Seriál ze zámku: MUDr. František Skřivan v muzejních fondech
Zveřejněno 16. 12. 2025 13:48
Jestlipak si někdy říkáte, stoupajíc cestou do strmého kopce na Horním Městě, po kom že se jmenuje ulice Skřivanova? František Skřivan byl bezesporu inspirativní osobností našeho regionu. 6. prosince letošního roku si připomínáme stotřicáté výročí úmrtí tohoto pozoruhodného lékaře.
Ač narozen 20. března 1807 v Krucemburku, téměř celý svůj dospělý život prožil ve Velkém Meziříčí. Po studiích lékařské fakulty v Praze a ve Vídni nakonec doktorát z lékařství skládal na italské univerzitě v Padově. Krátce poté nastoupil na místo panského a obvodního lékaře u nás. Těšil se veliké oblibě jak u rodiny Lobkowitzů, tak u chudého lidu. Proto si vysloužil přízvisko lékař-lidumil. Živen vlasteneckým duchem, půjčoval české knihy a časopisy, podobně jako dříve F. L. Hek v Dobrušce. Na jeho popud je pro své návštěvníky začal odebírat také kavárník Pech a osvíceného pomocníka získal i v osobě kaplana P. Jana Havlíčka. Ten na Skřivanovu radu založil soukromou školu, kde připravoval budoucí gymnazisty a zdokonaloval je v rodném jazyce. Skřivan se nevyhýbal ani hudebním akademiím, které pořádal s učitelem Františkem Sedláčkem. Vzrušených debat se zúčastnil v oblíbeném hostinci U Koníčka na Horním Městě. Na programu byla např. francouzská revoluce, dějiny naší vlasti, český pravopis i jeho iniciativou nově vzniklé výletiště na Františkově. V roce 1872 koupil dům č. p. 402 na rohu ulice Zámecká na levém hornoměstském kopečku. Založil místo zvané Amerika, kde pěstoval chmel, srovnatelný svou kvalitou s žateckým. Za tímto počinem opět stála vlastenecká myšlenka. Chtěl dokázat, že není třeba prchat za zlatou horečkou, že i u nás je dostatek práce pro přičinlivé ruce. Jeho první ženou byla Jana Möllerová, vdova po hostinském U Koníčka, druhou pak o šestatřicet let mladší Amalie Tálská (Ťalská), s níž měl dceru Olgu. Byl uznávaným odborníkem v oblasti zalesňování, členem městské rady, čestný měšťan. Od císaře Františka Josefa I. získal zlatý záslužný kříž s korunou.
Při bádání v archivním fondu si můžeme prohlížet fotografie, zapátrat v životopisných údajích, prostudovat celou řadu různých potvrzení i vyznamenání. Nachází se zde nejen několik osvědčení z vídeňské univerzity či diplom univerzity v Padově z 20. února 1834, ale také jmenovací dekret Ludvíka knížete Lobkowitze z 26. července 1840. Kuriozitou je vzkaz Karla Havlíčka Borovského Františku Skřivanovi, kterého nezastihnul v hostinci U Koníčka: „Pane Doktore! Jedu tady do Wídně – post nubila Foenix! S Bohem! Mějte se dobře. Lituji, že jsem Wás nemohl widět. K. Havlíček, redaktor Národních novin.“
Přístroj na pouštění žilou Do sbírek se z pozůstalosti Františka Skřivana dostal v roce 1963 prostřednictvím zdejšího lékaře Vladimíra Němečka a pozorný návštěvník jej nepřehlédne při návštěvě muzejní expozice ve druhém patře zámku. Kovový předmět, který v nás dnes vzbuzuje rozporuplné pocity, býval důležitou součástí povinné výbavy lékařského kufříku. V době absence antihypertenziv pomáhal lidem nejen v boji s vysokým krevním tlakem, ale používal se i v léčbě dalších onemocnění.
Dana Cejnková
