Velké Meziříčí: Kříž na Třebíčské ulici
Zveřejněno 30. 10. 2026 8:39
Naši krajinu zdobí už po staletí kříže. Stojí u cest, na návsích, u lesních pěšin a každý má svůj příběh. Na některých z nich najdete i jména těch, kteří je stavěli, nebo těch, kterým jsou věnovány. Pojďme si povídat o lidech, kteří už tu nejsou, ale v krajině zanechali věčnou stopu.
Křížek má dlouhou a bohatou historii, o té nám vyprávěla Marie Ripperová: „Ve starší literatuře se uvádí, že tento kříž je z roku 1775. Rok pořízení se sice ověřit nedá, ale na mapě 1. vojenského mapování z tehdejší doby je skutečně zaznamenán. Postavila ho rodina Malouškova z Oslavice č. 9 na svém pozemku. Původně se nacházel na samé hranici oslavického katastru. Později se hranice katastru několikrát posouvaly, takže dnes stojí kříž ve Velkém Meziříčí, ačkoli svoje místo neopustil.
Až k tomuto kříži vyprovázeli v minulosti obyvatelé města svoje syny a dcery, kteří odcházeli do učení na řemesla nebo do služby do Vídně. Zde se s nimi loučili, ať už odjížděli s formany, nebo šlapali pěšky. Později je vyprovázeli k nádraží, když odjížděli vlakem.
Kříž byl opraven v roce 1946 včetně ohrádky. Ohrádka byla několikrát opravována i později, většinou obyvateli okolních domů. Po obou stranách kříže rostly v ohrádce dlouhá léta lípy. Z důvodu špatného stavu musely být počátkem 21. století odstraněny a místo nich byla zasazena jen jedna, netypicky mimo ohrazení.“
Rudolf Dočkal v Kukátku velkomeziříčském z roku 1946 píše: „Když v roce 1885 – 1886 Taliáni stavěli k nám železnici, před tímto křížem jako by se zastavili, jako by se báli stavěti ji až k nám do města dolů. Co toto zastavení v budoucích dobách nadělalo útrap lidem, kteří museli do kopce vzhůru na nádraží, a zvířatům, která musela táhnout těžké náklady, na to tehdy nepomysleli.“
Petr Chňoupek
