Seriál ze zámku: Vladimír Čech v archivním fondu muzea

Zveřejněno 17. 4. 2026 7:40

Jedním z mála míst veřejné zeleně u nás jsou Čechovy sady. Přestaňme nadávat, když se nám nedostává dechu cestou do strmého kopce, který od roku 1953 protnula železnice, a zamysleme se nad osobností, po které se jmenují. O významu Vladimíra Čecha svědčí také název ulice na opačné straně města a jeho stopy nalezneme i v jednom z muzejních fondů.

Vladimír Čech se narodil 25. 10. 1848 v Peruci a do Velkého Meziříčí ho podobně jako jeho souputníky přivedlo povolání učitele na rolnické škole. Našel zde i svou lásku a budoucí manželku Annu Mácovou, dceru mlynáře na Ostrůvku. V místě bývalé přádelny zřídil v roce 1888 technicky mimořádně hodnotnou továrnu na výrobu kachlí, jež např. disponovala podzemním potrubím na odvod par. Jako pokrokový podnikatel vydal propagační brožuru s nákresy mnoha druhů barevných kachlových kamen. Podnikání však nemělo dlouhého trvání, neboť v roce 1890 provozovna vyhořela.
Čech však nezahořkl a rozvíjel i své další oblíbené aktivity. Jako literát psal naučné články, nevyhýbal se poezii i próze. Ostatně to měli v rodině, mnozí z nás si jistě vzpomenou na tolik známý citát jeho bratra Svatopluka: „Sláb jenom ten, kdo v sebe ztratil víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl“ či nejznámější z jeho děl „Výlety pana Broučka…“. Vladimír vydával časopis Květy, po bratrově smrti působil i jako redaktor. Nechal je pak tisknout u Šašků v domě č. 12 na náměstí. Jako typický self‑made man se vypracoval na pozici starosty místní jednoty Sokola, byl zakládajícím členem a místopředsedou Okrašlovacího spolku. Ten na jeho počest a v místech mu obzvláště milých vybudoval park – sady, pojmenované právě po něm. Lhostejný mu nebyl ani vztah k městu, jehož byl v letech 1893 až 1897 radním, v letech 1901 až 1905 dokonce starostou. V této funkci odešel na věčnost 5. 7. ve tři hodiny odpoledne téhož roku v bavorském Reichenhallu. Jak se dále dozvídáme ze smutečního oznámení podané „hlubokým žalem sklíčenou vdovou Annou a dětmi Olgou a Vladimírem“, byla po následné repatriaci „jeho tělesná schránka dne 9. 7. v 17 hodin v domě smutku č. 7 vykropena a na místním hřbitově k věčnému spánku uložena.“ Na dalších parte se pak loučí Obecní zastupitelstvo, Tělocvičná jednota Sokol a Sokolská župa Horácká.
V nevelkém fondu Vladimíra Čecha se nám také dochoval Čechův rukopis „Pomáhejme zvítězit!“, ve kterém je patrná autorova lyrická i vlastenecká stránka. Začíná slovy „Pamatuji to jako dnes: Byl máj, vzduch voněl mladým životem, na lukách zrála tráva. Seděl jsem zadumán nad časopisem černě zarámovaným. Palacký zemřel! Což lidé toho druhu také umírají?“
Nalezneme zde i tři dopisy adresované do lázní novináři Dr. Serváci Hellerovi z června a září roku 1899, kde přemítá o směřování časopisu Květy, o nelehké ekonomické situaci, nákladech na vydávání apod. Vždy se loučí slovy „Se srdečným pozdravem Tvůj nejoddanější…“. Na několika fotografiích spatříme Vladimíra Čecha nejen v civilním oděvu, ale i v sokolské uniformě.
Musterbuch färbiger Kachelöfen
Propagační materiál – německy psaný vzorník neznámé datace tištěný Aloisem Wiesnerem v Praze obsahuje 20 kreseb převážně vysokých kachlových kamen s uvedením šířky a hloubky soklu, celkové výšky kamen v centimetrech a schopnost vytápění v metrech krychlových. Ačkoliv se v názvu uvádí, že se jedná o barevná kamna, tištěné obrázky uvnitř jsou černobílé. Nabízí se tedy otázka, zda k této brožuře musel Vladimír Čech psát nebo vydávat doplňkový nabídkový list či prospekt, kde podrobně informoval potencionální zákazníky, o jaké barvy kamen se přesně jedná.