříčí v roce 1899 patřil mezi prvních osm vyučujících. Roku 1902 se stal ředitelem měšťanské školy v Rosicích.
V rámci přípravy národopisné výstavy v roce 1893 vydal vlastním nákladem knihu Naše Horácko jindy a nyní. V ní na základě vlastního výzkumu popsal život a zvyky na venkově i ve městě. Zmínil i lidové pověsti a pověry, oblečení a účes, kuchyni, domácí práce, říkanky, obřadní obchůzky a hry dětí a další.
Marie Ripperová
