Seriál Ze zámku: Cukrárny ve městě ve sbírkách muzea
Zveřejněno 22. 10. 2026 15:11
Školní rok už běží na plné obrátky a my vzpomínáme, jak jsme po vyučování cestou domů utíkali pro Vitacit za půldruhé koruny a s nadšením tu sladkokyselou pochoutku lízali přímo z dlaně. Rodiče zas milovali Fialky, krásně barevné a omamně vonící drops bonbóny. Ovšem pravou sváteční atmosféru bylo možné zažít až s návštěvou cukrárny. Jak můžeme vidět na fotografiích z muzejního archivu, možností k mlsání bylo ve městě opravdu dost.
Na Třebíčské ulici v místě dnešního parkoviště, v domě č. 345, měl od roku 1921 cukrárnu Theodor Pospíchal. Od 30. let provozoval také živnost voskařskou, prodával včelařské potřeby, limonády a citronové a malinové šťávy. Bohužel poúnorové události zapříčinily definitivní zánik živnosti v dubnu 1954, ačkoliv se majitel opakovaně odvolával u ONV.
Radnická č. p. 47, dříve Palackého ulice, byla sídlem oblíbené cukrárny Josefa Kyjánka, jejíž vznik sahá až do roku 1864. Koncese hostinská, udělená Okresním úřadem, vymezovala provoz na „výčep jemných likérů prodávaných rovnoměrně s cukrářskými výrobky“, jakými byly oplatky, suchary, dorty, čokoláda, dražé, furé a kandyty. Dle pamětníků byl prostor bleděmodře vymalován, dole bývala výrobna a nahoře místa k posezení. Podnik patřil k těm honosnějším ve městě. Na podzim roku 1949 převzal cukrárnu Národní podnik PRAMEN.
Dalším cukrářem z rodu Kyjánků byl Antonín. Nejprve se vyučil cukrářskému řemeslu u svého otce Eduarda, splnil tovaryšskou povinnost a pracoval šest let jako samostatný cukrář. Byl členem Společenstva cukrářů a svou živnost provozoval v nájmu u Hejátků na náměstí č. 77. Místnost byla vybavena stolkem a skříní na zboží a čtyřmi stolky pro návštěvníky. Po válce v roce 1946 byl coby někdejší člen kolaborantské organizace Vlajka souzen mimořádným lidovým soudem v Jihlavě podle retribučního zákona a po odpykání trestu již v živnosti nepokračoval.
Cukrárna na náměstí v domě č. 86, kde od roku 1905 provozoval živnost František Musil, po jeho smrti v roce 1927 jeho žena Marie a od roku 1932 syn František, patřila k oblíbeným místům. Byla vybavena výrobnou, krámkem a ve vedlejší místnosti se dalo posedět. Místnost byla 6 m dlouhá, 2 m široká, 2,40 m vysoká s jedním velkým ventilačním oknem, vchodem zvenku i z cukrářského krámu. Bíle vymalovaná cukrárna nabízela zákusky, bonbony a jiné cukrovinky, které byly podávány s jemným likérem.
O zřízení cukrářské dílny v Komenského ulici č. 127 usiloval tehdy „nemajetný začátečník“ Karel Přibyl od dubna 1930. Jeho snem bylo dům náležící Anně Skalkové koupit, přestavět ho dle plánů stavitele Bartůňka a znovu zařídit. V provozovně byl nápis „Lidé stiženi nemocemi neb odpor vzbuzujícími nesmí přijít do kontaktu s pečivem.“ Dle dobových reklam se zde daly zakoupit dorty a jemné pečivo. Karel Přibyl zemřel v roce 1936 a po něm cukrárnu převzala jeho žena Marie.
Skříňka s nápisem
Eduard Kyjánek cukrářskou živnost provozoval do 30. prosince 1929 v domě č. 15 na Dalimilově ulici, než ho vystřídal jeho syn. Ten kromě vlastní cukrárny na náměstí v roce 1939 zřídil navíc v tomto domě výrobu točené zmrzliny za pomoci elektrického třecího a zmrzlinového stroje fy F. Křižík. V muzejních sbírkách se nám dochovala dřevěná vysouvací skříňka ve tvaru domu se třemi komíny o rozměrech 17 x 10 x 9 cm, která je zespodu opatřena nápisem „Eduard Kyjánek – cukrářství – 1930.“ Mohla sloužit na lízátka či cukrové špalky.
Dana Cejnková, Muzeum VM
