Meziříčský uličník aneb Zajímavé domy v našem městě
Zveřejněno 22. 5. 2026 12:18
Každý dům by mohl vyprávět – o stavbě samé, o majitelích nebo zajímavých nájemnících. Některé z nich si připomeneme. Sice se blížíme k náměstí, ale zatím stále zůstáváme v ulici Komenského, v minulosti nazývané Špitální, Dolní nebo Panská.
Masné krámy
Za hřbitovní zdí za kostelem stávaly masné krámy, tržnice, kde jednotliví řezníci prodávali maso. Řeznický cech na ně koupil v roce 1600 dům od Vavřince Kučery za 400 zlatých moravského počtu. Kupní cenu spláceli do roku 1671. Krámy stály ve dvou řadách proti sobě a mezi nimi bylo místo pro kupující. V levé řadě bylo krámů 14 a v pravé řadě 10. Vchod mezi krámy byl ze Špitální (Panské, Komenského) ulice. V jednotlivých krámcích byly řeznické špalky na sekání masa a dřevěné pulty, na které se maso odkládalo. V přední stěně byl otvor se sklopnou deskou, která v době prodeje sloužila jako pult a mimo tuto dobu uzavírala otvor. Přístup do každého krámu byl samostatnými dveřmi.
Jednotlivé krámy obec postupně vykoupila a v roce 1878 byly zbořeny. Řezníci si pak zakoupili budovu v ulici U Bašty, kde si zřídili porážku.
č. 116
Dům vedle masných krámů vlastnil Tobiáš Pavlovský. V roce 1681 jej prodal Janu Palatovi za 180 kop moravských. Od něj dům roku 1693 koupil Karel Kolovrátek za 300 kop počtu moravského, které měl začít splácet po dvou kopách od následujícího roku. Již roku 1697 dům za stejnou cenu získal Martin Fabry. Po jeho smrti držel dům od roku 1713 jeho syn Jan. Dalším majitelem byl soukeník Jiří Eichler, který v roce 1726 dům koupil za 400 zlatých. Na kupní cenu složil hotově 50 zlatých a přidal svůj dům na Malé Straně u mostu. Ani Jiří Eichler dům nevlastnil dlouho. V roce 1732 jej prodal Janu Fabrymu ml., synu nebožtíka Kašpara Fabryho. V roce 1736 dům koupil Václav Buchta, od roku 1786 byl majitelem Josef Buchta. V majetku Buchtovy rodiny zůstala budova i v 19. století.
V roce 1857 byla majitelkou vdova Anna Buchtová. V domě bydlela se dvěma syny a třemi dcerami. Většina z nich už byla dospělých a živili se vlastní prací. Jeden ze synů pracoval jako úředník a druhý byl ševcem. Dcery pracovaly jako kuchařka a služka, nejmladší ještě byla nezletilá. V roce 1869 už zbývaly doma jen dvě svobodné dcery, které se živily jako švadleny. V domě byl ještě nájemník, mlynářský tovaryš Jakub Ondráček, s manželkou a synem. Ve stejném roce dům koupili Josef a Anna Doležalovi.
V roce 1874 odkoupila dům velkomeziříčská obec. Bydlel zde obecní hajný Václav Paul s manželkou, dvěma dcerami a synem. Druhý byt obýval kominický mistr Jan Aufgevekt s manželkou, dvěma syny a třemi dcerami. V roce 1889 byla na místě domu postavena škola. Přesto ještě v roce 1890 bydlel v bytě městský strážník František Grez s manželkou, synem a služkou. Přilepšovali si ubytováním školáka. Zajímavé je, že v prostorách školy chovali i kozu.
V roce 1900 v budově národní školy bydlela rodina školníka Františka Brýdy, který zde žil s manželkou, třemi syny a dvěma dcerami. Ve skutečnosti si už dva synové a dcera vydělávali sami a doma se trvale nezdržovali. V roce 1910 bydlela ve školním bytě školnice Marie Čermáková. Byla vdova a žila zde se svými šesti dcerami, z nichž dvě se učily krejčovskému řemeslu. Také tato rodina chovala kozu. I v roce 1921 byla školnicí vdova. Antonie Unzeitlichová zde žila se dvěma dcerami a dvěma syny. Jeden z nich už pracoval jako průvodčí vlaku.
Nová školní budova měla vchod ze dvou stran. Pod číslem 116 byl evidován vchod z ulice Kostelní, v roce 1900 je uvedena adresa Náměstí.
Již v prosinci roku 1720 student Antonín Ránoveselý dům prodal soukeníku Rudolfu Pelikánovi. Na cenu 100 kop složil kupec závdavek 50 zlatých v hotovosti a zbytek měl splácet po čtyřech kopách ročně, vždy po dvou kopách na sv. Jana a o Vánocích. V letech 1721, 1722 a 1723 splatil 12 kop a zbývajících 45 kop moravských v roce 1723 odkoupil za 20 zl. hotových peněz. To byla tehdy běžná praxe. Splátky po malých částkách trvaly dlouho, když dědicové potřebovali peníze, raději přijali menší částku v hotovosti, než by čekali na doplacení všech splátek.
Od vdovy Anny Pelikánové koupil dům v roce 1745 Tomáš Žamberský za 140 rejnských vyplacených hotově. Také řezník Jan Šmíd zaplatil roku 1754 Tomáši Žamberskému ml. cenu 189 zlatých v hotovosti. Hned v následujícím roce dům prodal Bartoloměji Plachetkovi za sumu 350 zlatých. V roce 1771 dům zdědil František Plachetka. Již roku 1773 jej koupil Karel Příhoda a od něj ho o dva roky později převzal Jan Šnobl. V rodině Šnoblově zůstal dům do roku 1841, kdy jej za 1400 zlatých koupil Václav Lehner. Po něm budovu převzal roku 1847 Matěj Tesař.
Od roku 1855 dům vlastnila vdova Antonie Tesařová, která zde žila se dvěma dcerami. Bytů bylo několik. Jeden obýval židovský obchodník se lnem Baik Friedemann s manželkou, další mlynářský tovaryš Josef Kritsch s manželkou a pěti syny. Pak zde bydlel ještě krejčovský tovaryš Jan Kuhl s manželkou, dvěma dcerami a čtyřmi syny, z nichž dva pracovali jako krejčovští tovaryši. Posledním obyvatelem byl puškařský tovaryš Jakub Regal.
V roce 1860 se stal majitelem židovský obchodník se lnem David Minkus, který dům koupil za 1600 zlatých. Žil zde s manželkou a katolickou služkou. Další byt obýval rovněž židovský obchodník se lnem Lazar Paták s manželkou, dvěma syny a třemi dcerami. Také oni měli katolickou služku. A do třetice ještě jeden židovský obchodník Albert Bratmann s manželkou, třemi syny a dcerou, rovněž s katolickou služkou.
Roku 1880 v domě kromě rodiny majitele bydlel vrchní učitel německé obecné školy Adolf Steiner s manželkou, dvěma syny a dvěma dcerami. Také tito byli Židé, služka opět katolického vyznání. Třetí byt obýval berní inspektor Gustav Mainx s manželkou a dalšími dvěma obyvateli. Všichni byli německé národnosti, jen služka byla Češka.
V roce 1888 dům v Panské ulici koupila obec za 10 tisíc zlatých. Nechala ho zbořit a na jeho místě postavila školu. Vchod z ulice Komenského si ponechal číslo 117. Budova sloužila k vyučování, obývána už nebyla.
Škola
Za účelem výstavby školy zakoupila obec domy č. 116 a 117 a také masné krámy, které stály za kostelem. Celková cena se vyšplhala na 18 tisíc zlatých. Všechny budovy byly zbořeny.
Základní kámen nové budovy byl položen 17. června 1888 za účasti všech místních hodnostářů, občanů i školní mládeže. Plány na stavbu vypracoval architekt Aleš Linsbauer, školu postavil stavitel Josef Sadílek z Nového Města na Moravě.
Nová škola byla určena pro měšťanskou školu a některé třídy školy obecné. Bylo zde osm tříd, čtyři kabinety, sborovna a ředitelna. V přízemí byla umístěna tělocvična a byt školníka. Zvláštním vchodem se z ulice vcházelo do dvou místností určených pro mateřskou školu, do veřejné čítárny a městského muzea. Zajímavá je zmínka o muzeu, protože podle dostupných pramenů v té době muzeum ve městě ještě nebylo zřízeno. Snad tím byla míněna pouze sbírka historických předmětů. Na dvoře školy bylo zřízeno „rejdiště“ pro děti z mateřské školy, letní tělocvična a školní zahrada.
Školy se v budově střídaly. Po měšťanské škole zde krátce sídlily první třídy reálky, později německá obecná škola, nakonec česká, která je zde dosud. Současná adresa prvního stupně základní školy je Komenského, i když vchod je ve skutečnosti z ulice Kostelní.
Marie Ripperová
