Zapomenutí hrdinové: Františka Bureše zradil syn přítele
Zveřejněno 28. 5. 2026 10:58
Velké Meziříčí má bohatou historii, do které se zapsala nejedna osobnost. Na některé se ovšem zapomíná. Mezi takové patří jak legionáři, tak vojáci, kteří prošli peklem front první světové války. V našem seriálu chceme připomenout osudy některých z nich.
František Bureš z Mostišť šťastně prošel řadou bojišť první světové války, absolvoval legionářskou anabázi. Smrt ho dohnala až během války druhé. Pojďme se seznámit s jeho osudem.
František Bureš se narodil 13. října 1890 v Mostištích v domě číslo popisné 15, jako syn čtvrtláníka Tomáše Bureše, jenž byl synem pololáníka z Vídně Tomáše Bureše a jeho ženy Antonie rozené Francové. Matkou Františka byla Františka, dcera Jana Zigmunda z Dolních Borů a jeho ženy Anastázie rozené Zigmundové.
Hned jak vypukla válka, rukoval František do Jihlavy ke svému 81. pěšímu pluku. Dne 26. listopadu 1914 byl vyslán na rozvědku a padl do ruského zajetí, stalo se tak u Zavěrče. Své zajetí trávil v Novonikolajevsku, kde pracoval na poli. Dne 14. června 1917 se v Moškovu přihlásil do legií a 12. května 1918 byl přijat a zařazen k 11. střeleckému pluku. Domů se vracel na lodi Teucer, která z Vladivostoku vyplula 7. června 1920 a 20. července 1920 zakotvila v Port Saidu. Tam se celý transport přemístil na loď Huntspill, která 27. července 1920 dorazila do Terstu. Pak následovala cesta vlakem domů.
Po návratu hospodařil na rodinném majetku. Dne 21. listopadu 1922 se v Rudíkově oženil s Růženou (narozena 22. prosince 1894), dcerou rolníka z Rudíkova číslo popisné 72 Františky Dopity a jeho ženy Josefy rozené Dobrovolné.
V Mostištích byl jeden čas i radním. Pak přišla druhá světová válka a František Bureš se zapojil do odboje, konkrétně do partyzánské skupiny Tau – R3. Na podzim roku 1944 u sebe ukrýval Miroslava Vlčka z Tišnova (syn jeho kamaráda z legií), ten tvrdil, že utekl z Německa z nucených prací, doopravdy však byl konfidentem gestapa. V té dobé štkpt. Košťál z Velkého Meziříčí přivedl k Burešům šest uprchlých ruských zajatců.
Brzy začalo zatýkání. Zajat byl 3. listopadu štkpt. Košťál, který byl ubit při výslechu v Jihlavě, řídící učitel František Blecha (válku přežil), úředník Jaromír Blecha (zemřel při pochodu smrti ze Saalu do Dachau 24. dubna 1945) a elektrotechnik Jiří Šreiber (prošel několika koncentračními tábory, zemřel ve francouzské vojenské nemocnici v Donau‑Eschingenu 6. července 1945). Zatčen byl i František Bureš, byl tvrdě vyslýchán a veškerou vinu hodil na svého syna Stanislava, a to proto, že předpokládal, že syn uprchl a je už v bezpečí. V tom se nemýlil. Stanislav se nejprve ukrýval po známých v Mostištích a nakonec se přidal k partyzánské skupině, se kterou se zúčastnil 7. května 1945 přestřelky u Oslavičky.
František Bureš skončil v koncentračním táboře Flossenbürg, kde po něm mizí veškeré stopy. Pravděpodobně zahynul za pochodu smrti.
Konfident Vlček dostal za svoji „práci“ šedesát tisíc korun. Moc si jich ale neužil. U Dědkova ho dostihli partyzáni a bez milosti ho na místě popravili. Jeho pomocnici Arnoštku Babákovou stihl stejný osud. Popravena byla u Vídně.
Petr Chňoupek
