Meziříčský uličník aneb zajímavé domy v našem městě

spořitelna 2025Každý dům by mohl vyprávět – o stavbě samé, o majitelích nebo zajímavých nájemnících. Některé z nich si připomeneme. Pohybujeme se na dolní straně Náměstí.

Dům č. 14
Na začátku třicetileté války patřil dům Mikuláši Cibulkovi. Po jeho smrti jej zdědil Jan Pejcha, který dům „zpustošený lidem vojenským“ prodal dne 26. 12. 1627 Janu Mlátilovi za 13 rejnských a pár nových mužských botů. V březnu 1657 dům koupil za 400 zl. pražský rodák Václav František Orlikovský, který se přiženil do Velkého Meziříčí. Po deseti letech od něj dům koupila Hedvika, vdova po Jakubu Komaškovi (Commascovi). Jak bylo tehdy zvykem, splácela ho postupně po 4 zl. až do roku 1675, kdy zemřela. V následujícím roce byl dům po vdově Hedvice prodán sládkovi Janu Lahodovi. Ten však nebyl vlastníkem dlouho. Už v dubnu 1679 dům prodal za 400 zl. řemenáři Zachariáši Mettnerovi, který byl toho času primátorem. Lahoda byl později sládkem v Chotěboři.
školaV dalších letech bylo v domě provozováno řemenářské řemeslo. Po Zachariáši Mettnerovi je v roce 1693 zmiňována vdova Johana Mettnerová, v roce 1710 to byl řemenář Václav Tůma. Ten je v roce 1728 nazýván „Václav Tůma starý“.
Roku 1752 je jako majitel připomínán František Eichler. V roce 1759 koupil dům od vdovy Alžběty Eichlerové za 440 zl. mydlář František Příhoda, syn stejnojmenného majitele sousedního domu č. 13. Když v roce 1794 dědil jeho syn Josef Příhoda, byl dům ohodnocen na 900 zl., ale již 10. března 1801 jej od něj koupila velkomeziříčská obec za 1300 zlatých. Město totiž nutně potřebovalo novou školu, ta předešlá byla ve špatném stavu a krajský úřad opakovaně vyzýval k nápravě.
Ve středu 15. dubna 1801 se začalo bourat a na místě zbořeného domu byla postavena patrová budova triviální školy. V přízemí byly dvě třídy, v patře byty učitelů Josefa Plcha a Josefa Bakeše. Ke každému bytu patřila zahrádka, v domě však nebyly zřízeny záchody pro žáky. K jejich postavení došlo až v roce 1826 na příkaz krajského úřadu, když na to okresní školní dozorce několikrát upozorňoval. V přístavku ve dvoře měla být další třída, ale zpočátku sloužil jako obydlí podučitelů.
V roce 1853 byla triviální škola změněna na trojtřídní hlavní farní školu a k budově bylo přistavěno druhé patro. Od roku 1869 převzal dozor nad školami stát a škola se přejmenovala na „národní“. V té době již měla pět tříd.
V roce 1857 byly ve škole tři byty. V jednom bydlel učitel Václav Mezník s manželkou, synem a dcerou, ve druhém obecní sluha a policajt František Řehořka s manželkou, dvěma syny a dvěma dcerami. Třetí byt obýval věžník Matěj Cikánek s manželkou, třemi syny a dvěma dcerami. S nimi bydlela i jeho matka a též matka jeho manželky.
I v dalších letech v domě bývala ubytována rodina obecního strážníka, který byl zároveň obecním sluhou. Po Františku Řehořkovi to byl v roce 1880 František Kritsch a roku 1890 Moric Brabec, který je zároveň uveden jako školník. V roce 1900 se jeho dva synové učili na holiče – Stanislav byl učněm u Josefa Levintera ve Vídni a Moric u Františka Coufala ve Velkém Meziříčí. Ve školním bytě tak bydleli pouze manželé Brabcovi s dcerou a schovankou.
Roku 1902 Dámský odbor Národní jednoty jako zřizovatel školy Světlá požádal o propůjčení budovy pro školu a penzionát. Byly zde umístěny třídy a též ubytovány zaměstnankyně školy. V roce 1910 to byla správkyně a učitelka Olga Havlíková, dvě kuchařky a jedenáct služek, o deset let později zde bydlela hospodyně, dvě kuchařky, šest služek a ošetřovatelka.
bourání školy_1934Když se Světlá v roce 1923 přestěhovala do vlastních prostor, bylo v budově umístěno vždy několik tříd obecné nebo měšťanské školy, podle toho, která právě potřebovala místo. Ve druhém patře byly tři místnosti vyhrazeny muzeu a další tři využívala Okresní péče o mládež. V roce 1932 muzeum získalo prostory v budově radnice a z budovy se odstěhovalo.
Budovu roku 1934 koupila městská spořitelna, zbořila ji a na jejím místě v roce 1935 vystavěla novou. Funkcionalistickou budovu projektovali architekti Josef Polášek a Eduard Žáček. Během následujících sedmdesáti let se několikrát změnil název, ale ve vlastnictví peněžního ústavu zůstal dům až do roku 2005. V prvním patře byl původně projektován byt ředitele spořitelny, později zde byla umístěna služebna Veřejné bezpečnosti. V roce 1983 se Veřejná bezpečnost odstěhovala na Zámeckou ulici a prostory byly využívány jako kanceláře městského úřadu. Ve druhém patře byly byty.
V roce 2005 se stalo majitelem budovy město, ale spořitelna zůstala v přízemí v nájmu. V dalších patrech byly umístěny kanceláře městského úřadu. Po odstěhování spořitelny na konci roku 2018 bylo přízemí upraveno pro potřeby městské policie.

Marie Ripperová

spořitelna

Nejbližší události

Zobrazit kalendář akcí
Reklama

Týdeník Velkomeziříčsko

Chcete mít každý týden přehled o tom, co se děje ve Vašem okolí? Přihlaste se k odběru elektronického týdeníku Velkomeziříčsko a my Vám jej každou středu zašleme e-mailem.

Registrací souhlasím se zpracováním osobních údajů.