Meziříčský uličník - dům č. 118
Zveřejněno 17. 4. 2026 6:56
Každý dům by mohl vyprávět – o stavbě samé, o majitelích nebo zajímavých nájemnících. Některé z nich si připomeneme. Sice se blížíme k náměstí, ale zatím stále zůstáváme v ulici Komenského, v minulosti nazývané Špitální, Dolní nebo Panská.
Jednopatrová řadová budova obdélného půdorysu je situována ve východní frontě domů v ulici Komenského. V jádru pozdně gotický dům s dochovanou původní dispozicí byl mnohokrát upravován. V průčelí je asymetricky umístěná hrotitě zaklenutá brána do průjezdu s patníky. Střecha byla původně mansardová. Od roku 1958 je dům památkově chráněný.
Dům držel Jan Pejcha. V roce 1636 „nemoha již déleji pro sešlost věku svého, též pro velikou potřebnost svou“ dům udržovat, prodal jej svému švagrovi Tobiáši Lipnickému za 300 kop počtu moravského. Ten slíbil, „že ho jako švagra svého neduživého chce dochovat do smrti“. Roku 1650 Tobiášův syn Pavel Lipnický prodal dům „slovutnému a učenému muži panu Jiřímu Albrechtovi Biberiusovi“. Protože dům byl zpustlý, cena se snížila na polovinu. Biberius byl rektorem městské školy. Také školní budova v té době chátrala, a dokonce spadla i střecha. Proto děti vyučoval ve svém domě. Nebyl však majitelem dlouho, již v roce 1656 se prodával dům po Štěpánu Tomanovi.
Roku 1680 Vít Novotný splatil dům, který užíval již od roku 1658. Jeho dcera Veronika se provdala za Petra Charváta. Když ji muž opustil, měla problém dům sama „zastati“, proto jej v roce 1709 prodala pekaři Zachariáši Kottichovi za 350 rýnských. Po jeho smrti se vdova Kottichová provdala za Filipa Kolovrátka a ten roku 1736 koupil dům od dědiců po Zachariáši Kottichovi. V roce 1740 dům v ceně 560 zl. vyměnil s Matějem Fibrichem za jeho dům č. 3. Ten měl ovšem nižší cenu, proto Fibrich musel doplatit ještě 200 zlatých v hotovosti.
Pak se v letech 1769-1810 vystřídalo dalších šest majitelů, až v roce 1812 dům koupil c. k. úředník Jan Rišánek. Po jeho smrti v roce 1855 zdědila dům Karolína (Karla) Heská, choť knížecího důchodního. Rodina měla služební byt na zámku. V jejich domě bydlel krejčí František Melichárek s manželkou a sestrou, svobodná Maria Šťastná a rovněž svobodná Amalia Zalejská.
V roce 1869 už majitelka bydlela ve svém domě s dcerou, lokajem, služkou a hospodyní, zatímco manžel zůstal ve služebním bytě. Jako manželka ředitele knížecího velkostatku žila ze svých důchodů. Druhý byt užíval katastrální adjunkt Jan Hamža s manželkou. V dubnu 1871 Karolína Heská ve věku 66 let zemřela. Dům zdědila dcera Barbora (Babette) Heská, ale v roce 1879 jej koupili manželé Ema a Josef Suschny.
Josef Suschny obchodoval se lnem. V domě žil s manželkou, synem a dvěma dcerami. K rodině dále patřila matka Johana Suschny, vdova, neteř a synovci Paulina, Max a Egmund Müllerovi a Richard Steiner. Ti všichni byli Židé německé národnosti. Dále tu bylo služebnictvo, které bylo katolické. Kočí, kuchařka a kojná byli Češi, vychovatelka měla národnost německou. Kromě toho v domě bydlel inženýr Wilhelm Suhr, evangelík z Německa. Rodina chovala dva koně a krávu. V roce 1890 přibyl ještě jeden syn. Dvě služky i kočí byli katolíci, domácí učitelka Židovka.
Také následující majitelé byli dobře situovaní Židé. V roce 1899 dům koupil městský lékař Dr. Nathan Berger, který předtím bydlel naproti v č. 10. V domě žil se svou manželkou Berthou, synem a dcerou. Dvě služky byly katoličky. V dalších bytech bydleli dohazovačka Anna Poláková se třemi syny a pokladník dráhy Tomáš Kolejka s manželkou Vilmou a služkou.
Netrvalo dlouho a opět došlo ke změně majitele. V roce 1906 dům koupila meziříčská spořitelna. Budova sloužila jako penzionát odborných škol Světlá, které ještě tehdy neměly svoje zázemí. Bydlelo zde jednadvacet chovanek z bližšího i vzdálenějšího okolí. Našli bychom mezi nimi například dívky z Jičína, Litomyšle, Hradce Králové, Tišnova, Vyškova, Prostějova, Boskovic, Olomouce, Kroměříže, Moravského Krumlova, ale i z Volyňské gubernie v Rusku. S nimi bydlely také dvě služky a tři učitelky. V roce 1921 v penzionátu pobývalo dokonce 26 chovanek, které pocházely nejen z celé Moravy, ale i z Domažlicka nebo z Prahy. Byly jim k dispozici dvě služky, a kromě toho v domě bydlely ještě čtyři učitelky.
V roce 1923 škola Světlá otevřela vlastní budovy. Dům od spořitelny v lednu 1925 odkoupila obec za třicet tisíc korun. Dalším majitelem byla Moravská banka v Brně, která dům koupila v lednu 1939 za sto devadesát tisíc korun. Měla v úmyslu jej zbořit a na jeho místě postavit činžovní dům. Vzhledem k situaci za 2. světové války k naplnění záměru nedošlo. V roce 1950 dům koupil MNV Velké Meziříčí a nadále sloužil k bydlení.
Marie Ripperová
