V Borech byla pouť a Tereza v Africe bojovala o zlato
Zveřejněno 16. 10. 2026 7:42
Získat titul mistra světa a k tomu ještě držet světový rekord, to se podaří málokomu. Tereza Březková z Borů to zvládla. Na juniorském Mistrovství světa v silovém trojboji v Jihoafrické republice v kategorii nad 84 kg získala nejen zlatou medaili, ale stanovila nový světový juniorský rekord. Tereza ovládla šampionát s neuvěřitelným celkovým součtem (totalem) 620 kg, což je historické maximum v juniorské kategorii IPF. S Terezou jsme si povídali v době, kdy byla v přípravě, tentokrát na evropský šampionát.
Vypadá to strašidelně, ale je to příjemný sport. Dostala jsem se k tomu tak nějak omylem. Celý život jsem byla aktivní, sportovala jsem, cvičila jsem, ale do fitka jsem nikdy nechodila. Studovala jsem v Brně a první rok jsem byla v bytě s kamarádkou a ta se mě jednou zeptala, jestli bych s ní nešla do fitka. Tak jsem šla. Kamarádka toho docela rychle nechala a já jsem chodila dál. Hned ze začátku jsem věděla, že chci zvedat. Pak jsem docela hodně chodila tady ve Velkém Meziříčí do Sypače. Nejprve jsem se toho trochu bála a chtěla jsem se hlavně naučit tu techniku. Chodila jsem na Masarykovu univerzitu a tam jsou povinné dvě hodiny tělocviku a já si vybrala předmět Posilovna se zaměřením na silový trénink. Vyučovala ho taková mladičká slečna, a ta hned druhou hodinu přišla s tím, že bych měla dělat silový trojboj. Ani jsem pořádně nevěděla, co to je. Další hodinu přišla s tím, že mi našla trenérku. Tak jsem se s ní spojila a už to jelo.
A když jste zjistila, co to silový trojboj je, tak jste to zkusila a…
Tak jsem dál cvičila, hlavně ty cviky, co jsou potřeba k trojboji, naučila jsem se techniku. V únoru příštího roku tomu budou čtyři roky. Musím přiznat, že mi to vůbec nedocházelo. Zhruba za čtvrt roku jsem dřepovala sto padesát kilo a já si myslela, že je to běžné, a ono není.
Jak jsem se dočetl, závodíte za oddíl True Momentum v Mladé Boleslavi. To máte trochu z ruky, že?
Možná se to bude zdát trochu zvláštní, ale je to úplně jednoduché. Trojboj funguje trochu jinak, než by se čekalo. Fungujeme online. Mám trenérku, posílám jí videa, ona je zhlédne, zhodnotí, poradí… A být v oddíle mi velmi zjednodušuje přihlašování na závody apod. V Mladé Boleslavi jsem byla jednou.
Jak se holka z Borů dostane na mistrovství světa do Jihoafrické republiky, jaká to byla cesta?
Stane se (smích). První rok, 2024 jsem začínala v oblastní soutěži a probojovala jsem se na republiku. Nakonec jsem na republiku nejela, ale i přesto si všimli pánové z reprezentace mých výsledků a nominovali mě. Tak jsem jela na první mistrovství světa na Maltu, kde jsem skončila čtvrtá, třetí příčka mi utekla jen těsně. Pak jsem jela na evropský šampionát do Plzně, to bylo skvělé. Udělala jsem tam svůj první evropský rekord na dřep a od té doby jsem ho navyšovala na každých závodech. Loni jsem byla na mistrovství Evropy univerzit, kde jsem zase navýšila evropský rekord. Potom mě čekalo mistrovství světa v Kostarice, kam už jsem jela s ambicemi vyhrát. Dopadlo to tak, že jsem po čtyřech dnech odjela se salmonelou. Pak jsem ještě loni stihla evropský šampionát v Litvě, kde zase padl evropský rekord, a to i přesto, že jsem si měsíc před závodem nalomila prst. A pak už jsem jela pro titul do Jihoafrické republiky.
Jak to v Africe probíhalo?
Vždycky, když jsem šla na závody v trojboji, něco se pokazilo. Na každý závod jsem odjížděla s něčím, minimálně s rýmou. Tohle byly první závody, kde všechno klapalo podle představ. Byla jsem z toho až zmatená. V životě jsem se před závodem necítila lépe. Celý závod šel podle plánu, a to se nám taky nikdy nestalo. Všechno vyšlo, všechno klaplo a mělo to zlatou tečku.
V Africe jste dala světový juniorský rekord v totalu, který má teď hodnotu 620 kg. V dřepu jste dala 280 kg, v benchpressu 132,5 kg a v mrtvém tahu 207,5 kg, to nebyly světové rekordy?
V dřepu to byl evropský rekord. Teď mě čekají závody ve Slovinsku a tam bych chtěla dát světový rekord. Nyní je 290 kg.
V tréninku už jste to zvedla?
Ne. Vůbec. V tréninku takové váhy jako na závodech nezvedám. Ani bych si to nedovolila. V tréninku jsem na dřep šla nejvíc 260 kg, v tahu 190 kg.
Jak takový trénink vůbec probíhá?
Trénuji třikrát týdně. Hrozně záleží, v jaké fázi přípravy jsem. Mám různé bloky, které trvají čtyři týdny, a ty se liší podle toho, zda je po závodech, nebo před závody.
A kde trénujete?
Jezdím do Žďáru nad Sázavou nebo občas do Jihlavy. Ve Velkém Meziříčí jsem začínala u Sypače, ale dnes už tam netrénuji, protože tam se nesmí používat magnézko, a to je pro mě nepřijatelné, protože můj trénink bez něho nejde. Chodila jsem i na Panoramu, ale tam bohužel nemají kalibrované kotouče. V Borech teď máme novou posilovnu, a to přímo ve škole, kde pracuji jako asistentka pedagoga. Na cvičení pro mě to úplně nebude, ale domluvila jsem se s panem ředitelem, že povedu pro děti dva kroužky.
Silový trojboj se skládá z dřepu, benchpressu a mrtvého tahu. Jakou disciplínu máte nejraději?
Vždycky jsem říkala, že nemám ráda tahy, ale to se obrovsky změnilo. Neměla jsem je ráda hlavně kvůli tomu, že mi nešly. Teď hrozně ráda tahám. Úplně nejradši mám ale benchpress. Ten je skvělý, u toho se leží. Vždycky jsem říkala, že mám nejraději dřepy, ale to bylo tím, že je to moje nejsilnější disciplína. A teď jsou nejméně oblíbenou disciplínou.
Už jsme si tady řekli ta čísla z mistrovství světa, kam se to dá až dotáhnout?
Kam to půjde. Nechci si dávat žádné stropy. Není proč si dávat nějaký strop.
Je vidět, že máte opravdu sílu, využijete ji někdy i v běžném životě?
Máme doma hodně zvířat a máma pořád potřebuje nějaké krmení, tak jí nosím pytle. U hasičů sundávám mašinu ze základny atd.
Už jste nakousla, že jste členkou závodního družstva SDH Bory a na starosti máte koš. U hasičů jste dlouho?
U hasičů jsem od dvanácti let. Víc mě baví trojboj, ale hasiči jsou skvělí v tom, že je to taková druhá rodina. Baví mě na tom, že jsou to dva úplně rozdílné sporty. V hasičích záleží na celém týmu, v trojboji jdu sama za sebe. Baví mě ta odlišnost.
Jak vás jako mistryni světa a světovou rekordmanku přijali v Borech?Já mám hrozně ráda naši vesnici. Když jsem závodila, byla u nás zrovna pouť. Lidé se sešli v našem sportovním areálu a tam mi fandili. Kamkoliv přijdu, tam mi lidé gratulují, je to prostě super. S paní starostkou jsme se domlouvaly, že by mohla být nějaká beseda v knihovně. Uvidíme.
Pojďme se podívat do budoucnosti, co vás teď čeká?
Teď mě čeká republika žen, abych se mohla kvalifikovat na závody v této kategorii, do které v příštím roce přestupuji. Příští rok už to bude trochu jiné. Moje současné výkony by mě zařadily někam na páté místo, což je pořád pěkné, ale není to pódium. Na konci listopadu mě čeká světový pohár univerzit, což ale není vůbec jisté, protože se má konat ve Spojených arabských emirátech. Určitě se ale bude konat mistrovství Evropy ve Slovinsku, což bude můj poslední juniorský závod. Mezi ženami mě pak v březnu čeká evropský šampionát ve Švédsku a v červnu mistrovství světa znovu v Jihoafrické republice v Sun City. Ráda se tam vrátím, bylo tam krásně.
Petr Chňoupek
